Česká televize předvedla další ostudné „selhání“, když ustřihla zásadní polský projev amerického prezidenta a nahradila jej ve vysílání bezvýznamným komunálním zpravodajstvím. Přitom jinak přenáší v přímém přenosu kdejakou hloupost. Těžko říci, co konkrétně editorům na Trumpově projevu vadilo (kromě osoby samotného Trumpa), ale to je teď asi jedno. Každopádně já si fungování veřejnoprávního média představuji jinak. Ve svém statutu má totiž ČT hrdě napsáno, že jejím hlavním úkolem je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.

Jenže ČT má své vlastní názory, které považuje za jediné správné a podle toho také své vysílání utváří. Má prostě svůj vlastní osobitý styl. Zpravodajství a publicistika jsou fádní, zabývají se jen tématy, které konvenují autorům reportáží a jejich šéfům, kteří mají jedno vidění světa. Co se vedení redakcí a editorům názorově nehodí, zkrátka ohnou nebo úplně vypustí. Kam se tedy ztrácí v kodexu změněná všestrannost informací? Obsah zahalený do hávu politické korektnosti je veřejnosti podáván způsobem, který se podobá spíš propagandě než žurnalistice. A když jim náhodou nesedí již zahájený živý přenos, prostě jej utnou jako Trumpa. Vždy se najde nějaká banalita, kterou lze na obrazovce zabít čas. Přitom se ČT neustále ohání a zaštiťuje svou nezávislostí a objektivnosti.

Přitom co je horší? Noviny vlastněné politickou stranou, u kterých alespoň každý ví, komu patří (a tedy proč píšou, jak píšou), nebo médium hrající si na nejvyšší morální instanci, které ve skutečnosti podléhá mnoha zákulisním vlivům a slouží skrytým zájmům omezeného okruhu politiků, lobbistů a podnikatelů? Stranický tisk existoval již za první republiky a není to ani v mezinárodním měřítku něco mimořádného. Manipulace veřejného mínění skrze veřejnoprávní médium je mnohem horší, protože divák k němu přistupuje s větší důvěrou a menší opatrností. Očekává objektivitu, která bohužel nepřichází.

To, že ČT ignoruje Realisty, protože má jiné politické favority, beru jednoduše jako fakt. Umíme s tím žít, byť nás to poměrně dost poškozuje. A nejde jen o zpravodajství, ale také o průzkumy, které si ČT zadává a posléze servíruje veřejnosti. Metodika, kterou využívá její agentura TNS Kantar, totiž znevýhodňuje nové strany. Teď s tím ale nic nenaděláme.

Když to shrnu a uzavřu: Fungování ČT nelze označit za veřejnou službu, protože slouží výhradně minoritě, která ji ovládá. Názorová jednostrannost je o to horší, že každý, kdo má televizi, platí „televizní daň“ - tedy koncesionářský poplatek, ze kterého Česká televize žije. Platí i ti, kteří s tím, jak ČT funguje, nesouhlasí. Protože prostě platit musí. Nelze se tedy divit, když nespokojená majorita bude po volbách žádat zcela zásadní změnu fungování této instituce. Já budu v každém případě pro.