Vážné věci se nemají řešit s horkou hlavou. Známé pravdivé tvrzení, které se vypráví a používá dennodenně. Stejně tak jako se ho držíte vy nebo já, držel se ho i president Václav Klaus ve chvíli, kdy k němu na Hrad přispěchal ministerský předseda s tím, že musí honem honem odvolat ministra vnitra, školství a přijmout rezignaci ministra dopravy. Václav Klaus tehdy jasně řekl, že než tak učiní, bude od premiéra chtít plán dalšího vývoje ve vládě. A jako by president při té tiskové konferenci tušil, co může tohle prohlášení u některých lidí vyvolat. Záměrně tenkrát zdůraznil, že rozhodně ministry neodmítá odvolat, nýbrž do doby NEŽ ten krok podnikne, chce záruky, že nenastane bezvládí.

Na druhý den se při čtení mnohých novin a zpravodajských serverů ukázalo, že je úplně jedno, co president řekl. Mnozí (rádoby)novináři, (bohužel)politici či (prý)politologové začali jako divá zvěř napadat Václava Klause z porušování ústavy a z neplnění jeho povinností. Kolik lesů padlo na řeči typu, že Klaus nemá co otálet a okamžitě musí odvolání podepsat nebo že se do toho nemá co míchat. Jak ale mnohokrát správně zaznělo, president republiky není automatický stroj, do kterého se hodí lejstro a to vzápětí vypadne podepsané bez nějakého přemýšlení. Tohle prostě úlohou presidenta není a být nemůže, to by pak opravdu stačil jen jakýsi stroj, který by udělal, co mu jiní řeknou. President se zachoval jako skutečný státník, kterému záleží na stabilitě vlastní země.

Nezřídka jsme se dočetli takových bludů, jako že například Klaus místo řešení vládní krizi ještě prohlubuje a tak podobně a donekonečna. Pánové a dámy, kteří z nějakého zvláštního důvodu pohrdáte naším presidentem, můžete mi říci, čím vládní krizi prohloubil? Opravdu si myslíte, že okamžité odvolání požadovaných ministrů z Věcí veřejných a pád vlády, který by následoval po zcela pochopitelném odchodu véčkařů z koalice, by vládní krizi vyřešilo? Já opravdu nevěřím tomu, že si to myslíte. Vy jste prostě lacině a trapně využili další možnost jak se do presidenta opřít.

Korunu tomu všemu nasadil svým komentářem v Právu Jiří Pehe. Jeho text byl pro zasvěcené spíše k pousmání, než aby ho někdo bral vážně. Problém je ten, že lidé, kteří se nijak výrazně nezajímají o veřejné dění (a takových je většina), mohou Peheho konstrukcím uvěřit. Pan Pehe v závěru svého článku jako tradičně uvažuje o realizaci myšlenky Klausova odvolání. V žádném případě nemám nic proti vyjadřování jakýchkoli názorů, ale když už se musí pravidelně Jiří Pehe veřejně vyznávat z nenávisti k presidentovi, tak ať své výplody nevydává za politologické analýzy.

Zajímavé bylo také pozorovat, jaké tažení proti presidentovi vedly Hospodářské noviny. Ty nechutnosti psané zaměstnanci finančníka Bakaly, který je velkým přítelem Václava Havla a jeho bratrstva, byly jako přes kopírák. Nechci spekulovat o tom, jestli to ti Šídlové, Honzejkové a jiní dělají pro peníze, z přesvědčení nebo jestli se jen svoji budoucí profesi učili z normalizačních učebnic a slepě přetlumočit názor chlebodárce jim nedělá problém. Zkrátka svým psaním ukázali, že není možné je považovat za poctivé a slušné novináře. Oni to vlastně neukázali, ale jen potvrdili, neboť jejich negativní zaujatost vůči Klausovu okruhu a konservatismu vůbec je notoricky známá.

To bychom tedy měli situaci, kdy návrhy na odvolání ministrů čekaly na své vyřízení (nikoliv zamítnutí, jak sám Václav Klaus zdůraznil a následně v médiích i zopakoval jeho tajemník) a vláda se snažila všemožně jednat za jakých podmínek a jestli vůbec bude na stávajícím půdorysu pokračovat. A bylo to i totéž období, kdy do presidenta neustále kopali již v článku zmínění, řekněme zkráceně, někteří spoluobčané. Co na tom, že ministerstvo nemůže být delší dobu bez ministra, protože jeho pravomoci na sebe nesmí (!) nikdo z jeho podřízených převzít. To samozřejmě tyto pány a dámy nezajímalo nebo to jimi bylo alespoň zpochybňováno. Prý se to už jednou stalo, tak proč by to mělo vadit. Ano, je pravdou, že se řízení ministerstva může za chybějícího ministra dočasně ujmout premiér, ale vskutku by mne zajímalo, jak by pan Nečas stihl uřídit ministerstvo dopravy, vnitra, školství a vládu dohromady a při tom ještě řešit vládní krizi. Myslí-li si někdo, že je Petr Nečas superman, pak já se domnívám, že nikoliv. Stejně tak věřím, že si to o sobě nemyslí ani on sám.

Mezitím se situace vyvinula. Zástupci koaličních stran mezi sebou problém vyřešili a domluvili se na podmínkách dalšího pokračování společného vládnutí. Pak už mohl jen premiér na Hradě oznamovat, že navržená odvolání odvolává, a zde měl hlavně presidentu Klausovi děkovat za to, že se nedal svést na vlnu hysterie tak jako on sám, který patrně požadavkem na odvolání ministrů Johna a Dobeše podlehl vnitrostranickému tlaku tluchořovsko-topolánkovské kliky, jež měla evidentně noty napsané hodně dlouho dopředu a která se moci a vlivu jen tak vzdát nehodlá. Kdyby tehdy Václav Klaus okamžitě bez jakéhokoliv rozmýšlení zmíněné ministry odvolal, Nečas by už možná dnes nebyl premiérem. Takový krok by definitivně rozbil celou vládu a případné předčasné volby by byly řešením spíše k horšímu. A to říkám s tím, že se rozhodně necítím být podporovatelem současného vládního složení a tento článek nemá v žádném případě sloužit jako obhajoba stávající vlády. Nevěřím ani, že by byl Nečasův kabinet schopen provést zásadní a racionální reformy. Už jen kvůli jménům Kalousek, Vondra nebo Schwarzenberg a podobným to možné není. Nicméně představa, že by se moci po předčasných volbách chopili pánové Sobotka s Rathem podporovaní soudruhem Filipem, je ještě více zneklidňující.

Nu a co naši troubové, kteří osočovali presidenta ze sprostého nedodržování svých ústavních povinností, křičeli po jeho odvolání či mu s trapnou nechutností přisuzovali různé duševní poruchy? Mlčí. Ozvou se zase po čase, až uvidí, že na presidenta dlouho nikdo nezvracel. Přijdou, vyzvrací se a budou opět mlčet. Nic jiného ani neumí.

Autor je šéfredaktorem portálu NasHradec.cz a sekretářem Slovanského kulturního institutu.

Převzato z blogu se souhlasem autora