MÉDIA: Koncesionářské poplatky jako záruka svobody?
Přiznám se, že nerozumím rovnítku povinnost platit POPLATKY (koncesionářské) = SVOBODNÁ MÉDIA. Nemohu si pomoci, ale pokud máme hovořit o svobodě, pak stěží mohu někoho nutit k placení média, ať již patřím ke skupině zastánců či odpůrců médií veřejné služby. U druhé skupiny se povinná platba posouvá do roviny absurdity. Jinými slovy, pokud na současný spor zda platit či neplatit koncesionářské poplatky pohlížíme jen z hlediska svobody jednotlivce, mělo by být placení poplatků dobrovolné.
Podobný systém je dnes u programů satelitního vysílání. Chceš dalších 100 satelitních programů? Tak si je zaplať. Tady možná namítnete, že média veřejné služby se nedají srovnávat s komerčními TV stanicemi, že jsou „nositeli hodnot“.
Veřejnoprávní média-nositelé hodnot nebo ideologičtí manipulátoři?
Jenže problém veřejnoprávních médií přece netkví ve způsobu financování, ale v jejich ideologizaci, přesněji prosazování levicově progresivních témat. Tento aktivistický přístup se projevuje nejen ve zpravodajství, ale mnohem více v dramaturgické tvorbě produkované veřejnoprávními médii. Radikální feminismus, boj za klima, témata útlaku sexuálních menšin, nedostatek porozumění při multikulturním soužití, sexuální hrubosti a mohli bychom pokračovat dále. Tato témata dnes jednoznačně dominují ve výběru a produkci veřejnoprávní ČT.
Rodina, láska k národu, hrdinové mužského pohlaví jsou až na výjimky zapovězená témata.
Podrobněji jsem o tomto problému psal tady na Neviditelném psu několikrát, naposledy v červnu minulého roku při volbě nového generálního ředitele ČT. A neměnil bych ani čárku.
Nové vedení ČT – hlídání postů, reformy u ledu
Co je smutné, že nové vedení ČT nastoupené v minulém roce s tímto stavem neudělalo vůbec nic. Ten kdo čekal alespoň nějaké minimální reformy, nedočkal se. Dál na ČT fungují progresivisticky zaměřené skupiny, kteří veřejnoprávní médium vidí jako nástroj k vychovávání obyvatelstva. Což samozřejmě vede k rozeštvávání společnosti namísto sjednocování, ke kterému by měla tvorba veřejnoprávního média směřovat.
Nemohu mluvit o svobodném médiu a přitom v něm uplatňovat názorový monopol. Ten hlavní problém ČT i ČRo v posledních 15 tkví v tom, že nepřipouští jiné názory než ty „správné“. Jinými slovy diskuse ano, ale jen s těmi správnými lidmi, což se negativně projevuje v různých diskusních pořadech, kde slyšíme hosty zastávat téměř stejný názor. To potom vede ke Zploštění společenské diskuse a názorové konformity.
Zastoupení na veřejnoprávních médiích- Progresivisté : Konzervativci 10:1
Posledních 15 let na veřejnoprávních médiích vyhrávají drtivě levicoví progresivisté a jejich agenda. Porovnáme-li popularizaci osobností s progresivistickým postojem oproti konzervativně smýšlejícím jak v hokejovém zápase, vítěz je zcela jasný.
Sťávkový výbor ČT vytváří u velké části slušných lidí mylný dojem, že zrušením koncesionářských poplatků dojde k narušení svobody médií veřejné služby. Ve skutečnosti by došlo ke zrušení prebend, které si zavedené skupiny v ČT už dlouhodobě rozdělují mezi sebe. Takže jde o existenci, ale finančního charakteru a co je smutné, že řada slušných lidí tomuto manipulativnímu jednání podléhá takovým způsobem, že dochází k vyhrocené polarizaci vedoucí v některých případech až k nenávisti vůči stoupencům opačného názoru.
A přesná odpověď na otázku zda poplatky veřejnoprávním médiím zaručí jejich svobodu, resp. svobodnou výměnu názorů? Odpověď zní NE, ale co poplatky zaručí, jsou určitě teplá místečka placená povinně koncesionáři.
