Česká ministryně financí prý neumí anglicky. A z toho se v českých sdělovacích prostředcích stala aféra hodná palcových titulků.
Při pohledu z dálky, přes moře slané vody, napadne člověka jediná otázka. Nepatří sice mezi nejslušnější, ale o to je výstižnější: kterej vůl?
Totiž: člena vlády se sluší posuzovat podle toho, jak dobře rozumí otázkám, které se týkají jeho nebo jejího úřadu, a jak je dovede nebo nedovede řešit pro blaho národa, tedy pro blaho svého zaměstnavatele.
Nic víc a zároveň nic míň.
Paní Alena Schillerová vystudovala právo na brněnské Masarykově universitě. Tedy ve škole, která si za ta léta, kdy se v ní učí a zkoumá, vydobyla značné úcty.
Po úspěšném rigorózním řízení získala titul JUDr. (na rozdíl od mnoha českých politiků, kteří se tím titulem chlubili, aniž jej získali). Pak paní Schillerová vystudovala doktorský obor správní a zemědělsko-družstevní právo, takže si mohla za jméno připsat další titul: Ph.D.
Zajisté, vzdělání samo o sobě není zárukou nějaké zvláštní geniality. Dokonce lze říci, že jak se vzdělávání provádí v posledních desítkách let, neznamenají tituly samy o sobě nic víc než potvrzení, že dotyčný měl dost vytrvalosti (cizím slovem: Sitzfleisch), aby vytrval a naučil se nazpaměť, co se mu předkládá k uvěření, aniž si ověřil, že to také může být všechno jinak.
Ať je tomu jakkoliv, po škole začala paní Schillerová pracovat ve finanční správě jako právnička na Finančním úřadu Brno-venkov.
Není třeba zde vyjmenovávat její postup. Zřejmé je jediné: zůstala věrná oboru a do světa politiky vešla co odborná náměstkyně ministra financí ČR pro daně a cla.
Měla také na starosti legislativní a technickou přípravu zavádění elektronické evidence tržeb, zkráceně EET, což byla a patrně dodnes je pro české podnikatele hodně rozporuplná záležitost. Nemá cenu zabývat se přínosem nebo škodlivostí celého plánu, to sem patří pouze proto, že je úplně možné, že současné útoky na paní ministryni mohou mít s EET více společného, než by bylo zdrávo.
Větší zájem o její osobu se datuje do jara 2017, kdy českým politikařením zmítala údajná krize ohledně korunových dluhopisů ministra financí ČR a jeho ovlivňování médií. Tehdy se o paní Schillerové začalo mluvit jako o možné ministryni financí. Do úřadu by nastoupila po tehdy příštím (a dnes současném) premiérovi Andreji Babišovi.
V životaspise paní Schillerové, který lze najít počítačem, se to hemží nejrůznějšími obviněními, z nichž ani jedno nebylo prokázané. Tak, jak o nich psaly české sdělovací prostředky, by ani jedno z nich nemohlo obstát před nezávislou soudní stolicí.
Povšimněte si laskavě toho přídavného jména v předchozí větě.
Hospodářské noviny, takto majetek Zdeňka Bakaly, muže, který z nějakých důvodů nemá rád současného českého premiéra, přišly v květnu tohoto roku na svět se sdělením, že se Schillerová neúčastní videokonferencí se svými kolegy z členských zemí Evropské unie, protože neovládá dobře angličtinu. Ministryně to obratem označila za lež. Když jí však jiní novináři položili dotaz v angličtině, rozhovor ukončila a odešla.
Nepochopitelné je, proč se paní Schillerová vůbec obtěžovala tuhle věc komentovat.
Snad mohla podotknout, že osoba, která na ni promluvila anglicky, takto česká reportérka americké CNN, sama mluví anglicky tak, že z její řeči čeština trčí více než nápadně. Mohla také říci, že CNN se proslavila v posledních několika desetiletích co málem neskutečný zdroj nepravd a polopravd, vzácně podobný Rudému právu.
Ale hlavně: zda česká ministryně financí umí anglicky, to je otázka naprosto nesmyslná. Jak řečeno, jediným důležitým měřítkem je, zda a jak zvládá otázky svého oboru. Útoky na angličtinu paní ministryně Schillerové naznačují dvě možnosti: buď svoji práci zvládá tak dobře, že její soupeři nemají čeho se chytit, nebo její nepřátelé nerozumí finančnictví ani co by se za nehet vešlo, takže se chytají zcela nevýznamných a nepatřičných otázek v nezdravé naději, že vzbudí proti ministryni Schillerové všeobecnou nenávist.
Pravda je, že žádný ministr financí by asi nevyhrál nějakou soutěž obliby: to jsou přece lidé, kteří se zabývají otázkami daní, a daně neplatí nikdo rád.
A k tomu, aby ministr financí nebyl oblíbený, nepotřebuje mluvit ani anglicky, ani, nedej přírodo, jakoukoliv jinou řečí než tou, v níž mu (v tomto případě jí) narostl zobák.