Když jsem v sobotu po sedmé hodině večer pronášel na iDnes.cz svůj první komentář po zveřejnění výsledků našich parlamentních voleb, podvědomě jsem jako první tezi řekl, že volby byly vítězstvím demokracie, že volič promluvil a že ti, kteří nevyhráli, by měli jejich výsledky respektovat.

To byl z mé strany zcela automaticky a spontánně vyslovený výrok. Žádné – s výsledky voleb nespokojené – politiky a komentátory jsem v tu chvíli ještě neslyšel. Ukázalo se to být prohlášením téměř prorockým.

Vynechám komentáře u nás doma, aby mé dnešní věty nebyly považovány za domácí politický souboj. Bál jsem se reakcí ve světě. Proto jsem hned v pondělí rád přijal výzvu napsat komentáře pro německou Junge Freiheit a pro švýcarské Weltwoche.

Impuls k napsání tohoto dnešního textu však přišel až při úterní snídani ve vídeňském hotelu. Číšnice mi přinesla rakouský Kurier a já nevěřil svým očím. Nadpis na titulní stránce: „Tschechien, von der Demokratie frustriert“ (Česko – frustrace z demokracie) mne ohromil. A pobouřil.

Je to nesmírně nebezpečná interpretace našich voleb a je to velmi nemilý pokus znevažovat naši zemi v Rakousku.

Jednou věcí je, co si myslí pisatel článku, rakouský novinář, podstatnější je to, že v článku opakovaně cituje dva české politology (jejichž jména jsem nikdy neslyšel), že tedy jakoby prezentuje názor přicházející od nás. Názor dvou lidí, kteří asi byli frustrovaní z volebního výsledku. Nikoli z demokracie.

Asi byli frustrovaní z toho, že neuspěla post-havlistická pražská kavárna (i když by Piráti asi byli Václavu Havlovi svou navenek předváděnou non-konformností, která zakrývá politickou tuctovost, sympatičtí), že neuspěla prázdná, zcela vyčpělá, v poslední době peníze daňových poplatníků plnými hrstmi rozdávající sociální demokracie, která unikátním způsobem ztratila dvě třetiny voličů.

Nevím, jestli také byli frustrováni velikým úbytkem počtu voličů KSČM, neboť to by se asi spíše měli „demokraticky“ radovat. Dosud přece u nás vždy platilo: méně komunistů, více demokracie. Nebo už to neplatí?

Asi také nebyli frustrováni – na rozdíl ode mne – velmi nepřesvědčivým výsledkem ODS, která promarnila svou šanci, a ještě se ani zdaleka nevrací ke svému dlouhodobému průměru či k využití svého potenciálu. Tentokráte měla úžasnou příležitost.

Byli ti, kteří vedli ruku rakouského novináře, frustrováni z toho, že ČSSD, KSČM, TOP 09, lidovci (a ani ODS) voličům nic přesvědčivého nenabízely? To bych chápal. Že si všimli toho, že tyto strany kličkovaly, že neříkaly ano-ano, ne-ne, že nepřišly s charismatickými, voliče oslňujícími lídry?

Nebo byli frustrováni z toho, že dobré výsledky získaly strany, které mluvily jasněji a jednodušeji, které nehrály politicky korektní hru, na kterou voliči neslyší? Slyší na ně jen jejich přátelé v Berlíně a Bruselu.

Že dobré výsledky získaly strany, které říkaly NE migraci, které zcela rezolutně odmítaly podřídit se z Bruselu diktovaným kvótám migrantů, které říkaly NE velmi nepromyšleně zavedené společné evropské měně, euru, které zpochybňovaly nezbytnost vstoupit do tak zvaného evropského „jádra“, protože dobře pochopily, že se za tímto slovem skrývá totální podřízení se unijnímu diktátu a zbavení se posledních zbytků naší suverenity?

Je-li to tak, měli by to tito komentátoři našich voleb říci jasně a jednoznačně. Oni ale říkají něco jiného. Druhá věta na titulní stránce rakouského deníku Kurier zněla takto: „Velkým vítězem parlamentních voleb byli populisté, hecíři (nebo snad štváči, nevím, jak lépe přeložit německé slovo Hetzer) a chaoti (Chaoten)!“

To mne nesmírně uráží a mělo by to urážet všechny občany České republiky. Opakuji, respektujme výsledky voleb.

Říkám to jako ten, kdo Babišovo ANO, Piráty a Okamuru nevolil a kdo by si přál, aby vítězily standardní politické strany, nikoli účelová volební hnutí.

Právo, 26.10.2017