Prvního června bude Evropský parlament projednávat téma „Riziko politického zneužití médií v České republice“. Zřejmě je to jenom shodou okolností záhy poté, co byly publikovány odposlechy z rozhovorů, které vedl novinář Mladé fronty Dnes Marek Přibil s ministrem financí Andrejem Babišem.

Babiš v době nahrávky deník Mladou frontu vlastnil, případně ji právě předal do svěřeneckých fondů. Při jednom z rozhovorů prý přinesl majiteli dokumenty z živého vyšetřovacího spisu.

Patří ke zvláštnostem provozu tuzemských médií, že se v první řadě zajímají o to, jakým způsobem se informace z odposlechů dostaly ven. Tímto způsobem se vytěsňuje základní sdělení odposlechů, které připomíná větu „Císař je nahý“ z Andersenovy pohádky.

V pohádce nevadilo, že skandální větu vyslovilo nerozumné dítě, protože upozornilo na něco, co všichni viděli, o čem se ale báli mluvit. Publikace odposlechů je něco nedůstojného, čemu se snad ani nesluší věřit, přesto může sehrát stejnou roli.

Na jakou obecně známou skutečnost tedy odposlechy upozorňují? Popravdě jde o tři skutečnosti. V Česku nakoupili většinu médií oligarchové, tedy lidé, kteří spojují své podnikatelské impérium s vlivem na veřejné mínění. Média v jejich vlastnictví přestávají být demokratickou institucí, ale nástrojem k tlaku na politiku a státní správu, od níž mnohdy žádají zakázky.

Druhým fenoménem je byznys se zpravodajskými informacemi. Úniky z vyšetřovacích spisů slouží k manipulaci novinářů a jejich prostřednictvím veřejného mínění. Třetí podstatou okolností je fakt, že jeden z oligarchů vstoupil přímo do politiky a řídí důležitá ministerstva.

Popsané tři fenomény se spojily do jedné struktury, která zřejmě ohrožuje demokratické poměry v zemi. Lze si to snadno představit. Jeden či více politiků mají k dispozici média, kdykoli ochotná a schopná použít výstupy policejního vyšetřování k likvidaci konkurenčních protivníků, ovládnutí veřejného prostoru a státní moci.

Už dříve se o to mnozí politici s úspěchem pokoušeli, stačí si vzpomenout, jak využili Kubiceho zprávu, která prostřednictvím médií zlikvidovala naděje Jiřího Paroubka na obhajobu premiérského křesla.

Na příkladech jde popsat i to, jak novináři sloužili ekonomickým zájmům oligarchů. Když však koupil jeden z oligarchů Andrej Babiš nejsilnější vydavatelský dům Mafra a zároveň vstoupil do vlády, změnila se popsaná selhání na systém, který určuje tvář české žurnalistiky a do značné míry demokracie. Řečeno slovy Evropského parlamentu, riziko politického zneužití médií se přiblížilo a nejspíš i naplnilo.

O čem jiném svědčí fotomontáž z nočního klubu, jejíž pomocí chtěli novináři z Mafry zlikvidovat ministra vnitra Milana Chovance, případně nactiutrhačný článek novináře Přibila, který zničil kariéru ministra školství Marcela Chládka.

Exemplárním případem je účast novinářů z Mafry a využívání policejních úniků v loňském souboji o reformu policie. Dalo by se ještě pokračovat a nutno připomenout, že se byznys s policejními informacemi neomezuje na Mafru.

Projednání stavu českých médií v Evropském parlamentu nebude řešením problému, aspoň však připomene, že se s propojením politika-média-policie opravdu musí něco udělat.