aneb Jak se u nás financují předvolební kampaně

Časopis Marketing a Média z 5. prosince 2011 přinesl zprávu, že Smírčí a arbitrážní komise Asociace komunikačních agentur řešila s vedením mediální agentury Médea možné porušení stanov asociace, které zakazují agenturám vlastnit média. Vydavatelství Empresa Media, ve kterém má podíl majitel Médey Jaroslav Soukup, totiž nedávno získalo tituly Profit (od vydavatelství Stanford), Týden, Instinkt a práva na vydávání titulu Mladý svět (od Mediacopu). Vydavatelství ještě rozšíří portfolio svých titulů o měsíčníky - Top Dívky a Popcorn. Pokud by se vydavatelství podařilo udržet a získat čtenost titulů Profit, Týden, Instinkt, Top dívky a Popcorn na průměrných datech za rok 2010, byl by dosah vydavatelství (počítaný z dat Mediaprojektu, které jsou dostupné za celou skupinu - za rok 2010) 564 tisíc čtenářů a vydavatelství by mělo cca 6,4% podíl na trhu. Soukupovo vydavatelství Empresa Media by se tak ocitlo na přelomu první desítky s největším dosahem, což vážně narušuje pravidla, která platí pro agentury v Evropě.

I ve stanovách naší Asociaci totiž ve článku II., v bodě 2, stojí, že podmínkou členství je, že dotyčný nemá účast v médiích ani ve společnostech svých zadavatelů a naopak.

K překvapení některých odborníků však dle komise AKA k porušení stanov nedošlo, neboť - stojí ve zdůvodnění - jde o vlastnictví fyzické osoby, nikoliv agentury. Kvůli rychlému vývoji na mediálním trhu AKA navrhuje naopak změnu svých stanov. To je samozřejmě nebezpečný precedens, který nemá podle EACA, tedy Evropské asociace komunikačních agentur v Evropě, obdoby. I zdůvodnění tohoto kroku je - řečeno diplomaticky - zvláštní, protože pan Soukup vlastní jako fyzická osoba podíl v agentuře a zároveň jako fyzická osoba vlastní vydavatelství, takže podle selského rozumu jde o evidentní střet zájmů. Právní výklad je zavádějící, neboť odporuje principu: zájmy fyzické osoby i agentury, kterou dotyčný vlastní, jsou v tomto případě evidentně identické, o tom není sporu, a proto byl tento článek ve stanovách, aby se zabránilo propojení obsahu článků s inzertními zájmy a dokonce i poškozování klientů, protože v takovémto případě má vždy vlastník médií zájem umísťovat reklamu na firmy, které zastupuje, hlavně ve svých médiích, i když to neodpovídá nejvýhodnější cílové skupině.

Zpochybnit se dá samozřejmě i argument, že změna ve stanových odpovídá rychlému vývoji na mediálním trhu, protože jde jen o nic neříkající floskuli. Tu lze dokonce číst jen tak, že pan Soukup a jemu podobní mají rychlý zájem propojit agenturní činnost s vydavatelskou činností než budou protestovat mezinárodní asociace agentur, protože na tom se dá rychle zbohatnout. Ve zdůvodnění ještě stojí, že se Asociace inspirovala Spojenými státy, kde reklamní agentury mohou vlastnit média. Jenže takový argument je podle kanadského novináře Petera Adlera, zakladatele Canada.com, založeno na podivném výkladu amerických zákonů: reklamní podniky mohou ve Spojených státech vydávat pouze média, která se zabývají reklamou, jinak jde samozřejmě o střet zájmů, což je přísně zakázáno i v Severní Americe. Proto i zveřejnění dvojího vlastnictví v tiráži, o čemž pan Soukup hovoří, nic na skutečnosti nezmění, už proto, že ho hodně lidí přehlédne. Výmluva na Spojené státy je tedy účelově lživá!

Případ pana Soukupa je ještě o to složitější, že nejen má dlouhodobě politické zájmy a pracoval v minulosti pro mnoho politických stran, naposled pro ČSSD za Jiřího Paroubka a pan Paroubek s jeho podporou počítá i dnes, ale zastupuje mediálně i řadu důležitých firem se státní účastí jako například ČEZ, České dráhy, ČD Cargo, Česká pošta, České aerolinie či Letiště Praha, což jsou také bezkonkurenčně největší státní inzerenti. Podle Jiřího Mikeše, který kodex kdysi sepisoval a dnes vyučuje komerční komunikce na VŠE, jde o střet zájmů, který přináší konkurenční výhody. Odhadem v loňském roce jen od těchto firem získal pan Soukup reklamní zakázky za 700 milionů korun. Přes tyto a podobné firmy se pak přes inzerci totiž dají přelévat peníze do politických stran a financují se z nich předvolební kampaně.

A jak nebezpečné je propojení agentury s médii, to předvedli hned po koupi Týdne pan Soukup a jeho redaktoři Nachtigal a Korecký, když se pustili do premiéra Petra Nečase, který hodlá právě panu Soukupovi utnout přístup k reklamním zakázkám u státních firem. Sepsali článek s názvem Nečas pod tlakem kmotrů. A podobně útočný článěk vyšel i v dalším Soukupově časopise Profit s názvem Parazit, který stabilizuje trh. Na Asociaci reklamních agentur by veřejnost měla vyvinout tlak, aby k podobným propojením nemohlo legálně docházet, a pan Soukup, pokud chce vlastnit média, by se měl urychleně zbavit svého podílu v reklamní agentuře.