Za tuto mantru se schovávají všichni neúspěšní aktéři. A tak zuří boj proti ovlivňovatelům voleb. Vrcholu dosáhl (zatím) v Rumunsku, kde si lidé zvolili za prezidenta nevhodného kandidáta, který nevyhovuje EU a USA a tak byl vytvořen diplomatický tlak a ejhle, ústavní soud napodruhé nařídil volby opakovat, protože prý byly ovlivňované. Takovou tou hračkou v mobilech, které se říká Tik-Tok. Obdobnou nechuť pociťují i legálně zvolené vlády v Maďarsku, na Slovensku a dříve i v Polsku a částečně v Rakousku. Jak dopadnou opakované volby v Rumunsku? Být to v Česku, tak původní kandidát dostane ještě více hlasů, protože jsme recesisti. Naštěstí, a zdá se, že náš Ústavní soud je po odchodu pana Rychetského trochu méně politický. To vše je jen připomínkou toho, že už nežijeme v úplně samostatných a svéprávných státech.

Ale vraťme se k tématu ovlivňování voleb. Volby jsou významnou událostí, která ovlivní podobu každé země na čtyři nebo i více let, tak se o to zákonitě snaží každý rozumný člověk. Jejich principem je nabídka a vychvalování, aby si volič mohl vybrat to nejlepší. A média to komentují, baví se o tom v hospodách a na sociálních sítích. Samozřejmě se přehání, podbízí, nadává a slibuje, to už je součást demokracie.

Ani sousedním a vzdálenějším zemím není jedno, kdo usedne v daném státě v parlamentu a tak logicky vyjadřují své názory a preference. Je to konec konců jejich právo i zájem. Vždyť s nimi budou obchodovat a možná i válčit. Když si v r. 1933 Němci zvolili Hitlera nebo v r. 1946-48 Češi komunisty, také se to sousedům nelíbilo. A tak se před každými volbami objevuje plejáda různých a protichůdných názorů a chudák volič si z nich musí vybrat. Jsou tam všechny a není možné je foltýnovsky kádrovat. Tyhle ano, ale tamty už ne. Je jen na voliči, aby zvážil a vybral si.

Jestliže se někdo vymlouvá na předvolební ovlivňování, tak jako by říkal, že volič je hloupý a nesvéprávný. A to jistě není, a nejen progresivisticky, správné. Ne, že by někteří voliči takoví nebyli, ale to jste si měli páni rozmyslet dříve, než jste zavedli rovné všeobecné volební právo. Když v Athénách vznikla první demokracie, tak v ní rozhodovali o osudu státu jen ti znalí, vzdělaní muži, kteří měli k problémům co říct. A fungovalo to. Ne, že by ovlivňování už tenkrát neexistovalo a Xantippa možná nabádala Sokrata, aby volil do rady toho obchodníka s datlemi, protože se na ni vždy usměje a dává ji slevy.

Jak voličů přibývalo, narůstaly i problémy. Postupně přibyli všichni muži a ve dvacátém století i ženy. Proč až tak pozdě? Zdálo se, že je zbytečné, aby chodily k volbám, když žily v područí mužů, ekonomickém a někdy i doslovném a tak by volily dle nich. A zbytečně by narůstal počet sčítaných lístků. Ale ženy nebyly tím problémem. Tím byly dělnické sociální vrstvy, které chtěly od státu především dostávat. Tak se vítězi voleb mohli náhle stát i socialisté.

Protože tvůrčích cílevědomých lidí, kteří chtějí něco vytvářet a vzít svůj život do vlastních rukou, je v populaci vždy menšina, bývají přehlasováni většinou, která chce široký, rozdávačný stát, který se o ně postará. A tak není možné v předvolební kampani uvádět jen pravdivé a rozumné argumenty, to by byla cesta k porážce. Je nutné něco slíbit a tak se demokracie brání populizmem. Všeobecné volební právo a přirozená tendence lidí pracovat co nejméně a dostávat co nejvíce tedy podkopávají samu demokracii. Postupně to snižuje efektivitu státu a vede to k nějaké formě socializmu. A ten dříve či později opanuje nějaká idea, protože s ideou se lépe ovládá. Nejlépe se lidem žije tam, kde nejde o žádné velké ideje, ale právě o to, aby se jim tam dobře žilo.

Tak až zas přijde čas voleb, klidně sledujte sociální sítě i Tik-Tok, pohádejte se v hospodě, přetrpte naše média a do urny vhoďte ten správný hlas. Vy přece víte, co chcete a nemusí vám to nikdo našeptávat. A sebepřesvědčivějšími argumenty vás nepřesvědčí o tom, že je Země placatá.