Ministr zahraničí Petr Macinka zcela jasně vyjádřil svůj postoj k prezidentu Petru Pavlovi. Bude ho ignorovat. Takže se na tu budoucí „ignoraci“ podíváme.

Resort ministra zahraničí Petra Macinky se rozhodl ignorovat prezidenta Petra Pavla. „Porušuje ústavu,“ prohlásil ministr v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce s tím, že se Pavlovi nemíní omluvit. „Nemám za co,“ reagoval na nedávnou výměnu zpráv mezi jím a prezidentovým poradcem Petrem Kolářem. Prezident Petr Pavel esemesky zveřejnil a označil za možné vydírání. Tak to jsou „tvrdá slova“, která jen dokazují, že Macinka svůj „brutální postoj“ k prezidentovi Pavlovi nehodlá měnit.

Na podporu Pavla svolalo hnutí Milion chvilek pro demokracii demonstraci na Staroměstské náměstí a na spodní část Václavského náměstí. Staroměstské a Václavské náměstí zaplnili v neděli odpoledne účastníci demonstrace, kterou pořádal Milion chvilek na podporu prezidenta Petra Pavla. Účast se odhaduje na 80 až 90 tisíc lidí. Pokud výzvu spolku proti hulvátství v politice podepíše milion lidí, svolá Milion chvilek akci na Letné. Shromáždění se konala i na dalších místech v Česku.

Toto jsou kontury stávající politické situace v Česku. Je to už hodně dávno, co se Milionu chvilek podařilo svolat na Letnou velkou demonstraci: Dosud největší z nich (demonstrace Je to na nás!) se uskutečnila 23. června 2019 v Praze za účasti okolo 250 tisíc lidí a stala se tak i největším protestním shromážděním v české historii od revoluce v roce 1989. Své požadavky protestující odůvodňují tím, že je nepřijatelné, aby premiérem byl „trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB“.

Petr Pavel a Andrej Babiš se pak střetli ve volbách prezidentských. Vítězem volby se ve druhém kole se ziskem 58,32 % hlasů stal Petr Pavel. Účast v druhém kole byla nejvyšší volební účastí v celostátních volbách v České republice od voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 1998. Babiš dostal ve druhém kole 41,67 % hlasů.

Je tedy naprosto zřejmé, že Pavel a Babiš dokáží „burcovat“ v kladném i záporném slova smyslu. Na podporu Pavla a proti Babišovi se Milion chvilek vždycky dokáže „rozhoupat“.

Nicméně, to, co dnes zejména mladí lidé tvrdí o Babišovi a Pavlovi, je poznamenané tím, co zažili. Nepamatují si už našeho prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Je to pro ně už jakýsi vzdálený „dávnověk“ před mobilními telefony a sociálními sítěmi.

Rád bych proto zejména těm mladším připomněl, že Havel, první polistopadový prezident Československa a po jeho rozpadu i první prezident samostatné České republiky, byl osobností s významným přesahem i do zahraničí. Za svůj postoj v éře „reálného socialismu“ – založením Charty 77 a „péčí“ bolševického režimu, který ho i uvěznil – si vydobyl jednoznačnou autoritu a díky němu se vrátila na Pražský hrad „pravda a láska“. Dnes to zní zase jako úplná hloupost, protože víme, co se ve světě děje za zvěrstva. Tehdy ale krachl bolševický tábor, rozpadl se Sovětský svaz a vše se zdálo být už jenom „na nejlepší cestě“. Havel pro mě osobně představuje nezpochybnitelnou autoritu, chcete-li „morálku“ – jakkoliv to dnes zní jakoby z jiného světa.

Po Havlovi se stal prezidentem Václav Klaus , kterého jsem si také dokázal na Hradě představit a poté přehodila Poslanecká sněmovna volbu prezidenta na přímou volbu a do čela státu jako prezident se „vyšvihl“ Miloš Zeman. A konkrétně s tímto pánem, který měnil názory (protože jen „blbec“ názory nemění) už jsem měl „problém“. A když se hlasovalo mezi Babišem a Pavlem, bylo to doslova o volbu menšího zla. Měli jsme možnost volit mezi bývalým komunistou a agentem StB (soudně nepotvrzeno) a bývalým komunistou a pozdějším reprezentantem NATO v Bruselu. A národ zvolil „nepřekvapivě“ Pavla.

Jestliže se však budeme bavit o „morálce“ v demokracii, obávám se, že výše uvedení – dnes prezident a premiér – nemají žádné velké „morální“ právo takto mentorovat. Oba dva dosáhli v životě mnohého a nezpochybnitelného. Přesto bych na jejich místě s moralizováním velmi šetřil.

Macinka jako ministr zahraničí je další „případ“ k moralizování. Ono je to dnes zejména pro mladé lidi složité. Z USA k nám doléhají komentáře o fašistovi Donaldu Trumpovi (jak ho zase jedna mladá Američanka v Událostech na ČT označila), fašistovi Vladimiru Putinovi (tak ho běžně označují i významní světoví politici), komunistovi Si Ťin-pchingovi. Pokud se ale Macinka dal na politiku (a spolupracoval například i s Klausem), moc dobře ví, že „ignorování“ ústavního činitele je bláhovost hodná nezkušeného politika – a tím Macinka zcela jistě není. Jsou to gesta a pózy pro „mé voliče“. To si v politice mohou skutečně dovolit jen světové supervelmoci, a tím Česko není. A jak se zdá, i mezi USA, Ruskem a Čínou existují přes okázalé ignorování kontakty, které vedou k hledání řešení sporných otázek, kterých je požehnaně. Macinka tak bude muset dříve nebo později ignorování zcela opustit a čím dřív na to přijde, tím lépe nejen pro něj, ale i pro Česko.