Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Co znamená krach socialismu? Vyrovnaný rozpočet, nezadlužený stát, vyřešena většina sociálních problémů např. dostupné bydlení , školství na úrovni, dostupné zdravotnictví (každý měl svého zubaře), masivní budování dopravní infrastruktury ( pražské metro), energetická soběstačnost atd.? A na to vše si nemusel stát půjčovat jako dnes. To není krach, to mu se říká slušně prosperita.

Proboha...jauvajs

Na první pohled to může vypadat jako prosperita – stát bez dluhů, byty přidělované téměř zadarmo, metro rostoucí před očima, každý měl svého zubaře. Jenže právě tady je dobré si připomenout, že podstata každého politického a ekonomického systému je stejná: ti, kdo jsou u moci a mohou rozhodovat, vždy parazitují na těch, kteří jsou pod nimi. Dobře to vystihuje lidové rčení o „zákonu padajícího lejna“ – shora se sype dolů a dole to odnese ten, kdo nemá možnost se bránit.

Rozdíl mezi systémy není v samotném principu, ale v míře škod, které lidé nahoře napáchají na zbytku společnosti. A v tom byl komunismus horší než dnešní systém. Centrálně řízená ekonomika umožňovala elitám zakrývat obrovské dluhy ve formě zanedbaných investic, technologického zaostávání a ekologických škod. To vše se skrývalo za iluzí „nezadluženého státu“.

Takže ano, i dnešní společnost funguje na principu parazitismu moci – ale rozdíl je v tom, že dnes existuje určitá míra kontroly, soutěže a svobody, která škody omezuje. Za komunismu byla moc soustředěna v rukou jedné strany bez jakékoli protiváhy, a proto důsledky dopadaly na všechny mnohem tvrději.

Vývoj v Číně nepotvrzuje vaši teorii.

Po 36 letech našeho vývoje po r. 89 je nedostavěná dálniční síť, a další dopravní infrastruktura, jsou neobnovené energtické zdroje a další a současný režim žije 36 let z podstaty. Dnes nedokáže zajistit ani příjmy na provoz státu. Výsledkem jsou každoroční deficity v rozpočtu.

Ano, za minulého režimu byla moc v rukou jedné strany, ale ta strana hospodařila trvale udržitelným způsobem na rozdíl od současnosti. A to je třeba si přiznat a to nemá nic společného s komunismem nebo socialismem. Ekonomické zakony platí pro všechny.

Čína dnes žádný socialismus sovětského typu není. To, že někdo používá podobný slovník, neznamená, že dělá totéž. Ostatně slovník jako takový je velice matoucí, protože pod stejným slovem se popisují naprosto odlišné jevy a situace. Sémantika jazyka je zdrojem neustálých dezinformací.

Pokud jde o deficity rozpočtu, neznamenají makroekonomický problém. Deficit je nutný, pokud společnost příliš bohatne a v důsledku toho příliš spoří. Tyto uspořené prostředky není možné kvůli jejich nadbytku rozumně investovat a zůstaly by mimo ekonomiku. Tím by došlo k hospodářské krizi. Proto se stát musí zadlužovat, aby dostal tyto nadměrné úspory zpátky do oběhu. Stát se tedy nezadlužuje, protože potřebuje peníze, ale protože lidé s úsporami potřebují nakupovat dluhopisy.

Mám pocit, že se ve Vašem příspěvku skrývá maličký rozpor. Společnost, která bohatne nepotřebuje spořit. Spořim, když jsem švorc. Mám-li alespoň trochu možnost. Když bohatnu, nepotřebuji spořit. Tedy v případě, že mám naději, že budu bohatnout dále. Když ne, tak náhodný výdělek strčím pod polštář. Protože jsem švorc a úspory se hodí. Ale když bohatnu a mám naději, že to bude pokračovat, koupím si další boty, nové montérky, dětem kytaru a v zimě s nimi pojedu lyžovat. Takže najednou má z čeho utrácet prodavač bot, pracovního oblečení, majitel obchodu s hudebními nástroji a lyžařský instrukce. A obsluha čerpací stanice, protože cestou na hory budete tankovat. A všichni z toho platí všemožné daně. A kdo je jejich příjemcem? Stát. Právě bohatá společnost byly mohla udržet stát bez deficitu. Ta poučka, že lidé, kteří bohatnou sedí na penězích je sice hezká na pohled, ale při troše uvažování je vlastně zcestná. I když... asi ano. Je na světě vrstva lidí, kteří nashromáždili takové bohatství, že už na těch penězích opravdu sedí. A jejich některé útraty, nákupy a výdaje už jsou vlastně mimo státní rozpočty. Na první pohled. Ale ve výsledku se z nich ty prachy také sypou. Státní deficity mají trochu jinou příčinu. Ta je zakořeněna v systému. Společnost bohatne? Takže erár v nadšeni nu budoucích příjmů boty prachy utratí dříve, nežli je dostane. A jede na dluh. Takže ty prachy musí vytáhnout z těch lidí. A nula od nuly...

Cílem většiny lidí není pracovat a tvořit, ale vydělat tolik, aby už nikdy pracovat nemuseli. A pokud možno zajistit, aby nemusely pracovat ani jejich děti. Jinými slovy, přirozenou motivací člověka není trvalá aktivita, ale snaha dosáhnout stavu, v němž může žít z práce druhých – tedy jisté formy parazitismu.

Tento mechanismus funguje napříč všemi systémy. Dělník sní o rentě z bytu, který pronajímá. Podnikatel doufá, že jeho firma jednou poběží sama bez něj. Investor hledá pasivní příjem, který mu umožní žít z výnosů kapitálu. Každý z nich sleduje tentýž cíl – dostat se na úroveň, kde se už o něj starají jiní.

A právě tady vzniká hlubší ekonomický paradox. Pokud většina lidí usiluje o to, aby žila z výnosů jiných, začne se systém postupně dusit vlastní neproduktivní vrstvou. Peníze se hromadí v rukou těch, kdo je nepotřebují k práci, ale k moci. Kapitál pak přestává sloužit tvorbě hodnot a stává se nástrojem, jak tuto moc dále posilovat – prostřednictvím spekulací, zadlužování, finančních triků či přenášení rizik na ostatní.

Ekonomické krize tak nevznikají proto, že by se přestalo vyrábět nebo že by trh selhal. Jsou důsledkem přirozené lidské touhy po pohodlí a závislosti – touhy stát se rentiérem, který sám už nevytváří nic. Když se tento ideál rozšíří na většinu společnosti, ztratí se rovnováha mezi těmi, kdo tvoří, a těmi, kdo čerpají.

Moderní krize nejsou selháním systému, ale logickým důsledkem lidské přirozenosti. Každý chce být nahoře – tam, kde se už pracovat nemusí. Ale protože těch míst je málo, vzniká přetlak, závist, spekulace a nakonec pád.

Ta Strana NEhospodařila trvale udržitelným způsobem, spíš naopak. Nejen ekologické škody se likvidují dodnes.

To myslíte ty ekologické skládky odpadů, co jsem přivážejí současní antibolševici z Německa nebo Rakouska.? Vím, že byste to rád svedl stále na komunisty, ale bohužel, pane Jurax. To se vám těžko povede.

Ale kuš, dobrý muži ... myslím mrtvé lesy v Krušných horách, ostravské laguny, špinavé řeky, absenci filtrů na komínech elektráren etc.