Sociální demokracie, tato kdysi silná vládní strana, která byla pevnou oporou demokratických proevropských hodnot, nyní stojí na rozcestí, zda má, či nemá kandidovat v rámci předvolebního levicového bloku Stačilo!. Jeho motorem je KSČM pod vedením charismatické europoslankyně Kateřiny Konečné.

Nedávno se objevila ve veřejném prostoru výzva několika významných členů členů exČSSD, nyní Socdem (podepsali ji například např. Rouček, Tominová, Dienstbier, Votava a další), kteří se rázně postavili proti tomu, aby jejich strana kandidovala v rámci zmíněného projektu Stačilo!.

Tato reakce vychází z obav, že takové spojení by mohlo rozmělnit identitu nejstarší zdejší doposud fungující strany, založené již roku 1878. A vzdálit ji jejím sociálně demokratickým nekomunistickým ideálům. V koalici vadí zejména komunisté, kteří sociálně demokratické dědečky a pradědečky některých dnešních členů a členek věznili a některé dokonce i popravili.

Jistě, píšeme rok 2025, nikoliv 1950, nicméně některé křivdy trvají po generace. Paradoxně zatímco část lidovců (ne všichni, buďme fér) roky spoluvládli s komunisty v rámci tzv. Národní fronty, mnozí socdemáci bručeli v base či byli nucení emigrovat. Jistě, svět byl a je složitý, takže i část méně morálně pevných „socanů“ kolaborovala s komunisty. Tudíž výše citovaný kritický „protispojovací hlas“ není jen kritikou možného předvolebního postupu, ale i apelem na odpovědnost vůči historii strany a jejím hodnotám.

Prázdný marketing

V této době, kdy politika často sklouzává k prázdnému marketingu, je třeba se znovu zamyslet nad tím, co znamená být věrný svým ideálům. Je snadné podlehnout krátkodobým řešením, která slibují rychlé výsledky, a spojení se Stačilo! by patrně sociálním demokratům přineslo pár křesel v Poslanecké sněmovně. Avšak mnohem těžší je udržet směr, který je etický a dlouhodobě smysluplný.

Demokracie přece není jen a pouze otázkou volebních výsledků. Je to především otázka služby. Politická strana, která ztrácí spojení s občany a s jejich každodenními starostmi, přestává být stranou demokratickou v tom pravém slova smyslu.

V tom možno vidět jádro současné krize Socdem. Ztrátu vazby na reálné potřeby lidí a na hlubší smysl politiky jako prostoru pro dialog a následné hledání řešení.

Socdem má bohatou historii, kterou nesmí zradit. Patetičtěji napsáno - má odpovědnost nejen vůči svým členům, ale i vůči celé společnosti, která stále potřebuje sociálně demokratické hodnoty.

Pokud něco a někdo v dnešní dolní komoře českého parlamentu chybí, tak je to právě sociální demokracie a nekomunistická levice.

Ve Stačilo! jim to také bublá

Navíc aktuálně to vře i v samotném hnutí Stačilo!, které zamítlo spolupráci s Paroubkovou ČSSD, se kterou ještě mj. v krajských volbách úzce kooperovalo.

Pozor, ČSSD zde znamená Česká suverenita sociální demokracie. Ergo kladívko, že jde o parazitování na původním názvu ČSSD, je jasné asi každému, s výjimkou českých soudů.

A aby to bylo ještě zajímavější, tak vstup Paroubkovy ČSSD do koalice zakázala nikoliv KSČM, ale dnes malinká stranička ČSNS. Inu, kdyby staří národní socialisté z roku 1948 věděli, s kým půjdou jejich pravnuci do předvolební koalice, tak by asi neměli klidné spaní.

Politika, stejně jako život, je o zodpovědnosti. Největší výzvy nejsou ty, které přicházejí zvnějšku, ale ty, které se rodí uvnitř nás. Věřme, že pokud se Socdem dokáže vrátit k sobě samé, k svým tradičním hodnotám a svému demokratickému nekomunistickému poslání, může být opět silnou politickou stranou.

Sečteno - za mě tedy s komunisty ze Stačilo! se určitě předvolebně nespojovat!

Autor je nestraník , v minulosti kandidoval za Socdem/ČSSD do různých zastupitelských sborů