Pro koho? No pro Čechy a Moravany a řekněme obecně pro celou ČR a tzv. „českou otázku“. A co dopadne špatně? No tak zvaný Sudetoněmecký sjezd v Brně ve dnech 22. až 25. května 2026. Podle mého soukromého názoru člověka, který se narodil jako občan protektorátu a dlouhá léta se otázkou německého nacismu a protektorátu Böhmen und Mähren zabývá, ono už to vlastně ještě, než ten sjezd Landsmanšaftu začal, špatně dopadlo. Landsmanšaft vylezl z politického hrobu a na jeho zádech se vnutili na českou a Evropskou scénu jeho sponzoři. Bavorský ministerský předseda Markus Söder a německý spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt. V podstatě se do České republiky vnutili. No a celá ta nahnědlá brněnská parta. Po zkušenostech s posledním německým vysokým policistou, jistým Reinhardem Heydrichem, to má být ze strany Německa – účast ministra vnitra BRD – politická provokace? Nebo prostě ukázka neskutečné arogance? Co tím chtějí naznačit?

V posledních desetiletích se mezi Německem a Českem podařilo na mnoha místech tzv. „obrousit hrany“, a navázat celkem slušné vztahy. To však zřejmě někomu vadí. Jsou zde stále lidé a polické síly, které „potřebují dokázat“, že Češi a nikoli Němci byli za války zločinci. A podle toho ve vzájemných vztazích jednat.

Bývalým českým a moravským Němcům se úplně idiotsky říká „sudetští Němci“, i když třeba jižní Morava rozhodně nejsou Sudety. Z geografického hlediska jsou Sudety horskou soustavou (geomorfologickou subprovincií) táhnoucí se v délce zhruba 300 km podél severních hranic Česka a Moravy do Polska a Německa. A Brno nebylo nikdy ani součástí III. Říše, ale protektorátu, a žádní skuteční sudetští Němci tam nežili. Žili tam brněnští Němci. To, co vidíme, jsou všechno jen protičeské politické hrátky. Landsmanšaftu se za tichého souhlasu části politické reprezentace, dnes ovládající městskou radu schvalující jako brněnskou akci Sudetoněmecký den v Brně, a za pomoci skupiny milovníků všeho nahnědlého – hlavně protektorátu – v Brně tisknou a uveřejňují bez problémů, za souhlasu brněnských soudů, které je označily za „nezávadné“, když na tuto skutečnost na vydavatele byla podána žaloba podle Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

• (§ 355) Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a
• § 356 TZ Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod -

tyto nacistické a antisemitské texty. Např. články: „Židé a zrod amerického komiksu“, „Česká emigrace 1939-1945 a „světové Židovstvo“, „Legenda o vyhnání Čechů“, „Reakce česko-židovského exilu v Londýně a Moskvě na působení Kuratoria pro výchovu mládeže v letech 1942-1945“, „Dost už bylo holokaustu“, Hitlerovi Češi (autor zde m. j. tvrdí, že pro Čecha v nacistické „Nové Evropě“ bylo ale zamýšleno rovnocenné místo vedle Němce), dále knihu „NSDAP – Program, který navždy změnil Německo i svět“, údajný dokumentární seriál „Slib věrnosti Říši“ o tom, jak Češi s nadšením spolupracovali s nacisty, „Soužití Čechů s Němci“, kde autor tvrdí: „Viníků národní katastrofy je jistě mnoho, ale tím nejhlavnějším byl zednář E. Beneš“, další a další nacismus propagující práce.

Vůdcovský kádr české nacionálně-socialistické mládeže měli tvořit chlapci ze „Vzorných rojů“, výběrových jednotek Kuratoria, jejichž členská základna v únoru 1945 činila kolem 4000 (na fotografii dole uprostřed). S jejich výstavbou bylo započato teprve v posledních měsících války. Společně s muži ZZ (na fotografii vpravo dole) měly VR tvořit elitní vrstvu budoucí české mládeže.

Momentálně pod vedením Berndta Posselta se podařilo vytáhnout z hrobu politickou mrtvolu, která přes všechna žvanění našich novinářů i Posselta není žádný „nevinný spolek“. Má ve své DNA nacismus, protože tuto organizaci založili zuřiví a pomstychtiví nacisté, Henleinovi pohrobci po válce, kterou prohráli. Mimo jiné zpočátku byl landsmanšaft registrován i v bývalé NDR. Ale jakmile se celé organizace zmocnili kovaní nacisté, tak byl v NDR landsmanšaft zakázán, v SRN z něj vystoupilo mnoho sociálních demokratů patřících národnostně do této skupiny. Což byla jedna z málo věcí, za kterou bych východní Německo pochválil. Ovšem Posselt a jeho donoři by nemohli tuto politickou mrtvolu oživit, bez spolupráce hlavně brněnských politiků. Mimochodem, jedním z nich byl zástupce primátora Brna za ANO. Aktivity těchto lidí lze hodnotit podle slavného výroku Jana Wericha o podobných osobách za první republiky, které vykládaly, jak je ten Hitler vlastně bezvadný a jak udělal v Německu pořádek. Werich řekl: „Oni to dělají částečně z blbosti a částečně za cizí peníze.“ K těm dnešním bych dodal, že to dělají také z politické vyčůranosti – abych nepoužil horší slovo. Tzv. sudetští Němci, jak si říkají, se ovšem pokouší o to „vyhrát válku politickými prostředky“. Když sázka na válku mezi Západem sovětským blokem nevyšla. Ovšem přišlo něco, s čím nepočítali, rok 1989. To je polilo živou vodou. Sudetští Němci po sjednocení Německa zažili své „hvězdné hodiny“, kdy například Posselt jako poslanec Evropského parlamentu požadoval zrušení Benešových dekretů, jinak Češi nesmí do EU. V podstatě požadoval uspokojení „nároků sudetských Němců“ podle Henleinova programu, známého jako „karlovarský program“ Sudetoněmecké strany (SdP) z dubna 1938. To požadoval v podstatě i nový upravený program Landmanšaftu a dodnes požaduje:

8 hlavních bodů programu:

• Plná rovnoprávnost: Nastolení naprosté rovnosti sudetoněmecké skupiny s českým národem.
• Právní subjektivita: Uznání sudetských Němců jako samostatné právnické osoby.
• Vymezení území: Přesné stanovení a uznání německého územního osídlení v ČSR.
• Autonomie: Vytvoření sudetoněmecké samosprávy ve všech oblastech veřejného života.
• Zákonná ochrana: Ochranná opatření pro Němce žijící mimo souvisle osídlené oblasti.
• Odstranění křivd: Náprava domnělých nespravedlností spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918.
• Po válce dodáno: zrušení Benešových dekretů a odškodnění odsunutých Němců, což pak bylo lehce zmírněno.
• Úředníci: Požadavek, aby ve veřejných úřadech v německých oblastech pracovali pouze němečtí zaměstnanci.
• Svoboda ideologie: Plná svoboda přihlášení se k německé národnosti a německému světonázoru (nacistické ideologii).
• Po roce 1948 pak přibylo majetkové hledisko ale i, jak stálo v Henleinově politickém programu základem: „nárok sudetských Němců na sebeurčení až po odtržení“.

Po rozpadu SSSR a východního bloku se tzv. sudetští Němci domnívali, že mají Čechy „na lopatě“. Tehdy se rychle spojily politické skupiny jako sudetští Němci z Německa, sudetští Němci z Rakouska, slovenští luďáci a maďarští nacionalisté (nový vládce Maďarska Péter Magyar se svými nároky na zrušení Benešových dekretů není nic nového). Spojenci sudetským Němcům a vůbec Německu s těmito nápady rychle „zatrhli tipec“. A písemně potvrdili, že Postupimská dohoda (oficiálně Závěrečný protokol z Postupimské konference), což byl výsledek jednání tzv. velké trojky (USA, SSSR, Velká Británie), jež se konalo od 17. července do 2. srpna 1945 platí.

Běžní Němci toho už tehdy začali mít plné zuby. Takže obecná německá protisudetská nálada, panující od roku 1945 se ještě zvýšila. Odsunutí sudetští Němci to totiž Německu neměli nikdy lehké. Ti „praví Němci“ jim dávali najevo, že jsou podle nich „póvl“. Možná by bylo zajímavé napsat článek jako vysvětlující text k besedě v časopisu Echo, proč používají tzv. sudetští Němci neustále pro Čechy a Mravu označení „Heimat“. Mohu čtenáře ujistit, protože mnoho sudetských Němců znám, že to není vždy jen slovo namířené proti Čechům. Politický propad sudetoněmecké – v podstatě nacistické – ideologie v devadesátých letech byl v Německu takový, že Posselt a jeho političtí kamarádi se nedostali do Evropského parlamentu.

Sílu do žil jim ovšem vlila část skupiny lidí kolem Václava Havla, na kterého, což musím jako signatář Charty 77 přiznat, protože jsem ho znal jako disidenta i jako prezidenta „face-to-face“, platí Machiavelliho poznatek, že dobrý revolucionář je téměř ve všech případech mizerný vládce. Takže dneska už se zase z mediálního a politického záhrobí opět vytahuje to, jak Václav Havel překvapenému Helmutu Kohlovi sdělil, že by se Čechoslováci rádi omluvili sudetským Němcům. A nabídli jim různé výhody. Čehož se ovšem „kancléř sjednotitel“ Kohl zděsil a okamžitě tuto myšlenku zavrhl. Z osobní zkušenosti vím, že tato pitomost a naprostá neschopnost pochopit systém politiky vedla některé lidi z okolí Václava Havla až ta daleko, že dokonce po jednáních se „zástupci sudetských Němců“ nabídli, že by Československo vyklidilo vojenský prostor „Hradiště“ u Karlových Varů kolem bývalého města Doupov (německy Dupau, rozloha 280,8 km²), kde by si bývalí sudetští Němci mohli postavit svá vzorová městečka. Přičemž se zdůrazňovalo, že to budou hlavně důchodci. Političtí představitelé sjednoceného Německa z toho byli z hlediska vnitropolitických poměrů v SRN skoro na mrtvici. Jak křesťanští demokraté, tak sociální demokraté v SRN měli sudetských Němců už tehdy plné zuby. Jistě ovšem jinak je využívali k různým politickým hrátkám a vydírání Československa a dodnes vydírání ČR.

Pokud Sudetoněmecký sjezd v Brně skutečně proběhne, je to pro Čechy a vůbec ČR (a také pro Slovensko a částečně i pro Polsko, jehož dnešní východním polovina byla do roku 1945 součástí Německa) docela malér. Pokud proběhne tento sjezd landsmanšaftu bez velkých skandálů a výtržností, ale za účasti upadajících politických sil ČR, jako jsou lidovci a TOP 09 a jistěže i dalších, kteří se budou chtít přihřát na výsluní mezinárodní události, povede to v provedení sudetských Němců k tvrzení, že by se obyčejní Češi rádi smířili se sudetskými Němci. A přiznali, že oni jsou ti zločinci, co vyhnali nevinné Němce z Československa neprávem a že jsou barbaři. A jenom jejich část jsou vlastně bolševici rusofilové a „Benešovci“, což je zvláště mezi generací starších sovětských Němců jedna z nejúspěšnějších politických nadávek.

Čechy, Československo, „vyhnání Němců“ se stanou opět celoevropskou otázkou, či lépe řečeno politickým granátem v oblasti euroamerické civilizace.

Konec první části.