KDU-ČSL už není ve sněmovně a tak začínají na povrch křišťálově čistých vod vyplouvat prapodivné spojitosti s financováním předvolební kampaně. Nebo jde o princip financování kampaní obecně?

Po každých volbách se všichni diví tomu, že politické strany deklarují jinou výši utracených peněz za kampaň, než kolik ve skutečnosti podle všech hráčů na trhu opravdu stojí. Billboardy a inzeráty na nás koukají z každého rohu. Megalomanské akce na předvolebních mítincích by řadu firem položily. Představitelé politických stran mlčí o penězích na kampaň do té doby, než si pustí pusu na špacír někdo z odejitých, nebo neuspokojených podle dřívější dohody. No a z reklamních agentur, které mají vše na starost, nedostanete také ani slovo. Nabízejí se tedy minimálně dva scénáře, kvůli kterým si závěrem dovolím jedno doporučení novým ministrům financí a vnitra. Vodítkem pro oba scénáře je mi nejnovější kauza KDU-ČSL. Ta sice de facto měla svou billboardovou kampaň, ale objednával ji pro ni někdo jiný. Firma, jejíž šéf, pan Dvouletý, je od roku 2007 v evidenci hledaných osob Policie České republiky. Připravil o peníze řadu firem v ČR a ty si to nenechaly líbit.

Scénář prvníPolitici, kteří měli v minulosti možnost ovlivnit prodej státního majetku, výběrová řízení, případně výběr dodavatele přímou volbou (například díky rozdělení nadlimitní zakázky na několik), si zavázali svým výběrem představitele zájmových firem. Pak nastane čas předvolební kampaně. Podle statistik hospodářské a finanční trestné činnosti jsou faktury za reklamu a zprostředkování nejčastěji zneužívaným způsobem pro vznik prostředků šedé ekonomiky a daňových úniků. Spadeno na ně mají také všechny kontroly finančních úřadů. Představitelé zavázané firmy si následně objednají u reklamní společnosti svou kampaň, ovšem fakticky se na plakátech a v inzerátech objeví shora uvedení politici. Spokojení jsou politici, zavázaná firma (ta má dokonce i náklady v účetnictví, takže nemusela tahat peníze pro politiky z kufru), i reklamní agentury.

Scénář druhý

Reklamní agentury spoléhají na to, že se díky jejich práci dostanou politici k možnosti ovlivnit prodej státního majetku, výběrových řízení, případně výběru dodavatele přímou volbou (například díky rozdělení nadlimitní zakázky na několik). Proto dávají politickým stranám takovou cenu za své služby, která se mnohdy nerovná ani standardním nákladům na takové služby na trhu. Těší se pak na období, kdy budou moci vytvářet reklamu pro státní podniky, ministerstva a jimi zřizované a ze státního balíku dotované organizace. Tu na dotace z Evropské unie, tu na program proti drogám, PR kampaň například pro ztrátové České dráhy nebo ČSA, někdy také na kampaně proti diskriminaci a genderovou problematiku nebo na řešení problematik našich menšin. Všechny tyto a podobné jsou politiky velmi oblíbené a hlavně stojí pěkný balík a výsledky nejdou měřit.

Oba scénáře pak zcela do puntíku naplňují příčiny stavu, kdy politická strana deklaruje nejprve náklady na kampaň ve výši 200 milionů, aby se pak ve finále provalilo, že se o půl miliardy sekla. Jako například ČSSD. Tu uvádím proto, že v kontextu finálních rozdílů mezi deklarovanými náklady a faktickými výdaji na kampaň prostě bezkonkurenčně vede.

Rád bych tedy navrhl novým ministrům financí a vnitra, aby se na skutečná plnění u největších reklamních agentur v zemi, kterých tak rády využívají parlamentní politické strany ve volebních kampaních, hlouběji podívali. V důsledku takových kšeftů jde totiž o miliardy. Začít můžou například zde a nebo zde. Najdou tam na jednom místě jak politické strany a jejich reklamní agentury, tak i státní podniky a úřady. Takové, které jsou buď dlouhodobě ve ztrátě, nebo v nich byla v minulosti podezření na největší korupční aféry, jejichž vyšetření nikdo nikdy nedotáhl do konce. Jsem přesvědčen, že takový příkladný postup ocení v boji proti korupci a šedé ekonomice všichni občané České republiky, ať už je jejich politická preference jakákoli.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora