Za minulého režimu se kreslil následující vtip. Protáhly se dvě rovnoběžné čáry a mezi nimi se protáhla třetí tak, aby se střídavě dotýkala jedné, pak druhé. Takový had. Komentář zněl: levá čára je „levá úchylka“, protější je „pravá“ a vlnovka mezi nimi je „generální linie Komunistické strany Československa“. Dnes už sotva kdo ví, že termín „generální linie“ vždy zazněl na konci sjezdu strany, a o podstatě obou úchylek netušili dobře ani sami straníci.
O to už (snad) nejde. Vtip je nadčasový. Řekl bych, že teď odráží počínání naší vlády. Ode zdi ke zdi. Jistě, uznáme, že doba není snadná, vědí o tom i v jiných státech. Ale už dávno se říkalo, že se „zima zeptá, co jsme dělali v létě“. Můžeme odpovědět – pokud jde o covid-19, vlastně nic. Byli jsme na dovolené. Přitom již koncem jara někteří odborníci varovali, že na podzim přijde druhá vlna, ale to zůstalo ve vzduchu stejně jako varování, že by bylo na místě začít aspoň koncem srpna nosit roušky a omezovat se. Opět nic.
Teď ministr zdravotnictví sleduje cifry, zatímco premiér vše „nechává na odbornících“, třebaže ve vládních rozhodnutích má jistě významné, ne-li klíčové slovo. Biblický Pilát Pontský, když přikázal ukřižovat Krista, si také umyl ruce. Na podzim se zrodil PES, ale je z něj neurčitý hybrid. Model chytrá horákyně. PES má výjimky a na to jsme experti. Za minulého režimu jsem byl pověřen podílet se na organizaci mezinárodních kurzů. Jednání s úřady bylo dobrodružstvím, protože na každém kroku byla z předpisů nějaká výjimka. Zažil jsem i „výjimky z výjimek“. Něco jako výjimky na druhou.
Jsou zprávy, že se chystá další kříženec PSA, prý měkčí, a svede se to na EU. Přitom přicházejí zprávy ze všech zemí, kde se situace prudce horší. I to odborníci předpovídali, že s ochlazením mají viry rajské časy. Němci, velmi opatrní, prostě zavírají kde co. Mají za pátek 17. 12. asi 37 000 případů. V přepočtu na našich deset milionů obyvatel by to bylo u nás něco přes čtyři tisíce. My jsme měli přes sedm tisíc. Přesto čekáme. Na co?
Objevila se možnost dobrovolného testování a v tu ránu bylo všude plno. Prý se také zapojí praktičtí lékaři, zubaři a další. Ale zkuste najít nějaký přehledný centrální registr. Volat vlastní praktické lékařce, nebo specialistovi? To by jen zvedali telefony! Takže zase – jak jsme připraveni? Při dnešních možnostech by snad nějaký registr zvládl lecjaký „ajťák“.
Je snad takhle připravena také vakcinace obyvatel? Možná někdo z ministerstva zdravotnictví, nevím to jistě, v záplavě denních zpráv se mnohé už plete, řekl, že u nás dostatečné proočkování zabere rok. Moje babička by asi řekla „no potěš Bůh!“. Nepotěší. Zase Německo - pravda, je zvyklé plánovat – má už teď síť očkovacích center a rovněž schéma očkování. Co my? Objevil se jakýsi elaborát, je také na Neviditelném psu, šestnáctistránkový, který vyplodilo ministerstvo zdravotnictví. Tam se dočteme o typech vakcín a o tom, že se data o vhodných osob k očkování budou sbírat. Sbíráme v lese houby; tahle data měla být už sebraná v době, kdy bylo jasné, že se první vakcíny objeví ještě koncem roku.
Co jiné státy? Rusko – tam se očkuje, začalo se s vojáky, kde odpadá otázka na dobrovolnost. Generál přikáže a je jasno. Bohužel nejsou zmínky o tom, zda tamní vakcína nemá občas vedlejší účinky. Takové má dnes skoro každá. Přečtěte si příbalový leták k té proti chřipce. Cituji „pokud se u Vás nebo Vašeho dítěte vyskytnou alergické reakce (hlášené jako vzácné: postihují až 1 z 1 000 pacientů …)“. To je vakcína doslova pilovaná po desítky let. Ta proti covidu bude patrně občas také vyvolávat něco podobného. Příjemné to vůbec není. Měl jsem celý život alergii na vosí žihadlo, vím o tom svoje.
K těm generálům. Proskočila zpráva, že v USA pověřili logistikou distribuce vakcíny čtyřhvězdičkového generála (víc hvězdiček nemůže americký generál mít). S generály tam mají dobrou zkušenost, když jde o logistiku. Projektu Manhattan, vývoji atomové bomby, šéfoval generál Leslie Groves (1896 – 1970), voják, který sotva něco věděl o jaderné fyzice, ale ukázal se být zdatným manažerem. U nás funkci „vládního pověřence“ odmítl profesor Prymula, nakonec je to pouze plukovník. Chápu ho, jeho obraz v očích veřejnosti není nejlepší. Přesněji řečeno spíš špatný.
Omlouvám se čtenářům, že píši místy podobně chaoticky, jako si počíná vláda. Ovšem zpráv je spousta a je problém vybrat si, takže prosím o vlídnost při kritice. Opatření, kdy se zpřísňovalo a rozvolňovalo méně vyzpytatelně, musela nutně vyvolat v populaci otrávenost. Chápu majitele restaurací, kterým povolili rozvolnění, museli si tedy opatřit zásoby, načež za pár dní zase konec. Kolik peněz to stálo, a co teď? Z okénka se toho tolik neprodá.
Tu frustraci cítím na každém kroku. Při příchodu do supermarketu vidím, že ne každý si desinfikuje ruce, aspoň že roušky jsou. Potkal jsem ve vesnici známého a usoudil jsem, že je čas přát hezké svátky, takže na dobré dva metry mu přání volám. Byli jsme na ulici sami. Ten muž se ke mně začal blížit, takže jsem couval. Pak jsem se opatrně ozval, že jsou doporučené dva metry odstupu. Odpověď? „Na to já s..u!“ Obraz doby. Nejednou bych měl chuť následovat tohoto příkladu, protože rouška je všechno jiné než pohodlná součást outfitu.
Jde však také o to, co si mnozí neuvědomují. Tím vyprazdňováním se na předpisy ohrožují sebe, ale také jiné lidi. Hodně řádí covid mezi seniory, jenže nejen mezi nimi. Nemocní, občas vážně, jsou také lidé v produktivním věku, což znamená, že se jim musí platit nemocenská a že v práci někdo chybí. Nejedna firma má problémy, a tyhle jsou zbytečné.
Otázka zní, co dál? A jak dál? Důvěryhodnost vlády je pod bodem mrazu, všechna opatření jsou předmětem kritiky a hlavně pořád méně se dodržují. I to se už objevilo na internetu. Píši to ráno 19. prosince a opravdu jen Bůh ví, co se za chvíli odehraje. Jsme prý hodnotami na stupni pět, ale počkáme, až jak to bude vypadat v nemocnicích. Dá se tušit, že špatně, ale co vláda? Uděláme stupeň čtyři a půl? Nebo počkáme, až se nemocnice hodně zaplní? Některé už zvažují omezení odkladné péče. Chudáci lékaři, stejně tak sestry a další personál.
Nevím, zda jsme ještě schopni se sebrat a pokusit o zázrak − dodržování všech doporučení. Ovšem ta by musela být srozumitelná, jednoznačná, a vláda by je musela sama opravdu dodržovat. Zas příklad Německa, odkud mi napsal kolega – je to špatné, ale musíme s tím žít. A mají mít všechno zavřené snad do polovina ledna, s výjimkou nezbytných obchodů. Rakušané následují tenhle příklad a neváhají zavádět tvrdý lockdown. Těm restauratérům a jiným povoláním se to však musí slušně nahradit. Bohužel, premiér má současně starosti nejen s rozpočtem, ale také s Agrofertem, který nevlastní, a je v něm prý ve střetu zájmů. Najednou toho tolik nemůže zvládnout, podobně jako ministr všeho pan Havlíček. Nepochybuji o jeho pracovitosti, ale oblast sahající od silnic a dálnic po živnostníky a průmyslové podniky je přece jen široká.
Po těchto neučesaných úvahách se vracím k otázce v titulku – na co je v tuhle chvíli PES? V našich krajinách je na to odpověď, kterou tušíte, a neváhám tvrdit, že můj známý by takhle odpověděl.