Vláda zprvu epidemii bagatelizovala a nedělala nic (ba dokonce posílala do Číny to, co jí pak zoufale chybělo), kdežto následně otočila a zakázala všechno. Od rohu k rohu.

Bláznivá karanténa je ovšem pouze velmi dočasné řešení. Může sice šíření koronaviru omezit, ovšem to je dvousečná zbraň. Jde o to, že populace nebude imunní a pak bude stačit, aby se zase někdo nakažený objevil: vzplane stejná epidemie a bude to ještě horší. Ano, tak se to udělat dá. Je to postup hodný Číny a každé jiné totalitní moci. Ale na Čínu dolehne tatáž rána zase.

Litovat můžeme toho, že naše vláda se inspiruje spíš Čínou a že premiér zdravý rozum nemá. Ale ve hře je jistě i to, že na rozumné řešení není ani dost prostředků. Základem rozumné strategie je totiž diferencovaný a selektivní přístup (ostatně dějiny vesmíru, přírody i lidstva jdou tímto směrem). Záměrem musí být kolektivní imunita a té lze dosáhnout při nakažlivosti této choroby asi u 50 % nakažených obyvatel. Zbývá tudíž jen nechat postupně nakazit se většinu lidí, když u většiny proběhne choroba mírně.

Hlavní potíž tkví v tom, že u osob s jinými chorobami vedoucími k oslabení imunity, čili hlavně starších, bývá průběh daleko vážnější a ty vyžadují zvláštní léčbu. Na to je třeba mít kapacity a ty u nás zatím nejsou. Místo nich je tudíž třeba šíření utlumit a souběžně vyčleňovat lůžka pro ony ohrožené skupiny a případně pro ně zajistit léky. Kdyby se všechno nechalo být, buď zemře příliš mnoho lidí (Itálie), anebo se zdravotnictví začne hroutit (Británie).

Ale jakmile budou tyto předpoklad naplněny, východiskem je začít co nejrychleji různá omezení uvolňovat tak, aby se kolektivní imunity co nejdřív dosáhlo. Východiskem by jistě byla vakcína proti chorobě, ale ta zatím k dispozici není. A počítat s ní by bylo chování podobné chování hazardního hráče. Klíčové je tudíž pouze něco, co rozumné vlády dělají, totiž testovat přímo na koronavir a podle výsledků provést třídění (triage) na ty, kterým prostá karanténa stačí, dále na ty, již se mohou uzdravit sami doma, pak na ty, kteří potřebují nemocniční péči, a konečně na ty, kteří vyžadují zvláštní péči na jednotce intenzivní péče. Při tom je třeba stále provádět trasování a určovat zdroje.

Bída je, že u nás se přímo na přítomnost virů stále testuje málo. Z naprosto bizarních důvodů tomu vláda zprvu bránila a bráni podle všeho dosud. Vyšetřovat na protilátky (přičemž nynější dodávky z Číny jsou tohoto druhu) je v tomto směru k ničemu. Mnozí nemocní totiž sice ještě protilátky nemají, ale již jsou nakažliví. Užitečné je to pouze při uzdravování. Těžiště musí být v diferencovaném a selektivním přístupu s tím, že ten zatím chybí.

Když bude postupovat vláda dosavadním způsobem, protáhne se karanténa a potažmo paralýza ekonomiky na další měsíce až roky. Ale je třeba uvažovat celkově, čili též o konci této infekce a o tom, co budeme dělat po ní. Bude třeba zase nahodit hospodářství a vůbec běžný život i doufat, že epidemie se nebude vracet. A také se poučit.

Poučením nad jiné je nynější situace v tom, že se oddělují všichni od všech, čili že členové EU si dělají takový malý experiment s exitem vlastního národního státu. Jen pár měsíců a kolik to bude stát? Co kdyby to tak bylo trvale…