Je nutné ustanovit parlamentní vyšetřovací komisi

V pátek 30. října vládní bojovníci s covidem oznamují, že vidí světlo na konci tunelu: za poslední dva dny přibylo méně pozitivních než ve stejné dny před týdnem (ve čtvrtek a pátek). Je to planá naděje. Počty mrtvých rychle stoupají, hodnoty pro čtvrtky 15., 22. a 29. října jsou 54, 110 a 171. V půli listopadu překonáme v počtu mrtvých srovnatelně lidnaté Švédsko, jež nám bylo na jaře prezentováno jako příklad selhání státu v boji s pandemií. Kolaps zdravotnictví už ve skutečnosti nastal, pokud tedy nepovažujeme za normální to, že v Liberci už neoperují onkologické pacienty, jejichž nádory „nerostou příliš rychle“. A bude hůř.

Pandemie se znovu rozjíždí i v dalších státech, pelotonu ale vévodíme s impozantním náskokem. Proto je nutné se ptát, co nám vlastně brání mít výsledky srovnatelné třeba s šestimilionovým Dánskem, jež má v tuto chvíli 10.500 aktivních případů (ČR 183.000) a jemuž denně umírají jen 2 lidé s covidem? Jednoznačným viníkem je (až zločinně) nezodpovědná politika vlády, zejména jejího premiéra a ministerstva zdravotnictví.

Největší vinu na tom, že se pandemie zcela vymkla kontrole, má neschopnost hygienických stanic trasovat a následně dát otestovat kontakty nakažených, k čemuž došlo na přelomu srpna a září a jež dosáhlo až neskutečných rozměrů a stále trvá. Nedaří se kontaktovat vysoké desetitisíce nakažených, zjistit jejich kontakty a ty poslat na testy. Pandemii je umožněno volně se šířit.

Premiér Babiš má zřejmě pravdu, když říká, že po předchozích vládách zdědil krajské hygienické stanice poddimenzované personálně i finančně, nedostatečně vybavené výpočetní technikou a tak dále. Co přesně mu ale zabránilo tuto situaci změnit v průběhu šesti měsíců mezi dubnem a zářím? Jak je možné, že na hygienických stanicích dosud není dost lidí na telefonování, že se někde dělí o jeden počítač čtyři zaměstnanci, že se evidence o hovorech vede na papírech? Kde to jsme? Ve století páry? Ne, jen máme neschopnou vládu.

Vláda v čele s Babišem (a s podporou svého patrona Zemana) se usilovně snaží prosadit jiný narativ: za nekontrolované šíření pandemie prý může to, že lidé nedodržují opatření, jež vláda vyhlásila. Je to nesmysl. K opatřením se přistoupilo ve chvíli, kdy byla tzv. chytrá karanténa již na lopatkách. Babiš bránil tomu, aby se rozbíhající se druhá vlna včas zastavila. Na konci prázdnin bránil znovuzavedení roušek. V televizní debatě na ČT před krajskými volbami se soustředil na popření toho, že ministr Prymula uvažoval o zavedení registrace hostů v restauracích. Moderátorku obviňoval ze lži, ale ta si přitom na twitterovém účtu Prymuly jen nepřečetla, že Prymula korigoval své vyjádření ve sněmovně, nepochybně na pokyn Babiše.

Opatření, která byla zavedena v říjnu, byla jednak zavedena pozdě, jednak byla nedostatečná. I nedokonalé statistiky ministerstva zdravotnictví ukazují, že k přenosu viru dochází primárně na pracovištích (kde se nakazil Hamáček od Tomana? Ve fitcentru, v baru, na náplavce?). Omezovat aktivity, kde k přenosu dochází v malých jednotkách procent, například na školách, sice pomůže, ale nedostane virus pod kontrolu, což není situace, kdy denní počty nakažených klesají, ale situace, kdy jsou hygienické stanice schopny trasovat, nemocnice normálně fungují a úmrtí jsou výjimečná. Nic takového se ani zdaleka neblíží. Vláda se možná vyhne úplnému lockdownu, ale cenou za to budou několikatisícové denní přírůstky infikovaných v dalších měsících a tisíce mrtvých (mnozí se ani nedočkají prosincového pětitisícového pohřebného). Půjdou na vrub vládě.

Ministři mohou poukazovat na to, že i opozice preferovala bezrouškové prázdniny, ale to ji nezbavuje zodpovědnosti. Rozhodnutí činila ona. Opozice nemohla hygienické stanice připravit na druhou vlnu, protože nevládla. Přistižený zloděj sice může upozorňovat na někoho, kdo by prý kradl taky, kdyby měl příležitost, ale to na jeho vině nic nemění. Vláda tak jen ukazuje, že kromě svého ignorantství, nezodpovědnosti a lemplovství je také zbabělá. Je třeba ji k zodpovědnosti přivést.

Země, kde došlo k nezvládnutí epidemie, vyšetřují, jak k tomu došlo, jak se to mohlo stát. Musíme to udělat i my. Není na co čekat.