V Praze, v Kaisersteinském barokním paláci na Malostranském náměstí, byla uspořádána konference „Patriots for Europe: Conservative Crossroads – Shaping Tomorrow’s EU“. Česky tedy: „Patrioti pro Evropu: Konzervativní křižovatka: Formování zítřejší EU“.

Konferenci uspořádal poslanec Evropského parlamentu Filip Turek za podpory Institutu Václava Klause. Tedy řekněme „konzervativní část“ politického spektra ČR. Příhodně právě v tomto paláci, který zažil mnoho historických a zásadních událostí, například kolem prošel slavnostní průvod jako součást korunovace Marie Terezie za českou královnu. Můžeme-li nazvat obrazně Marii Terezii a jejího syna Josefa II. za konzervativní revolucionáře, lze totéž tvrdit o sdružení poslanců v Evropském parlamentu zvaném „Patrioti pro Evropu“ (Patriots for Europe), které dnes, přes přehlížení a pomlouvačné články v masmédiích tvoří třetí nejsilnější sdružení stran a poslanců v bruselském parlamentu. Tato frakce byla založena 30. června 2024, středoevropskými politiky, tedy maďarským premiérem Viktorem Orbánem, bývalým českým premiérem Andrejem Babišem a bývalým rakouským ministrem vnitra Herbert Kicklem z FPÖ. Jak je stále v Evropě zvykem i Wikipedie Patrioty nazývá „pravicovou populistickou politickou skupinou“, přičemž slovo „populistická“ znamená v „newspeaku“ politickou nadávku.

Když jsem byl na tuto konferenci pozván, udělal jsem si takový bleskový průzkum mezi svými známými a přáteli, jak se na takovou konferenci a její pořádání dívají. Europoslanec Filip Turek sice díky televizi a dalším médiím poměrně známý, ale politická strana, kterou reprezentuje, zvaná „Motoristé“, a hlavně její program, už tolik ne. Zajímavé je, že když Motoristé kandidovali v komunálních volbách 2024 v poněkud nerovném spojení se stranou Přísaha, získali 10,26 % hlasů. Což není na dvě úplně nové strany neliberálního směru zase tak málo. Reakce mých známých byla zajímavá. Vynadáno jsem dostal pouze od jednoho kamaráda z Austrálie. Dále tu byla jedna mírně nesouhlasná reakce od kamaráda, který volí už od roku ´90 buď ČSSD anebo KSČM, převažovala však zvědavost, co bude vlastně obsahem takové konference. Byl jsem také zvědav na reakci našich médií, která veřejně vyhlašují, že nejsou příznivě nakloněna americkému prezidentu Donaldu Trumpovi. Kupodivu články na Seznamu.cz i v Mladé frontě Dnes, byly víceméně krotké a objektivní. Jaký je to rozdíl v reakcích, jaké by zněly z našich mainstreamových médií a od naší vlády, kdyby to bylo ještě před zvolením Trumpa americkým prezidentem!

Konferenci samotnou zahájil europoslanec Filip Turek. Jak napsala redaktorka Seznamu Barbora Kučerová, nastolil hlavní téma konference: „Evropská civilizace stojí na zásadní křižovatce. Rozhodnutí, která učiníme, budou rezonovat napříč generacemi. Usilujeme o stabilní řád, který respektuje suverenitu národů a zároveň uznává naši vzájemnou závislost.“ Panelovou diskuzi zahájil prezident Václav Klaus. Dal tak směr diskuzi, mezi jejíž nosné myšlenky patřilo, že Evropa se musí zbavit „progresivismu“ a na něj navazujících ideologických proudů od zelených přes genderistky atd. Nejlépe začít právě teď, kdy celá Evropa hledá východisko ze současné situace. Mnohé tyto myšlenky naleznete v jeho nové anglicky psané knize: „In deference of normalcy“. Zásadně v projevu zaznělo to, co je shrnuto i uvedené knize, a to, že je potřeba skoncovat s Green Dealem, s celou „progresivistickou“ woke politikou a zásadně změnit jak Evropskou Unii, tak ekonomiku světa. V čemž se shodl s dalšími přednášejícími, kterými byli rakouský europoslanec Harald Vilimsky ze Svobodných (FPÖ), místopředseda Patriotů pro Evropu, dále Chris DeMuth, člen amerického konzervativního think tanku The Heritage Foundation, známý také jako „deregulační car“ někdejšího prezidenta Ronalda Reagana.

Z mého hlediska byly nejzajímavějšími třeba část projevu Václava Klause, kde varoval před příliš velkým nadšením nad tím, jak se „rychle vrací konzervativní hodnoty do Evropy“. A krotil představy, že se celý vývoj rychle obrátí ke klasické demokracii. S tím, že přirovnával současnou situaci v Evropě z hlediska jejích obyvatel a jejich politického rozložení, nálad a smýšlení, k situaci v Československu v 70. letech. Většina, či lépe řečeno prakticky všichni vědí, že systém je vadný, ale do vzpoury to má daleko. Pokud jsem to pochopil dobře, neboť konference probíhala v angličtině, tak v této věci s ním plně souhlasím. Obyvatelstvo Evropy se má na nějakou vzpouru stále příliš dobře, životní úroveň je jedna z nejvyšších na světě a všechny války včetně války na Ukrajině jsou „někde daleko“. Ještě zdaleka nejsme v situaci, jaká panovala v sovětských satelitech někdy mezi lety 87 až 89. Kdy znechucení lidí z „normalizace u nás i jinde, prostě z prolhaných komunistických vlád a obecně z neuvěřitelné pitomosti, kterou systém reprezentoval. V době a kdy i členové KSČ souhlasili s tvrzením, shrnutým do hesla: „Televize lže stejně jako Rudé právo tiskne“. Ta zhnusenost obyvatel pomateným systémem, pokrokářstvím v Evropské Unii, dnes ještě nedosáhla svého vrcholu.

Další zajímavou informací, v sérii vystoupení diskutérů, tentokrát od amerického panelisty Chrisa DeMutha byl mj. rozbor toho, proč Donald Trump dělá některé věci, které Evropa nechápe. Problémem je například síla dolaru, který je jako světové platidlo silně nadhodnocený. Což americké ekonomice vadí. Je to mimo jiné také proto, že ovlivňuje celý ekonomický systém a že každý, přítel nebo nepřítel, je ochoten zaplatit za získání dolaru víc, než je jeho skutečná hodnota.

I u nás se občas píše, jak zaznělo v diskuzi, že se pokusili Rusové, Číňané a Indové zavést svoje vlastní měny jako základní mezinárodního platidla, ale všechny tyto pokusy ztroskotaly. To však neznamená, že pokusy o to netrvají dodnes. Existuje například plán, za nímž údajně stojí Čína ale i Rusko a možná i Indie, že USD jako univerzální platidlo by mohl nahradit hongkongský dolar (HKD). A jak jste si možná všimli i v našich zprávách, pohyb na burze byl v prvé řadě anebo téměř prvé řadě posuzován nejen podle americké ale i hongkongské burzy. Přechodem ekonomiky světa na jiné platidlo by se dostaly Spojené státy do politické a ekonomické defenzivy. Ale získali by to, co potřebují a co říká Donald Trump, to znamená levnější dolar.
I na této konferenci se vynořila otázka co dál ve střední Evropě? A padla tam ještě nedávno zdánlivě bláznivá myšlenka, že střední Evropa tedy Rakousko, Maďarsko a Česko musí zaujmout společná stanoviska. A tak se nám z hloubky historie najednou vynořuje staré rakouské soustátí, jak je nazval A. Payleitner v knize „Rakušané a Češi – svárlivé příbuzenství“, kde důvody i problémy takovéhoto soustátí rozebírá. To můžeme rozšířit i o Maďarsko (Uhry), jako staletí nedílnou součást Rakouska. Mimochodem z podobných politických důvodů a geopolitického rozložení sil na světě jaké je teď, byl na český trůn zvolen jako první habsburský panovník 8. října 1526 Ferdinand I., který uzavřel dohodu s Jagellonci – tedy vládci Polska a zároveň ovládal celé Uhry včetně dnešního samostatného Slovenska. A tento spolek byl v podstatě jedinou hrází proti Osmanské říši a germanizačnímu tlaku ze západní Evropy na její střed. Palacký říkal, že kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vytvořit. Václav Havel doslova vydupal ze země, přes odpor Německa a Francie tzv. Visegrádskou čtyřku. Takže někteří dnešní Patrioti v EU uvažují stejně jako levicový intelektuál Václav Havel. Geopolitika se prostě nedá obelhat.

Na začátku článku jsem část slavného výroku Winstona Churchila, který řekl po bitvě u El Alamejnu, kde Němci utrpěli strašlivou porážku: „Tohle není konec. Není to ani začátek konce. Je to jen konec začátku.“ Můžeme totiž s ním říci, že nástup Donalda Trumpa a rozpad levicové ideologie v EU a nástup neliberálních nelevicových stran skutečně není konec Evropy Německa a vlády „carevny“ von der Leyen. Tedy myslím EU. Formováním nové politické síly a její dnes už pevné usazení v politickém dění Evropy je jen konec začátku, kdy většina obyvatel Evropy a USA pochopila, že láska k vlasti a ochrana národa a státu není cosi sprostého. A obyvatelé Západu zjistili, že američtí republikáni a silné pravicové strany ve Francii a Itálii i jinde nejsou jen krátkodobým záchvěvem politiky. Začal nový začátek i v celém Západním světě a Evropa s tím musí prostě počítat.