Blíží se komunální volby. Plakáty a billboardy zdobí ulice a náměstí, usměvavé tváře slibují modré z nebe i kulaté čtverečky. Nikoli, nechci být ironická a také trochu vím, jak se připravoval volební program kdysi silné, úspěšné, pravicové politické strany. Byl to vždy program reálný, splnitelný a vyhodnotitelný. Po dobu pěti volebních období jsem ho nejen spolutvořila, ale i spolurealizovala. Na každém konci volebního období se voličům program znovu připomněl a zároveň se odškrtávaly splněné body programu. A že někdy bylo něco nesplněno? Pak se takový lapsus musel voličům zřetelně a pravdivě vysvětlit a zdůvodnit.

Byla to doba, kdy na každé radnici bylo hodně práce a ti, kdo na té údajně teplé židli seděli se opravdu nenudili. Také to byla doba, kdy každý uvolněný (tzn. placený) člen zastupitelstva měl svoji velmi konkrétní agendu a bylo snadné nejen agendu, ale i jeho osobně kontrolovat. Těmi uvolněnými členy ale nikdy nebývala celá rada obce. Tato móda se rozmohla až později. A přidali se k nim i předsedové výborů. Dnes si platíme tolik svých zástupců na radnicích, že se člověk diví a rozpočet pláče. (Příklad jisté zástupkyně starosty, která sice měla v dané obci trvalé bydliště, ale pracovala a proto se i zdržovala v obci jiné, hodně vzdálené, byl kritizován veřejně. Ta paní zástupkyně brala nemalý plat /nic proti tomu/, ale pokud bylo třeba, aby byla na některém jednání přítomna, byl vyslán služební vůz s řidičem a onu dámu přivezl. Rychlíkem by přijela rychleji a také za menší náklady). Pro některé, třeba i méně úspěšné, ale díky živnosti dobře známé živnostníky (opraváři aut jsou typickým příkladem), se snaha o placenou pozici na radnici stala životním cílem.

A ještě jeden nešvar, který se v komunální politice rozmohl: do zastupitelstva obcí jsou často voleni ředitelé organizací, příslušnou obcí zřizovaných. Ať jsou to ředitelé technických služeb, správy nemovitostí, ale zvláště ředitelky mateřských a ředitelé základních škol. V zákoně o obcích je sice na střet zájmů pamatováno, ale pokud je někdo ředitelem organizace, není neschopný kombinovat a myslet dopředu. Příklad menšího města, kde se usadil velmi mladý, ještě nedostudovaný, zato velmi ambiciózní učitel, není hoden následování.

Mladík přišel (jak se říká „s ruksakem na zádech“), byl velmi úslužný ke starším kolegům a tím se stal i oblíbeným. Porozhlédl se a vstoupil do místního dění. Pak i do komunální politiky. Založil politickou stranu Lhota pro lepší život a stal se členem obecního zastupitelstva, kde učitelé postupně získali téměř polovina. Ředitelka „jeho školy“ už přesluhovala a chtěla odejít do penze. Nikoli ale ke konci školního roku, ale ke konci roku kalendářního. S tím ale nesouhlasila rada města, snažila se ji přesvědčit o datu konce roku školního. A vznikl komunální problém. Ten problém vyřešil mladý pan učitel: spolu s ostatními učiteli prohlasovali odvolání starosty a rady. Navolili nové radní a starostu, kteří už s odchodem ředitelky v neobvyklém termínu neměli problém. Ale škola byla bez ředitele. A tak se mladý pan učitel obětoval, přihlásil se do konkursu a co myslíte: vyhrál to. A od té doby už není v tom městě škola zřizovaná obcí, ale vlastně je situace opačná: škola zřizuje obec. A že pan ředitel je šikovný, stal se i vedoucím městského muzea, starostou Baráčníků, šedou eminencí místního Sokola, v poslední době hraje i na varhany v místním kostele, zakoupil si několik nemovitostí. Bez jeho vědomí snad ani vlas nikomu z hlavy nespadne.

Pro připravované komunální volby založil i spřátelenou politickou stranu s velmi konkrétním názvem: Vše pro Lhotu. Den má sice pouze 24 hodin, ale on pracuje určitě 26 (těm, kdo si myslí, že to není možné, má připravenou odpověď: „No, přece vstávám o 2 hodiny dřív“). Ovlivňování obecního rozpočtu ve prospěch jeho zájmových organizací je pak snazší. On se sice ve shodě se zákonem zdrží hlasování, ale díky jeho „osobnímu kouzlu“ se nechají ovlivnit i jiní členové rady a zastupitelstva, vlastně jeho podřízení, kterých se v těchto obecních orgánech postupně vytvořila nadpoloviční většina. Že je v dobrém technickém stavu škola, s tím lze jen souhlasit. Vymýšlet si ale bezprostředně škole blízké parkoviště pro učitele na místě , kde ještě nedávno byl park, tak to je nehorázné. Přece i páni učitelé mají nožičky! Ale v tomto městě, díky složení a postupnému ovlivňování jednotlivých usnesení a hlavně rozpočtu, je další veřejný prostor zanedbáván. Kanalizace, veřejná zeleň, stav komunikací, veřejné osvětlení a další povinnosti obce se nedaří plnit, natož zlepšovat.

Co s tím? Říká se, že lékaři a učitelé na kandidátních listinách táhnou pozornost. Lékaři nejsou tak dobře zorganizovaní a také je jich méně. Učitelé nejsou naštěstí všude všichni tak „šikovní“ jako jeden pan ředitel školy v jednom středočeském městě.

Ale protože v Poslanecké sněmovně jsou nejen učitelé a ředitelé škol, měli by poslanci takový evidentní střet zájmů vnímat, sledovat a ošetřit zařazením jednoho paragrafu do příslušného zákona „Ředitelé a zaměstnanci organizací, zřizovaných obcí, nemohou být členy zastupitelstva a rady dané obce“. Že je to popření demokratických principů? Ale jděte! Když jsou někteří šikulové příliš šikovní, musí na ně být paragraf!