Čtvrteční zpráva, že Milan Sibral zůstává ředitelem veřejnoprávní ČTK a že naopak Radim Hreha, kterého rada v srpnu zvolila a který měl do funkce nastoupit v říjnu, ředitelem nebude. Milan Stibral byl v době nové volby ředitelem ČTK od roku 1993, ale v létě na svou funkci rezignoval. Nový ředitel Radim Hreha byl zvolen čtyřmi hlasy ze sedmi a naopak ve čtvrtek se stejná rada šesti hlasy ze sedmi usnesla, že Stibralova rezignace neplatí. Tímto krokem podle předsedkyně rady Pavly Valčákové zanikl i následný tendr a volba nového ředitele. Podle předsedkyně rada změnila své rozhodnutí po velmi hlasitých protestech proti novému řediteli jak ze strany odborářů OS Media, tak zaměstnanců ČTK.

Co vás konkrétně na této rychlé změně názorů rady zarazilo?

Problém volby nového ředitele ČTK má podle mě tři roviny, o kterých by se mělo hovořit: První rovina je politická, druhá právní a třetí občanská.

Ta první, politická, souvisí s pokusem odvolat skoro ve stejné době ředitele České televize Janečka a s odvoláním ředitele Českého rozhlasu Kasíka. Zřejmě před volbami politické strany chtěly mít pod větší kontrolou všechna tři veřejnoprávní média, která jak známo byla původně v roce 1927 ve Velké Británii založena právě proto, aby nemohla být pod kontrolou lobbistů a politických stran. Tím politici zrazovali původní myšlenku těchto institucí a to by si voliči měli pamatovat. Pro nového ředitele hlasoval bývalý jeho podřízený Bohdal, pan Borik, prosazený z KDU-ČSL, bývalý poslanec ČSSD Cisár a bývala šéfredaktorka komunistických Haló novin Moučková.

Druhá rodina je právní: Volba byla zrušena proto, že pan Stibral podal nesprávně výpověď: zaslal ji pouze radě a ne svému zaměstnavateli. Na to ale radní přišli až po protestech, nejprve tedy zřejmě plnili stranické úkoly a o právní stránku věci se začali zajímat až později. Připomíná to problény s termínem voleb: o právní rovinu se všichni začali zajímat až po nálezu Ústavního soudu.

A třetí rovina je občanská: odbory a zaměstnanci upozorňovali na služebnou roli pana Hrehy, který nejprve na počátku devadesátých let pracoval spolu s Jaroslavem Berkou pro Vladimíra Železného, kterému jako lobbista prosadil účelovou změnu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Pak spolu s se stejným mužem pracoval pro firmu Česká média, která sloužila rovněž příliš okatě politickým zájmům. Poté se stal v Čechách pan Hreha vedoucím sekretariátu ředitele ČT pana Janečka, po sporu s moderátorem Krausem ale musel rychle odejít: měl se totiž podílet na obchodu mezi ČT a komerčními stanicemi, který měl za následek zrušení reklamy na ČT. Za tuto službu dostal místo v sekretariátu. Po odchodu z Čech nastoupil vzápětí jako ředitel Slovenské televize, kde neplnil evropské směrnice o vysílání podílu evropské produkce, ani se nezabýval veřejnoprávními zadáními. Nakonec byl odvolán hlavně kvůli velkému schodku v hospodaření, který po roce jeho působení narostl o sto milionů. V té době byl zároveň obviněn z ohrožení nezávislosti a příliš zřetelné podřízenosti politickým zájmům.

A o tom rada nevěděla?

Ano. Pan Hreha – jak z materiálů OS Media vyplývá – nebyl nikdy manažer, ale spíše lobbistou různých politických, mocenských a hospodářských skupin. Takoví lidé nemají v médiích co dělat. Protesty byly tedy zřejmě oprávněné. Pozoruhodné ale rovněž je, že rada – jak sama zmiňujete – se skutečně vymlouvala na to, že až do doby protestů o Hrehově předešlých aktivitách nic nevěděla. To samozřejmě úroveň práce rady znevěrohodňuje a jen potvrzuje podezření, že jednala pouze na politickou objednávku. Kdyby konala svou povinnost a životopisy by si ověřovala třeba jen na internetu, všechny výtky by si tam mohla přečíst.

Autor je novinář a spisovatel