Prohlášení šéfredaktora Zdeňka Porybného z deníku Právo s názvem Mrzačení svobody slova otištěné ve středu 4.března 2009, v němž upozorňuje na nemístné a soustavné tlaky špiček sociálních demokratů na tento deník. Sociální demokraté by si z Práva chtěli udělat svou tribunu, čemuž se deník vehementně brání tím, že vše zveřejnil.

To ale není nic tak překvapivého, dáme-li si to do širších souvislostí…

Máte pravdu, že sociální demokraté se v poslední době soustředili na média: financují Literární noviny, které proměnili ve svůj list a uvažují podle Lidových novin i o vydávání krajských novin.

“Zatím to spíše vypadá na to, že sociálnědemokratické krajské listy budou v podobě vkládaných příloh do regionálních deníků, stejně jako například ve Středočeském kraji. Tato varianta je levnější. Dělalo by se to pravděpodobně s vydavatelem regionálních novin Vltava Labe Press. Navíc by se na tento projekt dala sehnat dotace z EU,“ uvedl zdroj z Lidového domu.

Centrálním vydáváním krajských listů chce vedení strany kontrolovat i obsah tiskoviny. „To by mělo centru zabezpečit vliv na prezentaci regionálních špiček ČSSD,“ dodal stejný zdroj pro Strategii. Informace je ale mylná: EU těžko může podporovat jakýkoliv stranický tisk. Problém odklonu voličů od velkých stran je spojen s koncem stranění, které bylo vždy svázáno s nějakou třídou, které strana propůjčovala jednotu a politickou identifikaci. Ta doba je nenávratně pryč.

Jak tyto tlaky na Právo konkrétně vypadají?

Podle šéfredaktora Porybného mu lidé z vedení ČSSD říkají mezi čtyřma očima, že pokud nepřestane jeho deník psát nepříznivě o sociální demokracii, přijde o inzerci firem, jejichž manažment je jmenován nebo ovlivňován státem. Ve svém sloupku šéfredaktor napsal: “Nechci si hrát na detektiva, ale někdo zjevně sází na to, že část současných podnikatelských či politických „elit“ už najisto počítá s volebním vítězstvím sociálních dememokratů, a chce se předem nějak zavděčit krocením „neposlušných“ médií.” Dodejme, že v Právu z těchto firem inzerují České dráhy, Lesy České republiky, ČEZ a taky ČSSD. Počítáno tabulkově tyto firmy zaplatily loni Právu asi 90 milionů z celkových 605.

O čem tyto snahy svědčí?

Hlavně o totálním nepochopení fungování médií. Na samochválu reagují v médiích lidé odklonem hlavy, neboť platí staré pravidlo: dobrá zpráva, žádná zpráva. Proto prakticky všude v Evropě zmizely stranické noviny a vydavatelé, kteří jsou nějakému politickému uskupení blízcí, jsou přesto vždy velice kritičtí. Lidé od prestižních médií vyžadují, aby plnila tři funkce: chtějí, aby je informovala o aktuálních událostech, aby kontrolovala mocné a těm, kteří mlčí, aby dodávala odvahy veřejně promluvit. Pokud tato kriteria média nebudou splňovat, lidé je nebudou kupovat či poslouchat.

Vydírání médií pomocí nepřidělování inzerce uplatňoval za své vlády Vladimír Mečiar a všichni víme, jak skončil. Proti takovým metodám by ale měly ostře protestovat ostatní politické strany, měla by se tím zabývat poslanecká sněmovna a veřejnost. Zatím tak učinila ústy pana Jana Zahradila jen ODS. Jaroslav Tvrdík z ČSSD konflikt považuje za nedorozumění, ač jde o vydírání, a Jiří Paroubek na Právo zaútočil s tím, že se jim vede hospodářsky hůř a snaží se na sebe upozornit. V médiích na to reagovaly důkladněji jen Lidové noviny.