Předmluva ke knize Jiřího Weigla „Stát na svém“

Jiří Weigl touto svou publikací po osmi letech navazuje na svou předcházející knihu Bez iluzí o světě kolem nás (nakl. Fragment, Praha 2014), která pokrývala dlouhé patnáctileté období 1999 až 2014. Dnešní kniha obsahuje jeho texty za pouhých posledních sedm let, autor evidentně měl při práci v IVK více času než na Pražském hradě. Kniha obsahuje 55 textů – hutných, jasných, myšlenkově bohatých, vypointovaných. Autor v nich jde se svou kůží na trh. Nejsou to ústupky dobovému vkusu, spíše naopak. Autor si – bez ohledu na to, odkud fouká vítr – pořád stojí na svém.

Není to jednolitá kniha. Její autor, ředitel Institutu Václava Klause, instituce, která se zabývá „public policy“, proto tématy současné politiky, je pořád tlačen k tomu, aby komentoval dnešek, aby reagoval na témata, která naše každodennost přináší, na témata, jejichž veřejná debata (a postoj politiků a státu) nás a zejména jeho strašlivě zlobí, a proto se k nim – velmi kvalifikovaně, s nadhledem odborným i historickým – vyjadřuje. Naše angažovanost v každodennosti mu znemožňuje napsat ucelenou knihu, na které by v poklidu několika let (či aspoň měsíců) pracoval. Určitě by to uměl, ale dnešní doba to nechce.

Autor v úvodu říká, že jde o koláž textů, ale je to koláž, která má jednotu a která vytváří celek do té míry, že může být uváděna (ale i recenzována) jako celek. Je jednotná, není to skákání od tématu k tématu, i když se jednotlivé názvy zdají být značně odlišné. Kniha je konzistentní.

Klíčem ke knize je – jak autor říká – nejen obsah textů, ale už i jejich výběr. Tento výběr odráží hlavní témata dnešní doby. Nevím, má-li někdo u nás tak široký a konzistentní záběr, asi ne. Zdánlivě je až poslední, šestá část, explicitně věnovaná naší zemi, ale implicitně je to všech no o nás – západní „kulturní“ revoluce, Gréta, Brexit, Čína, migrační plán Evropské komise i výročí Bismarcka jsou ve Weiglově pojetí jen a jedině o nás. Na všechny námi organizované „historické“ semináře, které náš institut (a jeho předchůdce Centrum pro ekonomiku a politiku) pořádal, jsme vždycky jako hlavní řečníky zvali renomované historiky, ale já vždycky říkal, že oni dělají „historii pro historii“, zatímco nás zajímá „historie pro dnešek“. A proto jsem vždy trval na tom, že tam musí promluvit i Jiří Weigl. Aby to uvedl na pravou míru. To on vždycky uměl a – jak dokazuje tato knížka – umí i teď.

Těchto 55 textů je padesát pět odstínů weiglovštiny, je to padesát pět originálních, od nikoho neopisujících příspěvků k našemu světu. Nejen neopisujících, ale i necitujících, což mu dlouho vytýkám. On sice stále čte, ale nic si nepíše, všechno jsou to proto jeho slova.

Projevuje se v tom všem jeho myšlenková báze, kterou je ekonomie a arabistika (arabština?) a orientalistika, ale i už tři desetiletí vysoké funkce ve vládě (šéf poradců premiéra a náměstek ministra) a na Pražském hradě (ředitel Kanceláře prezidenta republiky). Přesto denně dojíždí do Prahy z Brandýsa nad Labem a tato jeho pevná geografická ukotvenost je i příčinou jeho myšlenkového ukotvení. Koneckonců, jeho předkové – v domě, ve kterém celý život bydlí – byli dodavatelé kočárů do císařské Vídně. Proto ten jeho konzervatismus, proto jeho texty typu „Nenásledujme falešné proroky“ nebo „Zastavme nezodpovědné experimenty, dokud je čas“.

Snad každý z těchto textů mi Jiří Weigl (s trochou ostychu) dával v kanceláři na stůl se slovy „něco jsem ráno napsal“. A já mu to v 99 % případů pochválil se slovy: to musí být někde publikováno.

Knihu si můžete zakoupit na www.institutvk.cz

www.klaus.cz