Ukázka z nové knihy

Dvacet pět let jsem byl členem ODS. V roce 1991 jsem ji spoluzakládal, v Hradci Králové jsem byl jejím prvním manažerem. Skvělá životní zkušenost! Dál už to byl normální život, někdy stoupáte nahoru, jindy klesáte dolů. To bylo za Klause i za Topolánka, byť každý z nich byl úplně jiný. Opravdový sešup přišel až s Petrem Nečasem. A přeměnu ODS na Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů dorazil Petr Fiala. Právě tomuto období se věnuje první část této knihy nazvaná Modrá už není dobrá. Zpočátku jsem žil v iluzi, že politickou stranu, jež postupně opustila principy, na kterých byla založena, lze napravit kritikou zevnitř. Nejde. Tedy alespoň v případě ODS se to ukázalo jako marnost. V roce 2016 jsem z ODS definitivně odešel. Předtím jsem se ještě zúčastnil neúspěšného pokusu o jakousi renesanci, za kterým stáli dva bývalí předsedové ODS Václav Klaus a Mirek Topolánek. Opravdu – právě tihle dva! A spolu. Historie to ale téměř nezaznamenala. I o tom si můžete na dalších stránkách přečíst.

V druhé části nazvané Turnaje na Hradě i v podhradí jsem soustředil svoje komentáře a články související s koncem prezidentského období Václava Klause a nástupem Miloše Zemana. Vzpomínáte? Klaus byl úspěšným prezidentem. Téměř po celých deset let svého prezidentování se těšil podpoře takřka 70 procent občanů. Strach některých politických struktur z toho, že se po svém odchodu z Pražského hradu znovu zapojí do běžné stranické politiky, byl ale obrovský. Záminkou k brutální mediální antiklausovské kampani se staly jeho amnestie a posléze také jeho podpora Miloše Zemana v prvních přímých prezidentských volbách.

Třetí část jsem nazval Svět podle Ištvana. Spadá do stejného období a úzce souvisí s pádem Nečasovy vlády. Petr Nečas ještě v roli premiéra prohlásil, že o tom, kdo tu bude vládnout, nebudou rozhodovat policejní plukovníci. Ó, jak se mýlil! Ještě dnes ho orgány činné v trestním řízení tahají po soudech. I s jeho druhou manželkou. Kriminální případ? Nikoli. Policejní a prokurátorská zvůle, státní převrat maskovaný bojem proti korupci.

Poslední část se jmenuje Pád Říše evropské. Náš svět se v posledních letech hodně změnil. K horšímu. Deficit demokracie, zničující politická korektnost, diktatura menšin, migrační krize, islám na pochodu, teroristické útoky, monopol liberální demokracie, jež není ani liberální, ani demokracie, cenzura, manipulace, propaganda, pravidelné chvilky nenávisti, tu vůči Rusku, tu vůči Číně, ideopolicie, nálepkování a ostrakizace každého, kdo vybočuje. Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Skoro to vypadá, že George Orwell nenapsal svůj slavný dystopický román 1984 jako varování, nýbrž jako návod k použití.

Kdyby ještě žil Tomáš Haas, požádal bych ho, aby k téhle knížce napsal předmluvu. Nejen proto, že jsme byli přátelé, ale hlavně proto, že na věci, o kterých píšu, jsme se dívali stejnýma očima. Tomáš už takovou předmluvu bohužel nenapíše, a tak jsem ji z jeho myšlenek, jež v posledních letech publikoval, musel sestavit sám. A jsem rád, že si ho alespoň touto cestou můžeme připomenout. Zároveň děkuji paní Ireně Haasové za laskavé svolení.

Knihu lze objednat zde