Dostal jsem pod stromeček krásnou knihu. Její název je „Kde začíná zítřek“ a autorem je Václav Klaus. Co víc, Jéžišek vystál frontu a sehnal mi ke knize i originální podpis autora, za což mu tímto srdečně děkuji. Kniha je to útlá, má asi 180 stran. Nicméně ze všech titulů, které jsem od Klause četl, řadím tuto mezi to nejlepší, co napsal. Je čtivá, má tempo a myšlenky.

To naprosto zásadní směrem k dnešku jsem v textu našel na stranách 166 a 167 v pasáži, věnované dnešní české politice. Stojí za to ocitovat několik souvislých vět:…., že se po odchodu první polistopadové generace politiků do čela stran na pravici i levici prosadily osobnosti (a skupiny) bez hlubokých ideových kořenů, kterým stav ideového vyprázdnění nevadí a pro které je politika především „byznys jinými cestami“. V jejich dnešních mediálních či parlamentních střetech už dávno nejde o spor o malý nebo velký stát, ani o spor o svobodu člověka nebo její omezování prostřednictvím stále narůstajících státních zásahů…… Efektivnost politického systému oslabuje i to, že v podstatě vymizel pravolevý konflikt (který jenom naivní pozorovatel může vidět v dnešních mediálních střetech pánů Topolánka a Paroubka) a že ve hře zůstalo soupeření dvou, v podstatě spíše levicových koncepcí. Rigoróznější a tradičnější levicové pojetí představují ČSSD a KSČM, zatímco ODS a většina malých stran a straniček představují levicovost „modernějšího střihu“- podle evropského či americko-obamovského modelu.

Zdá se mi, že výše uvedený citát ukazuje hloubku odcizení současné české politiky a Václava Klause tak, jak to náš prezident vnímá. Klausovo hodnocení českých politických stran jako v podstatě levicových uskupení, je jinými pisateli, zejména z řad našich politologů, popisováno jako naše národní vlastnost. Není to tak dávno, kdy jsem v jedné své glose kritizoval závěry politologů, kteří pro ODS sepsali elaborát o prohraných volbách roku 2008 se závěrem, že je český národ levicový, a volební úspěch ODS je tudíž neopakovatelný a nepravděpodobný (poté ODS vyhrála přesvědčivě volby do EP).

Přesto mám řadu argumentů proti této „levicovosti“ českého národa. Prvním, zcela zásadním argumentem proti takovému hodnocení současné české politiky, je naše zkušenost s praktickou politikou Klause v době ekonomické transformace. Klaus jako ekonom a vůdce transformace byl vždy nejpřesvědčivější ve svých statích a polemikách. Vždy dokázal uhodit „hřebíček na hlavičku“ a byl bezesporu zastáncem liberální ekonomické teorie. V praxi však takový zdaleka nebyl. Samozřejmě, stál proti němu mistrný řečník a obratný sociálně-demagogicko-demokratický politik Miloš Zeman, nicméně právě udržování neefektivních podniků v období transformace vedlo později k bankovním problémům konce devadesátých let. Klaus vědomě zvolil přežívání neefektivních podniků a udržování nízké nezaměstnanosti za svou osobní popularitu. Vždyť Slovensko pod Mečiarem se velmi rychle propadlo až k nezaměstnanosti přes 15%, zatímco naše 3-4% byla dílčím argumentem pro prospěšnost rozdělení Československa. Otázka proto dle mého soudu stojí úplně jinak: Byla ODS pod Klausem pravicovější než dnešní ODS s Topolánkem? Velmi dobře si pamatuji na politické diskuze z poloviny devadesátých let, které praktickou politiku Klause vždy spíše zařazovaly k pravicovější sociální demokracii. Klaus tyto názory odmítal jako neopodstatněné s tím, že on vždy prováděl politiku možného.

Klaus ale při hodnocení dnešních politických špiček účtuje bez hostinského. Nebyl zde po revoluci jenom Klaus, Zeman, Pithart a prezident Havel, měli jsme i jiné experty jako Sládek a Grebeníček. I já vidím rozdíly v kvalitě našich předních politiků současnosti vůči hlavním politickým osobnostem počátku devadesátých let. Věřím dokonce i tomu, že politici z počátku devadesátých let chtěli něco pozitivního v politice udělat. Nicméně, i kolem samotného Václava Klause to tehdy nebylo nijak slavné. Připomeňme jen namátkou kauzu knižního velkoobchodu Miroslava Macka či aféru s falešnými sponzory ODS, u ČSSD potom Bamberskou aféru rovněž související s penězi, tentokrát pro ČSSD. I tehdy v hvězdných časech Klause a Zemana již existovaly skupiny napojené na ODS či ČSSD, pro které byla politika jenom byznys. V této kritice současnosti je podle mého názoru Klaus nespravedlivý a poněkud zapomnětlivý.

Ve své knize nešetří jízlivostí vůči Topolánkovi. Připomíná na jednom místě Toskánskou aféru a „Dalíkovu vilu“ jako kontrapunkt k někdejší aféře údajné Klausovy vily ve Švýcarsku. Toskánskou aféru tak Klaus považuje implicitně za něco velmi ale velmi nepatřičného. Pokusme se přeci jenom pokročit o krůček dále a porovnejme Klause s Topolánkem. Oba byli či jsou předsedy ODS, oba byli premiéry a oba byli nuceni podat demisi. Klaus po odchodu lidovců a ODA z vlády na vyslovení nedůvěry nečekal, Topolánek čelil třetímu vyslovení nedůvěry a díky rozpadu zelených a odpadlíkům z ODS hlasování nepřežil. Klaus to neopomene v knize komentovat tím, že se tak stalo poprvé od roku 1918. Topolánek není žádný ekonomický expert, jeho znalosti ekonomie jsou zcela jistě proti Klausovi minimální, nicméně v praktické politice Topolánek projevil přeci jenom větší odvahu. Sestavil vládu proti vůli Hradu na půdorysu trojkoalice se zelenými a KDU-ČSL a v podmínkách 100 na 100 udržel tuto vládu akceschopnou až do podzimu 2008. A nezapomeňme, že právě a jenom díky síle ODS a Topolánkovi zvláště dnes Klaus sedí na Hradě ve svém druhém volebním období. Spíše bych proto očekával poněkud větší pokoru na straně Klause. Té se ale zřejmě nedočkáme.

Vraťme se však ještě k oné levicovosti dnešní ODS. Jak jsem uvedl výše, zásadní rozdíl mezi ODS devadesátých let a počátku 21. století nevidím. Ostatně, velmi dobře si pamatuji na „pravicovost“ řady starostů za ODS, kteří po dosednutí do funkcí rázem skoncovali s privatizací a započali čile podnikat prostřednictvím obecních rozpočtů. Naprosto stejně se chovali i starostové zvolení za ČSSD či KSČM. Je proto podle mne nemístné nasazovat dnešní ODS levicovou psí hlavu. Zase až tak se od Klausovy ODS situace nezměnila. Je pravdou, že podobně jako v Německu FDP by i u nás čistě liberální pravicová strana mohla nasbírat svých 10-15% hlasů (viz rétorika TOP 09 a jejich předvolební preference). ODS jako „catch-all party“ vždy bude blíže středu než liberálně pravicová strana. V našem případě je paradoxní vlastně jenom to, že naši pravičáci TOP 09 jsou personálně propojeni s bývalou středovou KDU-ČSL a knížetem Schwarzenbergem, který byl do politiky získán zelenými. A Klaus volbu Schwarzenberga na post ministra zahraničních věcí v Topolánkově vládě jízlivě komentoval (a pak se za několik měsíců omluvil, což je u něho něco nevídaného).

Moje poslední poznámka se týká Jiřího Paroubka. Toho Klaus ve své knize sice také zmiňuje, nicméně žádné narážky podobné těm na Topolánka nečiní. Z toho nelze v žádném případě usuzovat, že by snad Klaus Paroubkovi nadržoval. Spíše Paroubka vnímá jako „standardního levicového politika“. Přesto se mi jeví jistá shovívavost vůči Paroubkovi ze strany Václava Klause jako fakt. Dávám to do souvislosti s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny. Docela rád bych věděl, co má po nich náš pan prezident za lubem. Určitě nás zase něčím překvapí.