Informace o tom, že Filip Turek má zvláštní zálibu v „pro-nazi“ symbolice prosakovaly už dříve. Když 10. října přinesl Deník N článek o jeho postech na sociálních sítích, šokující to bylo, ale ne zase tolik.

Přesto byl první dojem děsivý. Člověk, který něco takového publikoval, nejenže nemůže být členem vlády České republiky, a už vůbec ne jako ministr zahraničí, ale neměl by být ani zákonodárcem, poslancem parlamentu demokratického státu. To je obecná úvaha. Současně vyvstává otázka, zda všechny ty skandální posty opravdu napsal Filip Turek. Máme tu dvojí tvrzení. Deník N považuje za jisté, že tomu tak je, ovšem stoprocentně věrohodné důkazy nepředložil. Na mysli mám takové důkazy, na jejichž základě by bylo možné mimo veškerou rozumnou pochybnost dojít k závěru, o němž je Deník N přesvědčen. Ovšem ani Filip Turek nenabídl přesvědčivé vyjádření (například v Televizních novinách na Nově v sobotu 11. října), na jehož základě bychom mohli dojít k jistotě, že ona odhalení patří do kategorie fake news. Proti této jistotě hovoří především jeho slova, že (volně) „v mládí napsal spoustu hloupostí, za která by si nyní nafackoval“, ale jmenovitě odmítl, že by psal onu hanebnost o popálené romské dívence Natálce. Naopak to považuje za podvrh.

Kauza má tedy dvě roviny. Zmíněné chybějící jednoznačné důkazy na straně Deníku N, ačkoli jsou zde silné náznaky svědčící protii F. Turkovi – to ale stále nejsou důkazy. Na druhé straně F. Turek přesvědčivě nedokázal, že Deník N o něm šíři hanebné lži, přičemž některé indicie týkající se jeho chování, jak byly mediálně zaznamenány, svědčí v jeho neprospěch. Jde mimo jiné o to, že během své kariéry automobilového závodníka používal helmu s nápisy luftwaffe, včetně nacistického symbolu říšské orlice. Na jeho helmě ale orlice nenese hákový kříž, protože je zakrytý značkou OMP, výrobce automobilových dílů a příslušenství. Vedle orlice byl zjištěn u F. Turka další znak, černo-žluto-červená formace tří letadel letících ve tvaru kříže, symbol nacistické stíhací letky Jagdgeschwader 27. Známá je i fotografie, na níž má F. Turek pravici v takové poloze, která silně připomíná nacistické hajlování. A konečně v médiích se objevila fotografie, na níž byl F. Turek viděn v přilbě se symbolem „meandros“, což je emblém zrušené řecké neofašistické, neonacistické a antisemitské (vč. relativizace holocaustu) politické formace Zlatý úsvit (jde o symbol původně pocházející ze starověkého Řecka, ovšem zde upravený tak, aby připomínal nacistickou svastiku).

Vzhledem k tomu, jak úděsné hrůzy způsobil německý nacismus lidstvu jako takovému, a pokud jde o holocaust, tak židovské pospolitosti, a vzhledem k tomu, že šlo o jedno z nejhorších zel v lidských dějinách, nelze inklinaci k symbolům, pod jejichž praporem se tato zvěrstva děla, jakkoli „omluvit“ - tvrzením, že šlo o sběratelství, pouhé historické rekvizity, artefakty získané dědictvím, styl (černého či jakého) humoru nebo mladickou nerozvážnost. I mladý člověk, žijící celý svůj dospělý věk v české demokratické společnosti, má-li alespoň základní vzdělání, musí vědět, jakým lidským peklem německý nacismus byl. A že jakákoliv náklonnost k tomuto zlu, ať už jde o hitlerovský nacismus či soudobý neonacismus, lhostejno v jakém kontextu, člověka v rámci slušné demokratické společnosti diskredituje. Má-li politické ambice, tak ho to diskvalifikuje v zásadě absolutně.

Netuším, které Turkovy pronacistické posty jsou autentické, pokud jde o jeho autorství. Tuto záležitost nechám povolanějším. Protože ale F. Turek nepopřel, že používal přilbu s emblémem Zlatého úsvitu, považuji za vysoce pravděpodobné, že je autorem následujícího příspěvku na sociálních sítích: „Χρυσή Αυγή (v řečtině Zlatý úsvit)! Vy všichni, kteří nevíte, co znamená meandros na mé formulové přilbici. Je to znak Zlatého úsvitu, poslední naděje Řecka.“ Neonacistická, neofašistická a otevřeně antisemitská partaj měla být poslední nadějí Řecka? Ne konzervativní demokratická pravice nebo demokratický střed, ale tato extremistická formace, kterou řecký soud později označil za zločineckou organizaci (oblečenou ho hávu politické strany)? To nebylo řečeno v době, kdy se F. Turek mohl vymluvit na mladickou nerozvážnost. Citovaný post je datován 13. prosince 2016. V tom roce bylo F. Turkovi jednatřicet.

O co především v Turkově kauze jde? O morální stránku věci. Řečeno naprosto triviálně a hodně zjednodušeně, klubu nekuřáků by neměl šéfovat člověk, který denně vykouří tři krabičky. V čele klubu abstinentů nemůže stát notorický alkoholik. Být členem vlády demokratického státu patří mezi nejvyšší pocty. U kandidáta na takovýto post oprávněně předpokládáme vysokou morální integritu. Nepatřím k těm, kdo by neuznávali proměnu biblického Saula (aktivního pronásledovatele křesťanů) v Pavla (respektovaného apoštola křesťanů). To ovšem předpokládá proměnu, změnu smýšlení, pokání, obrácení. Je sotva představitelné, že by se Pavel, poté, co přestal být Saulem a „přešel na druhou stranu“, čas od času choval jako Saul. Vrcholná absurdita.

I kdyby se veškerá odhalení Deníku N ukázala být jako hoaxy, máme tu výše uvedená fakta, která dokazují, že Filip Turek i v době, kdy měl mít „mladickou nerozvážnost“ dávno za sebou, vytvářel dojem, že rád koketuje s „duchy temných sil minulosti“. Vzhledem k tomu, jak bezbřehé utrpení tyto temné síly způsobily, je pro mě něco takového zdrojem nepopsatelného údivu a totálního nepochopení. Hned ale dodám, že pokud by se jednalo o soukromou osobu, je to její věc, byť jde o záležitost hodně zvláštního vkusu, řečeno diplomaticky. Jakmile ale taková osoba projeví politické ambice a její politické aspirace směřují až k postu ministra zahraničí, je zmíněná koketerie nejen nevkusná, ale diskreditující. Filip Turek nepopřel, že závodil s helmou vyzdobenou nacistickými symboly, byť svastika byla zakryta, případně se znakem řecké neofašistické strany Zlatý úsvit. Nebylo to v době, kdy byl úplně nejmladší, naopak ve věku, když už měl „mít rozum“ (jeho hlavní závodní období spadá do let 2015 až 2017; on je ročník 1985). Upozornění na odvrácenou stranu v jeho životopisu není žádný „hon na Turka“, jak říká šéf Motoristů Macinka. Jde o to, pakliže člověk ve zralém věku dělá něco, co už je morálně za hranou, měl by být schopen i ochoten přijmout za to osobní odpovědnost. V tom je podstata celé této kauzy. Asi nikdo z nás, pro koho jsou oběti holocaustu posvátné, nechce mít na postu ministra zahraničí osobu, která vytváří dojem, že jí nejsou proti mysli sympatie k něčemu, co je každému slušnému člověku z principu bytostně odporné. A konečně: všechno se na mladickou nerozvážnost svádět prostě nedá.