Paní ministryně Zuzana Mrázová je předmětem jisté mediální, a dokonce i politické pozornosti také proto, že bydlí v obecním bytě v Bílině. To bych jí nevytýkal. Argumenty a výtky, které v této souvislosti zaznívají svědčí o citlivosti jakékoliv zmínky o bydlení u nás obecně, a u občanů zvolených do jakékoli funkce zvlášť. Ale zejména to dokládá, že občané mají někdy zkreslené představy o tom, jak to s bydlením u nás vlastně vypadá.

Představa o tom, že by politici měli bydlet v „lepších“, luxusnějších bytech, asi neodpovídá obecnému požadavku na rovnost všech občanů. Naopak názor, že všechny obecní byty by měly být byty sociálními, neodpovídá potřebám obcí ubytovávat zde všechny (i dobře placené) potřebné profese, ale ani požadavkům na řádné hospodaření obce se svým majetkem ve prospěch všech, nejen některých občanů. V obecních bytech bydlí stovky občanů nejrůznějšího sociálního postavení, často již po mnoho let. Nabytí funkce není důvodem k přestěhování. Obecní byty prostě nejsou totožné se sociálními byty.

Jak vysoké nájemné paní ministryně v bytě platila, je jiná věc. Nedívejme se na tuto aktuální záležitost jen „pražskýma“ očima: podle cenové mapy ministerstva financí obvyklé nájemné v Bílině za byt 4plus1 je 166 Kč za m2. A město na tyto své byty rozhodně nedoplácí. Obec nemá povinnost poskytovat všechny byty k sociálnímu bydlení, a dokonce ani nový zákon o bydlení, který počítá s výstavbou bytů ve vlastnictví obcí, jim takovou povinnost neukládá.

To, co způsobuje negativní pozornost a nelibost občanů, je skutečnost, že je velký rozdíl mezi komerčními, ekonomicky zdůvodnitelnými nájmy v obecních bytech, a tzv. tržními nájmy jiných pronajímatelů, i kdybychom brali v úvahu jejich přiměřený zisk. To je ovšem důsledek nedostatku promyšlené bytové politiky státu. A bohužel některá nedávná vystoupení paní ministryně vzbuzují obavu, že v tom bude dále pokračováno. Neboť je zřejmé, že na ministerstvu pro místní rozvoj chybí jakékoliv představy o moderní bytové politice. Naopak existují mylné představy, že vše vyřeší výstavba dalších bytů. Není tomu tak. Pak je ovšem kritika paní ministryně ohledně jejího bydlení v obecním bytě zcela mimo terč, neboť míří na okrajové, a nikoliv na skutečné důsledky a příčiny bytové krize u nás. Zejména od předsedy Pirátů, kteří bytovou politiku měli v minulém období na starosti….

Máme jen drahé, neboť ziskem pronajímatele podmíněné nájemní bydlení, anebo vlastnické bydlení, podmíněné ziskem bank z poskytování hypotečních úvěrů. Nic mezi tím. Zcela totiž chybí to, co je v moderní společnosti nezbytné, totiž bydlení neziskové. Na místo toho, aby zákon podporoval formy neziskové spoluúčasti občanů na svém bydlení, třeba vznik bytových společností, jako je tomu např. v sousedním Rakousku , jsou předkládány zákony týkající se osob „v bytové nouzi“, což je jistě důležité, ale bytovou situaci zejména mladých občanů to nenahrazuje. Vytváří se tak stav nespravedlivé společnosti, dotýkající se snad už i lidské důstojnosti.