Bitcoingate české vlády, přesněji ministerstva spravedlnosti, bude jistě žít ještě dlouhé měsíce nebo roky a přinese mnohé důsledky pro mnoho zúčastněných i nezúčastněných. Celou aférou rezonuje základní otázka - proč vlastně Jiříkovský daroval českému státu bitcoiny za miliardu Kč? Troufám si tvrdit, že odpověď je velmi jednoduchá - aby si ty bitcoiny mohl Jiříkovský nechat. Zní to nelogicky? Přesně naopak, je to nejlogičtější vysvětlení.

Zopakujme si, co víme (z médií, jiný zdroj informací nemám).

1. Jiříkovský provozoval internetové tržiště s nelegálním zbožím.

2. Když tržiště zavřel (je jedno, proč) zpronevěřil svým zákazníkům bitcoiny, které u něj měli deponovány.

3. Přístup k těmto bitcoinům byl jen přes notebook, do kterého se (podle oficiálních údajů) vyšetřovatelům nepodařilo dostat.

4. Tento notebook mu po propuštění z vězení soud vrátil.

5. Jiříkovský nabídl jako dar ministerstvu spravedlnosti 30% z bitcoinů, které díky tomu znovu získal.

6. Notebook byl zapnut a peněženka s bitcoiny otevřena za účasti notáře, v ní bylo 1561 virtuálních mincí, necelá třetina dostupných bitcoinů byla státu skutečně převedena. Jednalo se o bitcoiny za téměř miliardu Kč.

Tak, to byly informace, které se v médiích objevily na počátku případu. Kdyby se neobjevily žádné jiné, nedávalo by to celé smysl. Proč by Jiříkovský dával státu třetinu bitcoinů, nota bene bitcoinů, které po něm budou chtít jeho oklamaní zákazníci? Stát mu je vrátil. Mohl si je nechat všechny. Tak proč to sakra udělal?

Jenže pak se objevila ještě jedna, zásadní informace. Krátce před divadelním představením s notářem byly z oné bitcoinové peněženky převedeny značné počty bitcoinů jinam. Mělo se jednat o, pokud dobře počítám, 3805 bitcoinů, protože původně bylo v oné peněžence těch bitcoinů 5366. Kdyby nevypukla aféra okolo daru, patrně by se tato informace nikdy do médií nedostala. A tedy by se jI nedozvěděli ani podvedení klienti Jiříkovského tržiště. A najednou to všechno dává smysl. To, proč daroval Jiříkovský třetinu obsahu peněženky státu i to, proč zrovna ministerstvu spravedlnosti.

Pokud by se totiž nikdo nedozvěděl, kolik bylo bitcoinů celkem, díky široce mediálně publikované zprávě o onom daru by každý logicky předpokládal, že Jiříkovský daroval ministerstvu spravedlnosti 30% ze všech původně zpronevěřených bitcoinů. I těch oficiálních 1561 bitcoinů je docela dost peněz, nikdo neměl důvod myslet si, že jich Jiříkovský zpronevěřil mnohem víc. Tedy i jeho podvedení klienti by byli v přesvědčení, že třetinu jejich bitcoinů daroval Jiříkovský ministerstvu spravedlnosti (a navíc by to patrně zdůvodnil nutností zaplatit za to, že mu soud vrátil notebook a nesmazal z něj přístup k virtuální peněžence). Jiříkovský by pak mohl svým věřitelům vrátit jen 70% jejich bitcoinů a tvrdit, že zbytek musel „dobrovolně“ předat ministerstvu spravedlnosti (a právě proto dar poskytl ministerstvu spravedlnosti a ne kupříkladu kultury nebo nějaké nemocnici, muselo to vypadat jako vynucené výpalné). A jelikož bitcoin během Jiříkovského pobytu ve vězení značně nabyl na ceně, patrně by se jeho zákazníci s oněmi 70% spokojili - stejně by dostali mnohem víc peněz (v dolarech), než kolik jim původně Jiříkovský ukradl.

Celá ta taškařice neměla sloužit k tomu, aby Jiříkovský vypral peníze v očích státních úřadů (to by tím darem skutečně neudělal, v tom má exministr Blažek pravdu), ale aby je nemusel v plné výši vracet svým podvedeným zákazníkům, kteří jsou docela známí svou přesvědčovací schopností, když jde o velké sumy dlužných peněz.

Počítejte se mnou.

V peněžence bylo 5366 bitcoinů. Oficiálně dal Jiříkovský státu 30% ze všeho, co v ní měl. Věřitelům tedy může vrátit jen 70% původních peněz a oni to pochopí. Pokud by všem věřitelům vrátil 70% jejich peněz, zbylo by mu z celkové částky 5366 bitcoinů ještě 1610 virtuálních mincí. Státu dal ve skutečnosti nikoli 1610, nýbrž jen 468 bitcoinů, přes 1140 mu jich zbylo - ale jeho klienti by žili v přesvědčení, že nemá nic, protože všechno, co nedal ministarstvu spravedlnosti, jim poslal zpět.

Jiříkovský by tedy byl bez závazků k podsvětí, a na svém účtu by měl hezkou sumičku 1140 bitcoinů v hodnotě přes 2 miliardy Kč.

Účelem celé šarády vůbec nebylo legalizovat nakradené bitcoiny. Účelem bylo část z těchto bitcoinů nechat vypařit, aby si je mohl Jiříkovský nechat. Kolik z výsledných dvou miliard Kč bylo pro něj samotného a kolik mělo být odesláno jinam a kam, o tom si netroufám spekulovat.

Jenomže informace o původním obsahu bitcoinové peněženky se objevila v médiích. Jiříkovský vyhodil 468 mincí zbytečně (a exministr Blažek zbytečně přišel o křeslo). Podvedení klienti nyní vědí, že Jiříkovský nevyplatil formou daru 30% bitcoinů, ale jen asi 9%. A ještě k tomu zbytečně - jen proto, aby je znovu podvedl.

Nedivím se, že se cítí být v nebezpečí. Ale nemá pravdu v tom, když ze své situace viní soudy a vyšetřovatele. Nedostal se do maléru, když byla uveřejněna jeho fotografie v novinách. Dostal se do něj ve chvíli, kdy média zveřejnila původní obsah bitcoinové peněženky. A tuto informaci nedostali novináři od vyšetřovatelů ani od soudů, ale od analytických webů.

Závěrem - tento případ vejde do dějin světové kriminalistiky. Je na něm krásně vidět, že ani podvody na darknetu formou pokoutných transakcí s virtuální měnou nejsou skutečně utajené a že kdo ví, jaké informace hledá, dokáže je i ve spleti internetových dat nalézt - a to neuvěřitelně rychle.