Ze zpráv o novoročním obědě pana prezidenta s premiérem Topolánkem jsme se dověděli, že lidovci vytvářejí "enormní tlak" na návrat svého předsedy do vlády. Navíc se objevily spekulace, že lidovci by mohli "vyměnit" návrat svého předsedy do vlády za podporu Václava Klause při prezidentské volbě.

Jako "insider" si musím postesknout: samá mlha!

Jaký "enormní tlak" lidovci vytvářejí? Když byla kauza Čunek odložena, odhlasoval celostátní výbor KDU-ČSL návrh premiérovi, aby se Jiří Čunek vrátil do vlády. To je jediný krok, který byl podniknut. KDU-ČSL čeká na koaliční jednání, neboť schůzka koaličních špiček je onou platformou, na níž by se o věci mělo rozhodnout. Lidovci půjdou na toto jednání se svým návrhem a nijak nepředjímají, jak koaliční jednání dopadne. Pokud vím, žádný vrcholný lidovecký politik žádná silná prohlášení nevydal. O jakém tlaku je zde řeč? Nepodařilo se mi zjistit, co měl pan premiér na mysli.

Když celostátní výbor doporučil návrat Jiřího Čunka do vlády, mluvil pan premiér o tom, že Jiří Čunek by měl nejprve získat důvěru veřejnosti. Nemá ovšem smysl si nalhávat, že u nás by bylo možno získat důvěru veřejnosti bez přízně médií. Stejně je s podivem, že právě přes masivní nepřízeň médií je popularita Jiřího Čunka tam, odkud vzešel, tedy na Vsetínsku, stále velmi vysoká. Tam totiž mnozí Jiřího Čunka znají, anebo znají někoho, kdo ho zná. Domnívat se, že Čunkova vsetínská popularita souvisí pouze s řešením romské problematiky, by bylo krátkozraké a nesprávné. Čunkovi fandí i mnozí z těch, kdo měli přinejmenším k určitým aspektům jím prosazovaného řešení romské problematiky závažné námitky, autora tohoto článku nevyjímaje. Lidé, kteří Jiřího Čunka osobně znají, vesměs kroutí hlavou nad tím, co se o něm v médiích píše či vypráví.

Pokud by tedy Jiří Čunek měl získat "důvěru veřejnosti", rozuměj přízeň médií, musel by asi koupit některou z našich komerčních televizí a mít tam každý týden nějakou prezentaci - třeba pořad "Volejte Čunkovi".

Otázka ovšem je, na čem by měla být Čunkova účast ve vládě závislá. Podle médií a podle zelených zřejmě nikoli na rozhodnutí státního zastupitelství či soudů. Vidím jen dvě další možnosti. Jednou z nich je průzkum veřejného mínění. Opravdu ale chceme, aby o účasti ve vládě rozhodovaly průzkumy veřejného mínění? Pokud bychom tuto myšlenku realizovali, neměli bychom vládu, ale permanentní anarchii.

Druhou možností je pravda. Tuto možnost chce prosadit Jiří Čunek. Ví, že úplatek nevzal. Ví, že se před paní Urbanovou na kolenou neplazil. Pouze nemá možnost to dokázat. Dokazovat, že se něco nestalo, je někdy velice těžké, v některých případech zhola nemožné.

Vraťme se ale k otázce "extrémního tlaku". Nemohu si pomoci, ale tlak nevytvářejí lidovci, nýbrž druhý menší koaliční partner. Ano, tam zaznívají silná prohlášení o odchodu z vlády, a to dokonce dlouho před tím, než se představitelé koaličních stran sejdou ke svému jednání o této věci. Zelení politici zřejmě potřebují toto téma důkladně proprat ještě před koaliční schůzkou. Z úst představitelů KDU-ČSL přitom nikdy nezaznělo, že jestli Jiří Čunek ve vládě nebude, měli by lidovci vládu opustit. (Byť se, pravda, takové hlasy občas ozvou z členské základny.)

Po posledních parlamentních volbách pro mě byli zelení příjemným překvapením. Zvláště předseda Martin Bursík se ke všem problémům vyjadřoval klidně a věcně, bez zbytečných osobních útoků a podpasovek, z naší politiky bohužel dobře známých. Až v posledních měsících, patrně vlivem vnitrostranických rozmíšek, zelení častěji ztrácejí nervy a zbytečně mluví tam, kde by bylo moudřejší mlčet.

A tak se Martin Bursík nechal vyrušit z francouzské dovolené a vydal prohlášení, že by ODS neměla s lidovci uzavřít obchod: Jiří Čunek ve vládě výměnou za lidoveckou podporu Klausovi. Kde se vzala myšlenka o "obchodu Čunek za Klause", je mi záhadou. Tvůrci této teorie málo vědí o rozložení sil uvnitř KDU-ČSL. Ať se mi to jako členu této strany líbí nebo ne, realita je taková, že lidovci jsou v otázce prezidentské volby skutečně rozděleni, podle mého odhadu asi tak půl na půl. Mezi lidoveckými politiky najdeme rozhodné zastánce Klausovy volby (Kalousek, Karas), ale i stejně rozhodné odpůrce (a nepatří k nim jen Petr Pithart). Podobně je tomu i mezi řadovými členy. V dané situaci by žádné "proklausovské křídlo" nemohlo podobný obchod prosadit, i kdyby s touto myšlenkou někdo nakrásně přišel. Martin Bursík může zatím klidně lyžovat.

Je ovšem škoda, že kolem KDU-ČSL se opět vytváří jakási mediální mlha, ačkoli tato strana nezavdala jediný důvod ke spekulacím, které se nyní objevují.

předseda KDU-ČSL na Praze 8