Opět vrcholí předvolební kampaň a jako už bohužel tradičně jsme svědky čím dál nechutnějších útoků. A politici se jako obvykle tváří, jako by se jich to netýkalo...
Prozatímním vítězem hitparády nevkusu před prvním kolem se nejspíš stal veřejnosti neznámý odpůrce paní Danuše Nerudové, který poslal jejímu synovi prostřednictvím sociální sítě vzkaz „doufám, že ti chcípne máma“. Vše zveřejnil manžel prezidentské kandidátky, přičemž prezentoval odhodlání proti takovým projevům nenávisti bojovat (zde). Není první, kdo se vůči podobným nechutnostem ohrazuje a vyzývá k tažení proti nim. Bohužel však tato provolání znějí až příliš falešně na to, aby se dalo věřit tomu, že jsou myšlena opravdu vážně...
Autoři podobných výzev totiž obvykle oním „bojem proti zlu“ myslí pouze to „zlo“, které pochází od podporovatelů jejich politických soupeřů. Přitom mlčky přehlížejí, že řada jejich vlastních fanoušků se chová úplně stejně. Onen inkriminovaný výrok sice pochází nejspíš od někoho z příznivců největších konkurentů paní Nerudové, ale na druhou stranu je internet plný i obdobně nevymáchaných výlevů jejích příznivců vůči jejím konkurentům. Nejvíc jich míří proti Andreji Babišovi, ale v poslední době přibývají i ty útočící na Petra Pavla. A zaznamenal snad někdo, že by některý z kandidátů výroky svých „takyfanoušků“ odsoudil a od podobných útoků vůči politickým soupeřům se distancoval?
Ona je vlastně hodně naivní i samotná snaha kultivovat „ty druhé“. Ti totiž budou jen těžko poslouchat výzvy zaznívající z úst jejich „úhlavního nepřítele“. Ba právě naopak. V reakci na ně totiž nespíš svoji agresivitu ještě vystupňují. Takže ten, kdo to s krocením „politických vášní“ myslí opravdu vážně, musí umravnit především své příznivce a distancovat se od hulvátů v jejich řadách. Nevšimla jsem si ovšem, že by některý z prezidentských kandidátů něco takového udělal...
Podobné projevy nejsou samozřejmě specifikem pouze těchto voleb. Jde spíše o odraz celkové atmosféry a kontinuálního politického souboje dvou nesmiřitelných táborů, který na naší politické scéně sledujeme už řadu let. Vždyť kolik jsme jen zaznamenali podobných výroků na adresu Miloše Zemana, přičemž mezi ty nejdrsnější patří neskrývaná přání jeho brzké smrti a zklamaní z toho, že se zatím pokaždé ze svých zdravotních problémů zotavil natolik, že může nadále vykonávat svůj prezidentský úřad. Nejde přitom ani zdaleka pouze o projevy duševních chudáků z „periferie společnosti“, ale někdy i o prohlášení lidí veřejně známých majících plná ústa slov o „obraně demokracie“ (zde, zde nebo zde). A distancoval se od těchto výroků někdo z politiků „protizemanovského“ tábora? Nikdo. A co se dělo, když pro změnu Miloš Zeman útočil na novináře, nazýval je „póvlem“ a chtěl je „postřílet kalašnikovem“? Politici „zemanovského“ tábora mlčeli také a někteří mu za to ještě tleskali.
Podobně nevšímaví jsou pak k agresivním projevů svých příznivců i politici na koaličně-opoziční úrovni. Nebo se snad někdo z ANO či SPD distancoval od těch svých podporovatelů, kteří při kritice vlády a její politiky používá výrazy jako „fialový hnus“? A naopak, že by snad někdo z koaličních politiků odsoudil označování kritiků a odpůrců vlády za „dezoláty“?
Zkrátka to, jakého dna dosahují předvolební kampaně a jak hnusné a nevymáchané útoky jsme nuceni během nich sledovat, je, mimo jiné, důsledkem tolerance politiků napříč politickým spektrem k hulvátství a agresivitě svých podporovatelů. Dokud se právě tito politici nebudou od podobných exotů a jejich výlevů rázně distancovat a jejich podporu odmítat, tak se nic nezmění a jen se bude prohlubovat dno, kam bude úroveň polického boje klesat. A protože si lze jen stěží představit, že by nějaký politik pohrdnul byť jen jedním jediným hlasem, tak jsme nejspíš odsouzeni k tomu, abychom s každou další kampaní vzpomínali na to, že ta předchozí byla vlastně ještě docela slušná. Celý ten „boj proti zlu“ je zkrátka jedno velké pokrytectví.
Hlasy hulvátů totiž politikům evidentně nesmrdí...