Proč tato otázka? Dosažení všeobecného volebního práva bylo v historii metou a toužebným cílem mnoha sociálních hnutí. Teď už ho dlouho máme, a i přesto se společnosti dostávají do sociálních krizí a problémů. Kdysi v Řecku, kolébce demokracie, nevolili všichni, ale jen řádní občané, kteří měli k problémům celku co říci. Nevolily ani ženy, protože se předpokládalo, že žena závislá na muži by volila obdobně.

Je to hezká myšlenka, ať se všichni dospělí lidé vyjádří, jak má být stát spravován. Logicky asi prvoplánově napadne každého spravedlivého člověka. Jenomže všeobecná účast znamená, že směřování státu bude určovat průměrné IQ populace. A to není nic moc, když se podíváte na výsledky kvizů a názorů v médiích a internetových diskuzích. Stát je složitá věc a chyby se hromadí a mnohé se projeví až po delší době. Je tu past populizmu. Vzpomeňte, že volby dokáže vyhrát i zrušení 30 Kč poplatku u lékaře. Navíc volby nejsou v poslední době zdaleka jen soubojem politických programů. Promlouvají do nich i psychologové, marketingoví poradci, metody z tržního ovlivnění zákazníka a především charizma. Lidé snadněji zvolí charismatického, byť populistického politika, než nevýrazného vzdělaného a zkušeného odborníka. S tím nic nenaděláte, to je v genech.

V důsledku všech těchto problémů se vtírá myšlenka, zda by volební právo nemělo být nějak zásluhové? Zda by si ho neměl člověk nějak zasloužit prokázáním toho, že je pro stát užitečný. Nejjednodušší by asi bylo, zda za poslední volební období odvedl státu kladné daně. Případně kladný rozdíl daní a příspěvků od státu. Musely by se ošetřit i ženy na mateřské a studenti na odborných školách a univerzitách.

Podobně jako nemohou volit ještě nezralé děti, je otázka, jestli by se měli k budoucnosti vyjadřovat senioři, kteří mají už svůj produktivní věk za sebou. K oprávnění řízení motorového vozidla je musí každé dva roky kontrolovat lékař, ale k způsobilosti volby nikoliv. Podotýkám, že mně je 80 let! Ostatně neprošli by ani kritériem kladného daňového přínosu.

Jsem si dobře vědom toho, že něco takového je politicky neprůchodné, a netvrdím, že by se to mělo zavádět. Ale to neznamená, že by se o tom neměla vést diskuze. Jde přece o zkvalitnění řízení státu.

Dalším problémem, který rozmělňuje řízení státu a mnohdy je u kořene krizí a korupce je poměrný volební systém stran a hnutí. Málokdy je vůle voličů tak vyhraněná, aby dala jednomu subjektu rozhodující většinu. Často se proti němu mohou spojit četné méně úspěšné strany, proto musí vyhledávat koalici, většinou menších okrajových subjektů. Ty pak získávají moc a vliv neodpovídající jejich volebnímu výsledku a často hlavní subjekt až vydírají. Vzpomeňte, jaké koalice a pseudokoalice musela udělat dnešní opozice v předminulých volbách, aby porazila Babiše.

A přitom hodně by vyřešil většinový volební systém – vítěz bere vše. Ať se ukáže a když ne, tak bude po čtyřech letech nahrazen. Nemohl by se pak vymlouvat na „okolnosti“. Většinový systém často vede k vyprofilování se dvou hlavních politických subjektů, které se pak střídají ve vládě (viz USA a Velká Británie). Prospělo by to státu, a tedy i občanům, ovšem samozřejmě ne malým a vznikajícím politickým stranám. Kapři si rybník sami nevypustí, a proto je většinový systém v poměrném obtížně schválitelný.

Dalším znepokojujícím rysem dnešní společnosti je postupný přesun od polarizace politiky dle levicovosti a pravicovosti k liberalizmu a konzervatizmu. S rozvojem technologií levice ztratila údernou dělnickou třídu, a tak si dnešní liberálové hledají spojence pomocí woke hnutí, Green Dealu a podobně. Ovšem za tím vším jde vždy o peníze, protože politika a ekonomika jsou spojenými nádobami.

Máme mozek, a tak bychom měli o všem přemýšlet a diskutovat. Bez ohledu na to, jestli je to realizovatelné nebo „prohlasovatelné“ (jak se ošklivě píše v médiích). A mluvit o myšlenkách a nápadech, ne o jejich nositelích a dehonestovat je. Jedině tak se můžeme k něčemu rozumnému dopracovat.