Už jsou to více než dva měsíce, co podala demisi ministryně spravedlnosti Helena Válková. Moc se jí nechtělo a zjevně jí vedl ruku předseda ANO Andrej Babiš. Ten dosadil k Válkové za prvního náměstka svého chráněnce z financí Roberta Pelikána. Spekulovalo, že to bude právě Pelikán, kdo jednou Válkovou vystřídá. A také se tak stalo.

Jedna věc se ale jevila jako záhada. Nebylo jasné, jestli Válková, ta milá křehká dáma s kloboučkem, musela odejít, protože stála v cestě justičním mafiím, nebo jestli byla pověstnou žábou na prameni, která bránila nezávislosti žalobců – poněvadž nejvážnějším úkolem rezortu je dotáhnout do konce oddalovanou novelu zákona o státním zastupitelství. Na ní pracoval již Nečasův první ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a dodnes nebyla parlamentem schválena.

Teď se konečně situace pohnula – ministerstvo zákon připravilo a brzy o něm bude jednat vláda. Vše nasvědčuje tomu, že to byla Válková, nikoli Pelikán, kdo se ocitl pod vlivem špatných kamarádů.

Robert Pelikán se nečekaně rychle domluvil s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem na podobě zákona, která žalobcům vyhovuje. Stěží by k tomu ale došlo bez politického zadání od Babiše.

Zřejmě mu došla váha podpisu 158 poslanců pod záměrem iniciativy Rekonstrukce státu posílit nezávislost státních zástupců. Předtím se Babiš dlouho tvářil, že se jej téma netýká, nebo že mu nerozumí.

Jenže Helena Válková chytla druhou mízu. Je respektovanou poslankyní a akademičkou. A ve sněmovně třímá prapor kritiků kroků, jež hrají do karet státním zástupcům. Po boku jí nepochybně půjde část opozice i koalice, hlavně občanští demokraté.

Výmluvný byl rozhovor, který Válková nedávno poskytla deníku Právo. Několikrát v něm zopakovala, že se nezávislost státních zástupců posiluje a zároveň jejich odpovědnost oslabuje. Vadí jí, že nad speciálním státním zastupitelstvím, jež se má zabývat korupcí, nebude vykonáván dohled, že se ruší vrchní státní zastupitelství, aniž by byly zároveň rušeny vrchní soudy, že je vágně pojatá kárná odpovědnost žalobců nebo že zmizela možnost podmíněného odvolání státního zástupce. Nelíbí se jí ani, že se o státním zastupitelství hovoří jako o soustavě justičních orgánů, byť podle ústavy je součástí moci výkonné.

Robertu Pelikánovi Helena Válková vytýká změnu názorů. Ten namítá, že jako první náměstek, tedy státní úředník, loajálně hájil vizi své ministryně. Teď ale nese sám politickou odpovědnost. Navíc podle něj k až tak radikálním posunům nedochází. Například zařazení státních zástupců pod justiční orgány je obsaženo již v mezinárodních dohodách. Jde o širší pojem než pojem soudní moci. Všechno jsou to orgány, které se svým způsobem podílejí na soudním procesu.

Vyjadřuje to roli státního zastupitelství, které se v Evropě posunulo z čisté moci výkonné, ze státní žaloby, do pomezí, kdy se stává veřejnou žalobou. Mimo jiné proto, že se státní zastupitelství zabývá i propojením kriminálních živlů s politickou mocí.

Pelikán je hrdý na to, že protikorupční speciál nebude podmaněn nejvyššímu státnímu zástupci. Intenzivní dohled neodmítá, jen si myslí, že kvalitativně je nutné posílit především fungování nižších článků státních zastupitelství při stíhání obecné kriminality.

Námitky Heleny Válkové připomínají argumentaci jejích předchůdců Pavla Němce, Daniely Kovářové nebo Pavla Blažka. Robert Pelikán zato našel soulad s nejvyšším státním zástupcem. Nadšení Pavla Zemana pro vyšetřování politiků sice na popularitě ztrácí. Kauzy spojené s Janou Nagyovou či poslaneckými trafikanty ústí jinak, než jak veřejné mínění očekávalo. Větší pečlivost by žalobcům slušela. Hůl nad nimi ale nelámejme. A doufejme, že poslancům a senátorům nebude košile bližší než kabát a Pelikánův návrh podrží.