Tak jak vycházejí najevo každý den stále nové a nové odporné zločiny vlastizrádného spikleneckého centra bývalého premiéra Petra Nečase, vyvstává potřeba odpovědět si na otázku, kdo jsou ti hrdinové dnešní doby, pracovníci bezpečnostních složek, kteří odhalili toto hnízdo sabotážníků.
Dost bylo legrace. Jaké postavení má skutečně mít státní zástupce v systému státní spravedlnosti?
Státní zástupce, to je advokát státu, hájí jeho zájmy, předkládá věci nezávislému soudu a je postaven do role vůdčí osoby trestní obžaloby, nic víc, nic míň, a aby mohl relevantním způsobem vykonávat svou práci, propůjčuje mu výjimečně právní řád některá oprávnění směřující ke krátkodobému omezování osobních svobod či zásahům do soukromí apod. (zadržení, domovní prohlídky, odposlechy) a ve zbytku se snaží vnutit mu zásadu zdrženlivosti, sebekázně a uvážlivosti.
V této souvislosti jsou příznačné dvě skutečnosti, které někdy zapadají. Prvou je nově prosazovaný zákon o státním zastupitelství, který namísto aby posílil zejména kárnou a osobní odpovědnost státních zástupců za jejich rozhodnutí, jde cestou vytváření mocenské složky bez externí kontroly, která se snaží přesunout těžiště svojí síly mimo kontrolu moci výkonné a vyvažující kontrolu moci soudní. Dokonce se snaží protlačit změnu ústavy a vydělit se kamsi mimo triumvirát vyvažujících složek moci a překonat "zastaralé" principy dělby moci, fungující staletí. Státní zastupitelství se z fáze emancipace dostává do fáze revoluce a jakobínství.
Druhým problémem je fakt, že státní zastupitelství v mnoha směrech neprošlo žádným očistným procesem v úrovni vyrovnání se s komunistickou a hlavně vojenskou minulostí. Řada hlasů tvrdí, že Nejvyšší státní zastupitelství je významně ovládáno tzv. právními odborníky, jejichž kariérní postup započal v uniformě vojenského prokurátora. Je chybou, že jsme tyto osoby nechali působit ve strukturách státního zastupitelství, a teď pojídáme trpké ovoce. Kdo byl v mládí vychován k "prosazování" zákonnosti všemocnou vojenskou prokuraturou, těžko se toho zbaví.
Státní zástupci jsou jenom a jenom advokáti státu. Nemají mít žádná privilegia nad rámec těch, která pro výkon své práce potřebují, mají mít nárok na slušný plat, ochranu před zasahováním do jejich pravomoci při zastupování státu a trestním řízení, mají respektovat omezení v občanském životě, které jako profesionální státní zástupci musí snášet, mají mít právo svobodně projevovat svůj právní názor. Nesmí však mít více pravomocí, pod rouškou nezávislosti skrývat nezodpovědnost za své jednání. Nemá být umožněno vznikání jakýchkoliv specializovaných pracovišť s neomezeně vládnoucími a dlouhodobě neodvolatelnými šéfy. Soustava státního zastupitelství by měla být třístupňová a vrchní státní zastupitelství by měla být zrušena.
Tváří v tvář pokusům o kvalifikaci jednání, které je maximálně velkou zlodějnou, jako sabotáže a trestného činu proti republice by zejména politická reprezentace měla oslyšet populistické tlaky a vykázat státní zástupce do příslušných mezí.
A poznámka nakonec, za chvilku přestane protikorupční boj bavit i ty největší protikorupčníky, kteří rostou jako houby po dešti. Brzy budeme mít nový hit, třeba počítačovou kriminalitu, to zase vytvoříme specializovaný útvar a složku a úřad boje proti počítačové kriminalitě. A co budeme mít za deset let – úřad boje proti nedozrálým pomerančům?
LN, 30.5.2014
Autor je advokát