V Událostech na ČT 1 (3. 2. 2013, v reportáži o ústavní stížnosti proti církevním restitucím), jsme mohli slyšet z úst poslance za ČSSD Jeronýma Tejce doslova tento výrok: "Očekávám, že ti soudci, kteří budou navrženi levicovým prezidentem a schváleni levicovým senátem, budou přístupnější argumentům…"
Pokud každý člověk, který alespoň trochu sleduje dění kolem sebe uslyší, že politik očekává od soudce, že vůči jeho argumentům bude přístupnější, měl by asi zpozornět. A pokud se tento výrok týká ústavního soudu, měl by i zneklidnět. Sociální demokracie zde evidentně počítá s tím, že zde pomůže vzniknout další instituci, která bude ostřelovat její politické odpůrce, a zařadí se tak vedle prezidenta, senátu, krajů, odborů a dalších občanských a nevládních organizací. Ten drobný detail, že soud by měl být nestranný a nezávislý, ji evidentně vůbec nevzrušuje. Prostě dosadíme do ústavního soudu své lidi, kteří budou vykládat Ústavu dle našich zájmů a našich východisek. Samozřejmě žádný člověk není samostatným ostrovem nezávislým na všem a na všech, ale soudce se musí snažit své osobní zájmy a názory co nejvíce potlačit v zájmu nestranného a nezávislého rozhodování.
Česká republika zažila ve své polistopadové historii v podstatě dva ústavní soudy. Velmi zjednodušeně můžeme říct, že dle éry působení se jednalo o ústavní soud Havlův a ústavní soud Klausův - podle toho, na co výše jmenovaní pánové kladli důraz a dle čeho jmenovali ústavní soudce. Odborníci na ústavní právo se v podstatě shodují, že oba tyto soudy se v určitých věcech lišily. Havlův ústavní soud byl spíše ústavním soudem výrazných osobností se zajímavými životními osudy, Klausův ústavní soud měl méně těchto výrazných osobností, ale i to mělo své výhody (až v poslední době nebyl Václav Klaus se svými nominacemi úspěšný). Každopádně se nedá říct, že jeden z těchto soudů byl lepší než druhý nebo naopak. Oba tyto soudy byly jiné a nelze je takto srovnávat. Samozřejmě můžeme různě hodnotit jejich judikaturu, ale to je spíše věcí právního názoru. Co však ani u jednoho soudu nebylo nikdy zásadně zpochybňováno, byla nestrannost při ochraně ústavnosti a porovnávání jednotlivých ústavních principů. A to by se teď bohužel mohlo změnit
Jaká bude éra ústavního soudu Miloše Zemana? Ponechme stranou otázku, do jaké míry je vhodné projednávat výběr soudců s předsedou tohoto soudu, když pravděpodobně bude jmenován znovu, a vybírá si tak své spolupracovníky lidově řečeno dle svého gusta. Ponechme také stranou, zda je vůbec vhodné, aby tyto náznaky o znovujmenování byly vypouštěny několik měsíců před tím, než tato situace skutečně nastane a předseda ústavního soudu tak byl vystaven podezření, že bude rozhodovat tak, aby se zavděčil prezidentovi a pojistil si tak svoji funkci. Otázkou tohoto článku je, zda je normální a správné, aby poslanec v hlavních zprávách na veřejnoprávní televizi vlastně prohlašoval, že bude vhodné s určitými žalobami počkat na takovou změnu ústavního soudu, která zajistí, že návrhy ČSSD snáze projdou. Noví soudci tak budou, díky podobným výrokům a zjednodušenému vidění světa politiky, v podstatě od začátku bez ohledu na svoji závislost či nezávislost podezříváni z toho, že svou funkci nedostali pro své schopnosti, ale pro své levicové smýšlení, které má favorizovat určitou část politického spektra před jinou. Tohoto podezření se posléze budou velmi těžko zbavovat, nehledě na to, jak utrpí zatím poměrně vysoko hodnocená legitimita ústavního soudu.
Je zneklidňující vidět, jak si chtiví politici brousí zuby na těch několik nezávislých institucí, které tu ještě jsou. Pevně však doufám, že si je na nově jmenovaných a nezávislých ústavních soudcích vylámou. Pokud se tak nestane, bude jistě o čem psát….