Býti soudcem je výhodné v tom, že vám je vcelku ukradené, kdo vám šéfuje. Ať už předseda soudu nebo ministr. Do práce mi nemluvil ani ten, jehož opulentní večeře, svatba v lokalitě, kam vrátil tamního kralevice, či testování nového fára s vícešéfem nejvyššího soudu napříč republikou, mne akorát tak mohly pobavit. Stejně jako prezident Horní Volty Vladivoj Imaku, co se nechával fotografovat s krokodýly tak dlouho, než ho sežrali. Maximálně může být soudce na svého ministra pyšný, jakého že to má kabrňáka v čele resortu. Takto jsem byl na dr. Motejla, jehož životní statečnost, moudrost i schopnost si ze sebe střílet pasovaly na člověka, kterého čerta starého zajímaly průzkumy oblíbenosti a stranické postavení.

Ten současný to zjevně má jinak. Výsledkem je nejmenování předsedy brněnského městského soudu s převahou zvítězivšího ve výběrovém řízení, kterého jsem se za Soudcovskou radu zúčastnil. Stejně jako ministrův náměstek, tlumočící nakonec jeho stanovisko. Prý že je dosavadní místopředseda podezřelý z korupčního jednání a přes žádné konkrétní obvinění taková funkce obnáší nutnost respektování presumpce viny.

Opakuji, že i osoba předsedy soudu může být každému soudci fuk. Pokud se nefláká, je slušný na účastníky a neprovádí alotria. Zvlášť pokud i předseda dělá to, co má, nešetří líné kolegy a nezvýhodňuje neschopné např. rozdělováním věcí v rámci své kompetence.

Jak se to tedy v Brně líhnulo: Měli jsme tu předsedkyni, která se před třemi lety chytla s ostatními náměstky a vzájemně žádali odstoupení. Detaily této poněkud malicherné revoluce podstatné nejsou. Jejím výsledkem však bylo, že se vedení přestalo mezi sebou bavit a soud se vedl do konce mandátu předsedkyně tak trochu setrvačností. Šéf vzbouřenců kandidoval na nového předsedu, zatímco předsedkyně usedla též letos na jaře do komise výběrového řízení, které místopředseda s přehledem vyhrál.

Řízení bylo korektní a podobným se vymykalo jen v tom, že předsedkyně rozeslala motivační dopisy kandidátů i všem soudcům našeho soudu (asi nikoli bez jisté škodolibosti, neboť posléze zvítězivší v něm okrajově zmínil několik kritických slov do vlastních řad), vyvolajíc tak, nakonec nepřijatou, námitku o své podjatosti. A jejím odmítnutím podepsat neutrální zápis z jednání. Členka neuvedla, co řízení vytýká, prý to napíše osobně až ministrovi.

Nevím, jestli tam byly informace, jimiž byla vzápětí zasypána média o prohřešcích vítěze. Zejména že před asi 15 lety začal soudit, ač ještě nebyl vymazán z obchodního rejstříku jako společník firmy svého otce, či povoloval odposlechy fotbalových funkcionářů a rozhodčích, ač seděl v Arbitrážní komisi ČMFS (smetené ze stolu už ve všech následných odvolacích řízeních). Každopádně tyto všem známé vousaté historky ve výběrovém řízení nepadly a nikým zmíněny nebyly.

Těch tlaků a lobbistů určitě bylo víc, médii šprochy ochotně prezentované. Pan ministr si za záminku vzal poslední: V rámci aktuální kauzy tzv. „Toflova gangu“ měl být potencionální předseda nařčen z přijímání úplatků. Nevím, jaké bližší informace mohl ministr z vyšetřování získat. Spoléhám, že o nic moc větší než já. Takže musel zjistit, že v této věci má existovat tvrzení pouze jednoho svědka (který nedávno po odsouzení naším soudem k nepodmíněnému trestu před odvolacím řízením přišel se skandálním odhalením prezentovaným investigativními novináři, jak to u nás mezi mocnými chodí). Vypověděl o sdělení svých obhájců v dávné kauze, že kromě kauce musí sehnat asi mega navíc pro soudce, aby nešel do vazby. Jeho výpovědi mi vůbec nepřísluší zpochybňovat. Ale ani on mého kolegu přímo neobvinil, řekl jen, co mu bylo údajně sděleno. Nějak jsem dosud nezaslechl, že by tuto verzi jeho tehdejší advokáti potvrdili, a to se v Brně hned tak něco neututlá. Takže může být stejně tak pravděpodobné, že lže, jako to, že byl svými advokáty podveden.

Nicméně bázlivému ministrovi to stačí pro respektování „presumpce viny“. Přihlouplé fráze používané v politice pro vyjádření nesmiřitelnosti mluvčího. Chtějí-li si politici na základě takové presumpce sestavovat kandidátky a ministerstva, nechť. Pokud se jí však bude ohánět resort Spravedlnosti, jímá mne hrůza. Mám dojem, že v aktuální policejní kauze byla poškozenými z Mírova a podobných adres zmíněna jména už kde koho. Nedávno jsem se sám v odvolání proti jednomu rozsudku dozvěděl o důsledcích jednání „policejní mafie“ dokonce vůči obžalovanému z neplacení alimentů… Spravedlnosti ministr dal najevo, co to může znamenat. Pokud však kdejaká fáma a šproch může přivodit nemožnost vykonávat funkci předsedy soudu, aby „neztratil důvěru veřejnosti“, neznamená to dokonce, že mohou bránit výkonu funkce soudce vůbec, potažmo místopředsedy?! Co nějakého soudního funkcionáře, proč ne rovnou i prezidenta republiky?! Vždyť se prý objevilo podezření utkané z různých domněnek a podezřelých okolností, že si on či jeho rádci nechali zaplatit za udělení milosti. Představa, že se - dokonce ani nenařčený - má nejdřív jaksi očistit, než přijde s kůží opět na trh, je iluzorní. Není totiž jak. Řízení bude probíhat možná léta a rozsudek, ať už jakýkoliv, se bude týkat jen skutkového děje, který je předmětem trestního řízení. A i v případě osamocenosti jakéhosi tvrzení, jeho vyvrácení nebo odvolání, zůstane ve vzduchu kdykoli vygooglované podezření žijící si ve světle, že „na něm může být pravdy trochu“.

Boj proti korupci má vláda jako vždy v programu. Ten z ministrů, který v něm má víc verbálních zářezů na pažbě, vede TV sledovanost a dme se na grémiích. Škoda, že stejné vážnosti se netěší také boj proti populismu a bojácné opatrnosti.

předseda Soudcovské rady Městského soudu v Brně