Pavel Rychetský v reakci na správné varování presidenta Miloše Zemana, že rozhodnutí o změně volebního zákona před volbami povede k ústavnímu chaosu, už předem reagoval tak, že právě teď je povinnost Ústavního soudu ČR o stížnosti skupiny senátorů rozhodnout.

Tento názor by byl legitimní, kdyby ovšem ta stížnost nebyla z roku 2017. Celé roky nechal tu věc soudruh Rychetský zasmrádnout a pak v nejnevhodnějším okamžiku, když už je znám termín voleb do sněmovny, zasáhl Ústavní soud. A zásah byl veden ve prospěch účelových koalic, jejichž jediným cílem je zachránit tři neúspěšné partaje před pádem, a to TOP 09, STAN a KDU-ČSL, a zbavit tyto koalice povinností dosáhnout násobku základního 5% zisku hlasů pro vstup do Sněmovny.

Ale teď vážně: nejde o zasmrádlou věc, jde o to, že Pavel Rychetský trpělivě čekal, až po změnách soudců a postupem času získá dost velkou podporu pro svůj plán těžce zasáhnout do volebního systému, vypomoci ministranám a přispět větší balkanizaci sněmovny. Správně, leč hodně korektně napsal Václav Vlk ml., že půjde o rozhodnutí v ten nejhorší okamžik. Můj kolega má pravdu. Je to těžký faul a bezprecedentní, výsostně politický krok Pavla Rychetského. Jeho zdůvodnění, že soudce zpravodaj je perfekcionalista, a proto trvalo roky, než ten údajně perfektní sedmdesátistránkový elaborát spatřil světlo světa, by bylo úsměvné, kdyby nebylo trapné. Čest těm ústavním soudcům, kteří vyslovili disentní názor.

Jako předseda Ústavního soudu strkal Pavel Rychetský nos do politiky už vícekrát, činil tak v rozhovorech či v reakcích na události. Jenže nic takového předsedovi Ústavního soudu ani ústavním soudcům zásadně nepřísluší. Ústavní soud nedělá politiku, ale hlídá ústavnost zákonů a ústavnost kroků údů České republiky. Poslední verdikt je vrchol Rychetského politického snažení a zasahování do politiky. Ukazuje se, že tento oportunista se předsedou Ústavního soudu nikdy stát neměl.

Ústavní soud měl buď rozhodnout rychle, v řádu měsíců, anebo až po volbách - a ještě v obou případech s legisvakancí přesahující i příští volební období. Politický systém je samohyb, změna směru mu trvá dlouho a na tu zásadní se musí adaptovat. Schyluje se tak k tomu nejhoršímu, co by se mohlo našemu volebnímu systému stát.

O to víc vynikne, že člověk jako Pavel Rychetský mohl mít tu drzost psát jako předseda Ústavního soudu varovný dopis polské vládě ve věci reforem polské justice. Měl by se stydět.

Ale všechno špatné má také dobrou stránku. Konečně se média a žurnalisté ve středu věnovali něčemu jinému než koronaviru. A to není málo.