JUSTICE: Nová totalita - mocí proti pravdě
K pochybnostem mě vedlo odůvodnění odvolání: pan státní zástupce se měl v diskusním vystoupení na konferenci Transparency International nevhodně vyjadřovat o situaci ve státních zastupitelstvích a zejména konstatovat, že jejich postup ve věci trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka byl největší ranou do dlouhodobě pracně budovaného příznivého obrazu justice v očích veřejnosti. Připustil rovněž, že v justici může docházet k ovlivňování řízení politickými a ekonomickými partikulárními zájmy. Neobjevil Ameriku: přiznal jen to, co stejně vědí všichni, kdo mají možnost dlouhodobě sledovat chování soudů a státních zastupitelství.
Takové odůvodnění šikany vedoucího státního zástupce musí vyvolat pohoršení ve státě, který se hlásí k principům demokracie a ochrany základních práv a svobod, k nimž samozřejmě patří svoboda názorů a slova. Připomnělo mi neblahé časy totalitního režimu, kdy projevy veřejných činitelů musely projít předběžným projednáním s příslušným orgánem KSČ. Předcházelo se tak možnému nežádoucímu úniku pravdy na veřejnost. Dnes se předběžná cenzura neuplatňuje, ale v soustavě státních zastupitelství se zjevně nevyplácí vybočit z názorové linie jejího vedení. Zjevná protiústavnost zásahu skvadry bývalých normalizačních prokurátorů do kauzy Jiřího Čunka je sudem prachu pod nohama jeho pachatelů, proto se kritické zmínky o něm trestají, aby se nevhodné slovo nestalo jiskrou, jež způsobí výbuch.
Nenalézajíce jinou cestu k úniku z ohrožení trestem (nezištně poradím: např. včasnou resignaci - kdo uteče, vyhraje), ze strachu sahají k represi ve víře, že čin, o němž se nemluví, upadne v zapomnění a zůstane nepotrestán. Tento způsob myšlení a chování přesně odráží důsledky skutečnosti, že velkou část vedoucích míst v soustavě státních zastupitelství, včetně úřadu nejvyššího státního zástupce, drží bývalí normalizační prokurátoři. Potlačování svobody názorů a projevu odbojných podřízených šikanou přesně odpovídá způsobu myšlení, ke kterému byli přivedeni svou odbornou a ideologickou průpravou i praxí v totalitní minulosti, od nichž se nedokázali oprostit.
Kauza Jiřího Čunka, či spíše exces Renaty Vesecké & spol., je skutečně nepřístojností mimořádných rozměrů. Připustíme-li pravdivost jejího obrazu vyšetřování dozorovaného přerovským státním zástupcem, je to zlé: řízení prý bylo vedeno účelově tak, aby byl vicepremiér postaven před soud, ačkoli objektivní důvody k tomu nebyly.
Do takového stavu by se ovšem vyšetřování nemělo dostat vůbec nikdy, bez ohledu na postavení obviněného. Pokud se to stalo zrovna u Jiřího Čunka, u něhož policisté i státní zástupci měli důvod vážit opatrně každý krok, musíme připustit pravděpodobnost, že tím spíš se totéž děje obyčejným obviněným, za nimiž nikdo nestojí. Jen nemají nárok, aby je v nouzi nejvyšší zachránila nějaká diosa ex machina. Proti tomu stojí druhá stránka věci: náprava zjištěného špatného stavu vyšetřování - pokud skutečně byl zjištěn - byla možná standardními prostředky. Místo nich byl volen postup, který v polistopadové historii českého trestního řízení nemá obdoby. Jiří Čunek byl zvýhodněn proti běžným obviněným nevídaným způsobem.
Vzhledem k těmto skutečnostem bylo vyjádření Adama Bašného na semináři formulováno přímo krotce. Pokud přesto jeho představeným vadí, podávají proti sobě důkaz sklonu k totalitárnímu myšlení a upozorňují na naléhavost zásadních personálních změn ve vedení soustavy státních zastupitelství. Obnova zvyklostí prokuratur totalitního režimu není v zájmu státu. Předseda vlády by měl na chvíli odvrátit pohled od bruselských výšin a povolat nejvyšší státní zástupkyni k odpovědnosti za pokračování šikany proti odpůrcům jejího excesu.
Není bez zajímavosti všimnout si personálních důsledků zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka. Připustíme-li, že vyšetřování proti němu bylo dozorovým státním zástupcem zvládnuto natolik špatně, že nejvyšší státní zástupkyně musela riskovat ohrožení kariéry, aby napravila jeho zvlčilost, pak bychom očekávali, že údajný velký břídil Radim Obst už dávno opustil státní zastupitelství. Skutečnost je ale taková, že pan Obst je nadále náměstkem okresního státního zástupce, jako by se nikdy žádného velkého pochybení nedopustil. Neotřásla se židle ani pod okresní státní zástupkyní, která měla povinnost dohledu nad podřízeným. Na jejich počínání měl ale dohlížet dohledový státní zástupce KSZ Ostrava, jenž podléhá krajské státní zástupkyni Zlatuši Andělové. Ti ale na postupu Radima Obsta závady nenašli a Jiřího Čunka před jeho potměšilostí neochránili. Přesto jsou rovněž dále na svých místech.
Zlatuše Andělová sice sehrála v pověstném řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti advokátce Marii Benešové velmi podivnou roli, ale poctivě se snažila, aby na Renatě Vesecké neulpěla ani snítka podezření, že se podílela na nějakém spiknutí ve prospěch Jiřího Čunka. Také vydatně přispěla k vykonstruování role ďábla-našeptávače, kterou dle jejího podání měl sehrát místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, jediný ze zúčastněných státních zaměstnanců, který neměl pravomoc zasáhnout do Čunkova osudu. Skutečnost, že jejich údajně špatný výkon ve zmíněné kauze neměl žádný dopad na jejich kariéry, se dá vysvětlit dvojím způsobem: vedení státního zastupitelství a všichni, kdo nad ním stojí, vědí velmi dobře, že zmínění státní zástupci podali standardní výkon, není za co je trestat. Nelze proto proti nim nijak zasáhnout. Nebo skutečně v této kauze odvedli špatnou práci, ale jejich nadřízení to považují za jejich přirozené právo.
Nevím, která z obou možností je pro veřejnost děsivější. Špatné jsou obě. Vedle nich se ale vyskytují dvě jména státních zástupců VSZ v Olomouci, kteří se stavěli na odpor proti postupu Renaty Vesecké & spol. v kauze Jiřího Čunka a vysloužili si šikanu: jde o bývalého vrchního státního zástupce Ivo Ištvána a jeho zástupce Igora Stříže. K nim má nyní přibýt třetí jméno: Adam Bašný. Ze srovnání osudů posledních tří jmenovaných a výše uvedených lze vyvodit jediný závěr: pro postavení státního zástupce a z toho odvozeného zacházení s ním nejsou důležité jeho profesní a lidské vlastnosti, ale otrocká poslušnost "vrchního velení".
Je na čase, aby si tento stav uvědomila vláda a konečně podnikla rázná opatření k nápravě, protože takto řízený sbor státních zástupců nemůže podávat žádoucí výkon.
