Snadnost, s jakou ministryně Marie Benešová rozhoduje v některých případech o významných záležitostech svého resortu, mi připadá nesnesitelná. Uplynulo sotva pár dní od jejího oznámení, že poslala do Sněmovny předlohu novely zákona o státním zastupitelství vzniklou upravením návrhu připraveného jejím předchůdcem, profesionálním legislativcem. Chlubila se, že novela vstoupí v platnost až v r. 2022, takže nehrozí nebezpečí, že by tato vláda, podezíraná z podjatosti ve prospěch trestně stíhaného předsedy vlády, prováděla personální změny na vedoucích místech v soustavě státního zastupitelství. Zejména mělo být vyloučeno, že by rozhodovala o obsazení funkce nejvyššího státního zástupce.

Její starost o správné načasování účinnosti novely je pochopitelná, protože jejím výsledkem bude hromadné „škatule, škatule, hýbejte se“ v soustavě vedoucích státních zástupců, jaké jsme od vzniku státního zastupitelství dosud nezažili. Úvahy o nutnosti zavedení pevného funkčního období vedoucích státních zástupců nejsou ničím novým: vedly se již v rámci přípravy nového zákona o státním zastupitelství, která probíhala v letech 2010-2016 a skončila neúspěchem m.j. také s přispěním Marie Benešové. Podle mého názoru laika, přicházejícího se státním zastupitelstvím do styku téměř denně, aktivního účastníka veřejných debat z let 2010-2016, by zavedení plánovaných změn bylo proti potřebě značně opožděné již letos. Nicméně jsem chápal, že z masových shromáždění jde strach a snaha o uklidnění demonstrujícíh nabídnutím šidítka je srozumitelná. Politická hlediska bohužel často převažují nad odbornými – dnes stejně jako před Listopadem.

V každém případě jsem se domníval, že stanovení lhůty účinnosti novely od r. 2022 je výsledkem pečlivých úvah a vědomí politické odpovědnosti. Asi jsem se mýlil, protože stačilo jedno osobní setkání představitelů nevládní organizace Rekonstrukce státu s paní ministryní a všecko je jinak. Marie Benešová vyšla ochotně vstříc jejich požadavkům a bez projednání s odbornými útvary ministerstva účinnost novely posunula již do června roku 2020. V rozhovoru na kameru České televize se vyjádřila, že s termínem účinnosti novely „nemá problém“.

Je pozoruhodné, že na změnu názoru na optimální termín zahájení zásadních personálních obměn v soustavě státního zastupitelství neměly vliv výhrady opozičních stran, ale stačil na ně jediný rozhovor s představiteli nevládní organizace, která odvozuje svou příslušnost k řešení problémů řízení státu z přesvědčení o své neomylnosti a za následky vyhovění svým požadavkům nenese žádnou odpovědnost. Z okolnosti, že mezi sdružené organizace patří Sorosova nadace Open Society Fund, vyplývá, že její politická nestrannost může být jen zdánlivá. V souvislosti s debatou o novele zákona o státním zastupitelství vyšlo najevo spojenectví s Piráty, čili iluze o nestrannosti se rozplynula.

V každém případě bude špatné, pokud Marie Benešová pod vlivem Rekonstrukce státu a Pirátů upustí od klasického legislativního postupu při projednání zákona. Je třeba vyhnout se nebezpečí, že by kvůli politicky motivovanému spěchu naši legislativu zaplevelil další zmetek vyžadující brzkou novelizaci.

Je pozoruhodné, že demonstrantům, opozičním stranám i Rekonstrukci státu dělá starost zabezpečení neodvolatelnosti nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a Unie státních zástupců by pro pro něj ráda prosadila desetiletý mandát s právem na jeho opakování. Ve státech, které neprošly desetiletími deformací právního řádu protiprávního režimu, se nahlíží na generálního prokurátora nebo nejvyššího státního zástupce jako na garanta realizace trestní politiky vlády v předsoudních fázích trestního řízení. Odvolatelnost je samozřejmostí – přestane-li nástroj sloužit, musí se vyměnit. V některých státech funkci supluje ministr spravedlnosti. Ve Spolkové republice Německo nejvyššího státního zástupce odvolává ministr spravedlnosti, a to třeba i „na hodinu“. Španělská prokuratura má postavení ministerstva a ministr-generální prokurátor přichází a odchází s vládou. Obtížně odvolatelný je slovenský generální prokurátor, volený parlamentem a jmenovaný prezidentem republiky. Slovensko ovšem také patří ke státům, v kterých vývoj právního řádu poznamenalo dědictví protiprávního režimu. Bojovníci za neodvolatelnost nejvyššího státního zástupce by tedy měli národu vysvětlit, proč prosazují úpravu odlišnou od většiny států, nezatížených minulostí socialistických deformací práva.

Při posuzování této záležitosti si musíme uvědomit, že nejvyšší státní zástupce může sehrát významnou roli v trestní kauze Čapí hnízdo. Vyhoví-li státní zástupce Jaroslav Šaroch žádostem obviněných o zastavení trestního řízení, přijde ke slovu Pavel Zeman s právem na přezkum jeho rozhodnutí. Bude v jeho moci buď rozhodnutí potvrdit, nebo je zrušit a vrátit na první stupeň se závaznými pokyny k novému rozhodnutí. Bude-li podána obžaloba, Pavel Zeman může dostat příležitost k podání dovolání proti případnému zprošťujícímu nebo mírnému rozsudku. Všichni výše zmiňovaní by zjevně rádi viděli Andreje Babiše „v teplákách“. V Pavla Zemana vkládají důvěru, že využije svou pravomoc v jeho neprospěch, čili v něm vidí nepřítele Andreje Babiše. Asi se nikdy nedozvíme, z čeho pramení jejich důvěra k němu. Jejich pohled na něj ovšem dodává snaze Marie Benešové chránit jej před případným odvoláním povahu paradoxu.