Celkem bez povšimnutí médií i odborné veřejnosti zůstala asi nejzávažnější replika Marie Benešové, která má být jmenována 30. dubna 2019 ministryní spravedlnosti.

Nejprve ale připomenu souvislosti: Okamžitě po zveřejnění zprávy o výměně ministrů prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová prohlásila, že zatím není zřejmé, proč má ve funkci ministra spravedlnosti Jana Kněžínka vystřídat poradkyně prezidenta Miloše Zemana pro justici.

A dodala: toto jmenování „zakládá pochybnosti, zda je v České republice dodržován princip rovnováhy státních mocí a zda nedochází k porušování právního státu.“ Marie Benešová na to reagovala slovy, že „soudci vystrkují růžky“.

Pokud taková slova vypustí advokátka z Kladna a nominantka na ministryni spravedlnosti, tedy žena, která by měla mít odborné znalosti, je třeba se nad tím pozastavit, neboť ona touto replikou napadá nezávislost soudní moci: justice nesmí nikoho poslouchat a mimo jiné má za úkol kontrolovat i moc exekutivní.

To pak nutně vzbuzuje pocit, že od doby, kdy byla nucena na návrh ministra spravedlnosti v roce 2005 rezignovat na post nejvyšší státní zástupkyně, a poté, co byla kratičce ministryní spravedlnosti ve vládě Jiřího Rusnoka, nepochopila, jak se celá justice proměnila, emancipovala a přiblížila standardům Evropské unie.

I v délce trvání soudních procesů, které napadá, jsme podle posledních statistik v první půlce osmadvacítky. Její prohlášení spíše ukazují na to, že se jako ministryně spravedlnosti domnívá, že soudci jsou její podřízení, jako tomu bylo za vládnoucí nenormality do roku 1989.

Za dobu svého působení na Nejvyšším státním zastupitelství provedla jedinou důležitou věc: zavedla tzv. 6. odbor pro vyšetřování nejzávažnější hospodářské a finanční kriminality. Skoro vše ostatní zůstalo jen ve verbální rovině.

Proto lze s trochou nadsázky hovořit o tom, že v současné justici bude vypadat jako představitelka staré školy, jako reziduum staré občiny, i když samozřejmě není jediná.

To je zřejmě i ten hlavní důvod, proč hovořila o tom, že by bylo třeba omezit funkční období funkcionářů státních zástupců. Odvolat Pavla Zemana z funkce nejvyššího státního zástupce si nejspíš netroufne, ale pokusí se prosadit zákony, které by je donutily skončit a ona by mohla nechat vypsat výběrové řízení. Jinými slovy dosadit si tam snáze ovladatelné persony.

Snaha odstranit Pavla Zemana může být ovlivněna i tou skutečností, že zastavil-li by současný státní zástupce, který má na starosti vyšetřování Čapího hnízda, vyšetřování, jediný, kdo by takový krok mohl zrušit, je právě Pavel Zeman. Ten by to s největší pravděpodobností učinil.

Za takové situace je pravděpodobné, že nová paní ministryně bude prosazovat raději změnu zákonů, které jsem zmínil. Jejich prosazení v zrychleném řízení by mohlo trvat v nejrychlejším případě rok.

A budeme-li spekulovat, můžeme si snad dovolit říci, že panu prezidentovi jde nejspíš hlavně o to, aby byly zastaveny kauzy, v nichž vyšetřují státní zastupitelství úředníky Hradu, pozornost upřená na Čapí hnízdo se mu hodí.

A paní Benešová jako věrná spolupracovnice prezidenta nemusí ani na zastavení žaloby premiéra tlačit, protože pro prezidenta je slabší postavení premiéra výhodné: pan Babiš bude muset být vůči Hradu poslušnější a zastavení vyšetřování úředníků Hradu se odehraje ve stínu brebentění kolem Čapího hnízda.

(Psáno pro ČRo Plus)

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel