Bývalá Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová se znovu postarala o rozruch, když svůj politický spor, vedený z pozice stínové ministryně spravedlnosti za ČSSD, vyhrotila až do konfliktu se soudní mocí. Její rozhlasový výrok o tom, že za vyšetřováním údajné korupční aféry Jiřího Čunka stojí zákulisní justiční mafie, která se snaží justici ovládnout tak, aby sloužila zájmům vládnoucí garnitury, však stojí za pozornost. Především proto, že právě sama Marie Benešová, po šest let (1999-2005) šéfka Nejvyššího státního zastupitelství, je nejdůležitější autorkou a konstruktérkou systému, který dnes tak vehementně kritizuje.

Řečeno jinak – nevadí jí ani tak to, co dělá skupina jejích bývalých podřízených, kterou expresívně nazývá „justiční mafií“. Vadí jí především, že to nedělá ve prospěch těch, komu sloužila ona sama. Připomenu jen tři příklady:

1) Marie Benešová vydala jako Nejvyšší státní zástupkyně 19. prosince 2003 „Pokyn obecné povahy č.12“, ve kterém přikázala státním zástupcům, aby všechna podání občanů, směřující proti státním zástupcům, soudcům nebo pracovníkům dalších státních orgánů odmítali, vraceli k doplnění, případně rovnou překvalifikovávali na méně závažné typy provinění. Vytvořila tak kastu nedotknutelných. Pokud se nepletu, pokyn platí dodnes.

2) Marie Benešová a její přímí podřízení věděli už v roce 2003 o odposleších, prokazujících korupci v Národním bezpečnostním úřadě. Tehdejší šéf NBÚ Mareš však byl odvolán až po dalších dvou letech. Pokud se nepletu, tak NSZ nikdy nevysvětlilo, proč v rozporu se zákonem ve věci nejednalo.

3) Marie Benešová v rozhovoru pro MfD dne 20.5.2003 poněkud prostoduše přiznala, že v kauze Diag Human úzce koordinovala činnost nezávislého státního zastupitelství s ministrem vnitra Stanislavem Grossem a náměstkem policejního prezidenta. Prohlásila, že státní zastupitelství už v téhle věci udělalo všechno, co šlo, a že nyní je na policii, aby vymyslela, jak dál. A dodala: „Určitě v tom stát nenecháme.“ Pod jejím vedením NSZ aktivně koordinovalo i s vyšetřovací komisí Sněmovny (doloženo dokumenty z archívu Sněmovny) a na základě nepravdivého podnětu její tajemnice zahájilo v pořadí už čtvrté vyšetřování společnosti, která si kdysi dovolila žalovat stát za způsobení škody. Je třeba vzdát čest policejním vyšetřovatelům, kteří přes nátlak celou věc nakonec odložili – možná i proto, že zjistili, že ministerstvo zdravotnictví nejméně v jednom případě zfalšovalo úřední statistiku.

Mohu se mýlit, ale nemyslím si, že by něco takového, jako „justiční mafie“ existovalo. Jako v každém jiném oboru i v justici prostě existují i zbabělí či úplatní jedinci a partičky, kteří a které se rádi přihřejí u kohokoliv, kdo je u kormidla nebo má peníze. Striktní oddělení moci soudní od moci zákonodárné a výkonné u nás ještě nefunguje. Stejně jako nefunguje samoočistná funkce justice. Pokud by však justiční mafie přece jenom existovala, byla by Marie Benešová její Velká matka. Šest let tento systém cílevědomě budovala. Její dítě teď jenom vykročilo vlastní cestou.

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)