Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

velmi vtipně napsáno, člověk se i zasmál, ale utkvěl hlavně ten zablácený starosta, předposlední větu vyslovil před několika staletími ano Shakespeare, jen si lámu hlavu, z které hry pochází

Další příběh: neměla jsem koho volit, šla jsem s psama na výlet.

Ten první splňuje výrok Alberta Einsteina, že "Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Volí opětovně pětikolku a očekávat kroky k prosperitě.

Ten druhý je bojovník, který ví, že musí v první řadě rodině zajistit bydlení, oblečení a stravu. Tím spíše, že na slibech politiků se přehrada nepostaví.

Ten třetí je ideální občan budoucnosti s normalizovanou výživou a kulturou. Program "chléb a hry" atomového věku.

Další příběh. V pátek večer, po práci, jsem odjel do synagogy, zpívali jsme tam jedno Stabat Mater a jedno Requiem. Ve sboru spis starci, v orchestru, jen takovém příručním samá mládež. Varhaník a oba sólisté, z toho jedna Japonka, profici. A šlo nám to spolu moc dobře, lidi tleskali jak diví.

Volit jsem byl v sobotu dopoledne. Pěšky, dokonce ani ne přes ulici, ale přes trávník. Napsal bych přes louku, ale to bych kecal, ta je přes ulici .

Takových příběhů by bylo.

Jedinec skoro Astonova věku vstoupí do budovy školy. Ve volební komisi samí mladí lidé, voliči skoro samí staří lidé.

Odpoledne připraví sadu stejků z vysokého roštěnce, protože večer přijde jeden ze synů a s ním tři vnuci dospělého věku. Gril.

Večer spousta veselí, několik lahví La Croix de Beaucaillou (apelace st. Julien). Mladí vedou řeči, které stařík mnohdy nestíhá.

Druhý den úklid po té zkáze a odpoledne výsledky voleb. Změní nějak jeho život? Aktuálně nikoliv, perspektivně - kdo ví?

Další takové setkání? Až se vrátí starší syn z Chorvatska, někdy na podzim. Určitě dříve, než budou další volby.

(Kolo jsem nepotřeboval, mám školu s volební místností jen přes ulici, ekologicky - pěšky, neměl já snad volit zelené? /to byl vtip).