Kdybych měl o právě uzavřených volbách vyprávět jako o příběhu, jak by to vypadalo? Nedal by se najít jeden pohled, pro daný den typický. Posuďte sami.

První příběh bude osobní, psaný v „ich formě‟. V pátek jsem nasedl na kolo a za vlídného slunného odpoledne odjel na náves, kde stojí budova obecního úřadu. Právě renovovaný rybník deště naplnily až po okraj výpusti. Vešel jsem, odevzdal plastovou legitimaci (ta elektronická v mobilu je k ničemu). U dlouhého stolu volební komise, na stole talířky s koláčky, podle odhadu svatebními. Přede mnou dva lidé, chvilku jsem čekal, pak odvolil a odjel domů, podél rybníka, na němž čerstvě zřízen ostrůvek, aby kachňátka byla v bezpečí před loupeživými kočkami. Jeden příběh, naprosto nudný.

Jiný, dějiště vzdušnou čarou dvě stě padesát kilometrů. Hrdina příběhu, muž mého věku, za posledních pár dnů spal tři, čtyři hodiny. Velká voda nebrzděna přehradou, kterou ekologističtí aktivisté znemožnili postavit, mu zbořila dům a odnesla nejen kolo, na kterým by mohl odjet na obecní úřad. Vzala s sebou i volební lístky a zaplavila obecní úřad. Volby se navzdory všemu v této obci konají, ale hlavní postava tohoto příběhu o nich sice ví, ale má asi tak osmdesát šest jiných starostí. Tím spíš že ví, že tahanice o protipovodňovou přehradu se táhnou čtvrt století a je pravděpodobné, že přečkají i další sadu krajských zastupitelstev, ba i centrální vládu a zákonodárný sbor. Takže se nebrodí k volbám, které ve vyplavené hasičské zbrojnici zajišťuje taktéž vyčerpaný, mokrý a zablácený starosta, jemuž voda také poškodila dům.

Další muž mého věku, postava z třetího příběhu, sedí doma na kanapi. Po levé ruce má sadu plechovek s pivem, po pravici misku s křupkami. Raději napíšu mísu. Sleduje televizi. Na obrazovce se střídají výjevy. Krásné inteligentní mladé ženy a krásní inteligentní mladí muži chodí ve virtuálním prostoru a gesty loví z nicoty barevné sloupce, zobrazující výsledky voleb. Plyne z nich, že hlavní opoziční strana získala šestapůlkrát víc hlasů než blok tří stran tvořící jádro vládní koalice. Krásné lidi vystřídají mluvící hlavy. Říkají, že výsledky korelují s permanentními trendy s přihlédnutím k aplikaci korekce aktuálních externalit, hlavně pak povodní. Do toho promluví ministerský předseda, že výsledek nelze brát jako triumf, ale do fiaska má daleko. Předseda vítězné opoziční strany mu sdělí, že Karel Havlíček bůh, přičemž zmíněný pan Havlíček, jak náš hrdina zjistí, nechtěl být zvolený a chodil od hospody k hospodě kvůli někomu, koho nikdo nezná.

Poté náš hrdina přepne na zábavný pořad spočívající v tom, že si věhlasní herci nacpou do huby plastový rámeček a snaží se recitovat básničku.

Ne, nepodléhejte klasikově vlivu a nemyslete si, že je život příběh vyprávěný blbcem.

Život je jenom pestrý.

Poslední slovo pro Lidovky.cz