„Na dostupnější byty si Češi počkají“ nadepisuje svůj článek Antonín Kotrbatý v Právu, v kterém hodnotí počínání vlády v nadcházejících letech. A to prý i tehdy, když vláda uspěje. Jakpak by ne! Vláda se s větší či menší intenzitou snaží krizi bydlení v republice nějak vyřešit, ale volí k tomu ty nejdražší formy, které představy o rozumném bydlení Čechům stále vzdalují. Za deset posledních let vzrostly ceny bytů o více než 160 %, ale mzdy pouze o 85 % a to ještě jen některým. A již tak vysoké a rodiny velmi zatěžující nájemné vzrostlo za poslední dobu o 80-90%. Takže nůžky se rozevírají.

Někteří mají jasno. „Dostupnost bydlení se zvýší tehdy, pokud bude nová výstavba probíhat rychle…“ soudí ve zmíněném článku Milan Roček, jednatel společnosti Fiat Zone. A developerovi přízvukuje náměstek ministryně pro místní rozvoj Filip Endal: „Musíme stavět rychle…“ To je pak těžké. Stavíme stále rychleji, ale byty nejsou o nic dostupnější.

V bydlení se točíme stále v kruhu. Developer, pronajímatel, nájemce, žadatel o hypoteční úvěr a opět developer. Občas pokusy o nižší nájem vydávané za sociální bydlení, likvidace neobyvatelných ubytoven s představou, že touto likvidací zřejmě nějak zmizí i lidé, kteří ji neobyvatelnou učinili a všudypřítomné zmiňování o diskriminaci. Podle přijatého Zákona o podpoře bydlení jsou Romové automaticky a bez čehokoliv dalšího, zařazeni mezi osoby zvláště zranitelné, diskriminované na trhu s bydlením… Zdá se mi to skoro urážlivé.

Zjevně to vše ke zlepšení situace nevede. Na straně jedné permanentní, skoro až rituální nářek nad nemožností mladých lidí a rodin pořídit si nějaké, nejlépe vlastní bydlení. A na straně druhé jakoby to nikoho vlastně ani moc nezajímalo. Na nedávné velké demonstraci Milionu chvilek ani slovo o sociálních problémech, včetně dostupnosti bydlení. Je to asi složitější než vznešená volání po demokracii. Ale demokracie není cíl, je jen cesta, jak dosáhnout spořádané a spravedlivé společnosti.

Lze jistě uvítat, že nový zákon snad alespoň – ale nejsem si tím vůbec jistý – poskytuje více možností, jak se lépe postarat, pokud jde o bydlení o ty, kteří vyžadující zvláštní péči. Ale potřebujeme i něco jiného. Musíme vytvořit to co nám chybí, na rozdíl od mnoha jiných států v Evropě, totiž možnost neziskového bydlení. Sem by měla být zaměřena pomoc státu.

Naléhavě potřebujeme zákony, které umožní vznik takových právnických osob (korporací), které nejsou podnikatelskými subjekty, jejichž cílem je dosažení zisku, ale poskytování služby, tedy dostupného bydlení. Sociální družstva, neziskové bytové společnosti (i akciové), Městské bytové asociace. Nájemné by mělo být tvořeno splátkami úvěru, reservami , náklady na opravy a běžnou údržbu. Výnosy využít jen na opravy a samozřejmě i na pokrytí nákladů na administrativní fungování společnosti.

V zahraničí je celá řada takových právnických osob, jsou osvědčenou formou, která v minulosti existovala i u nás, ale byla zakázána, nebo spíše měnovou reformou zestátněna, a to Lidová bytová družstva. Je na co navazovat a lze vykročit z dnešního bytového kruhu. Zákonodárné iniciativě poslanců nic nebrání…