A pozor změna: „Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe“, ukazuje třídní ředitel směrem do třídy, v divadle vlastně směrem, kde sedí diváci. Tato scéna mně napadla, když jsem dumal, jak stručně shrnout projev amerického viceprezidenta „J. D.“ Vance na tzv. Mnichovské bezpečnostní konferenci 14. 2. 2025, kterou jsem shlédl přímém přenosu na ČT 24. Pokud by někdo nevěděl, co je to za větu, tak je to podle ankety ČRo a divadla Járy Cimrmana nejoblíbenější hláška ze hry: „Vyšetřování ztráty třídní knihy“ kterou pronesl Ladislav Smoljak v dialogu třídního učitele a školního inspektora.

V přenosu z mnichovské konference to řekl jinými slovy právě J.D. Vance v proslovu, na který čekala celá Evropa, ale v podstatě celý svět. A která měla vysvětlit zásady nové americké vlády a administrativy k EU. Na všech zainteresovaných televizích a webech již několik dní předem psali a promlouvaly chytré hlavy, co všechno nám hlavní posel Donalda Trumpa, J.D. Vance, řekne. Jenom úplní magoři předem blábolili o tom, jak budeme s Amerikou „tvrdě vyjednávat“, a že si v každém případě necháme svoje ideály, které jsou, jak se prý všeobecně ví, nejlepší a nejinteligentnější na celém světě.
Kouzlo nechtěného, tedy pardon z dopuštění vedení evropské unie chtěného, vystoupila předem jako „capo di tutti capi“ EU se svým projevem Ursula von der Leyen. Čekal jsem se zájmem, zda a jak špičky EU zareagují na novou americkou politiku a zda vůbec zareagují. Ale dopadlo to jako vždycky, možná to mysleli dobře, ale dopadlo to strašně. Jako pamětník mohu pouze konstatovat, že projev šéfky EU byl bezobsažný, užvaněný, plný toho, co by se mělo, a co budeme někdy dělat a krásných světlých zítřků, jaké slýchávám od různých vrcholných politiků, hlavně bývalé východní Evropy, už od 50. let. Nemá vůbec smysl ten proslov rozebírat, podle starého hesla Jana Wericha, že když začnete diskutovat s blbcem, tak za pár minut už diskutují blbci dva. Protože na blbosti se v podstatě nedá rozumně odpovídat. Výsledný dojem je ten, že kdyby Ursulu von der Leyen vyhodili z Bruselu už před pěti lety, bylo by nám všem daleko lépe a nebyla by Evropa v takovém maléru jako je dnes.

Domníval jsem se, protože americká strana po nástupu Donalda Trumpa vyjednává velice razantně a riskantně o situaci na Středním východě, co s Hamásem a jak se dohodnou se Saúdskou Arábií a s tzv. státy Zálivu, a veřejně se přiznalo že Trumpova administrativa v pozadí už delší dobu vyjednává s Putinem, ať se nám to líbí nebo ne, a že se co nejdřív tyto dvě velmoci setkají, nějaké alespoň trochu soudné reakce. Mimochodem, jak rozhodně nejsem politickým příznivcem generála Pavla, zřejmě si nikdo v Evropě nechce přiznat to, co řekl český prezident už před dvěma roky právě v Mnichově, a to, že válka na Ukrajině, tak jak si představujeme a jak jí do nás leje propaganda, je prohraná. Blbost na ixtou je tvrzení, že válka by hned skončí, až donutíme Putina pochopit „pravdu“ a sám se stáhne z Ukrajiny. Ale z naší televize ji slyším snad desetkrát týdně.
Ve chvíli, kdy přistoupil v Mnichově k mikrofonu J.D. Vance, kamera zabrala také diváky, sál plný evropských politiků a vojáků. Kteří sami sebe považují za: „crème de la crème“ evropské a vlastně celé světové pokrokové politiky. Z tváří těchto potentátů vyzařovala zvědavost a s mnohých čišela nabubřelost, která se ovšem po několika větách amerického viceprezidenta změnila v naprostý úžas a těžko předstírané zděšení, když slyšeli věty a myšlenky které jim nikdo už dlouhá léta přímo do tváře neřekl. Jak pravil americký viceprezident, také z toho důvodu, že by ho buď Evropané zavřeli anebo jinak mediálně a sociálně zlikvidovali. Potěšil mne, že si Američané všimli toho, že EU postoupila před krátkou dobou ještě dále při postupném likvidování demokracie. Protože úřední likvidace výsledků voleb prezidenta v Rumunsku už nemá s demokracií vůbec nic společného. Obávám se to nazvat správným jménem, neboť nad námi bdí soudruh Foltýn a náš parlament i Senát a také soudruh generál prezident právě schválili nový „pendrekový zákon“, který jakoby opsaný z dob, kdy u nás komunisté v 50. letech zavírali „ideologické nepřátele“ do věznic, posílali do pracovních táborů a vojenských oddílů PTP desítky tisíc lidí. A který se také zatraceně podobá onomu bolševickému zákonu o „Ochraně zájmů socialistických zemí a tábora míru a socialismu“ a pendrekovému zákonu‟ vydanému jako „Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. z 22. srpna 1969, o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku“.

J.D. Vance pak vyjmenoval několik otřesných případů porušování základních lidských práv jednotlivými orgány Evropy. Bylo to skutečně dosti otřesné, poslouchat to, co všichni víme, ale nikdo si to od nástupu pokrokářů v Evropě nedovolil veřejně říci. V podstatě sdělil, že z hlediska Spojených států, ale my víme že i z hlediska mnoha dalších států, už prakticky nejsme demokracií, neboť, jak řekl: „pokud se bojíte vlastních voličů, nemůže vám Amerika pomoci“.

V reálné praxi to znamená, že pokud obyvatelé Evropy se nedokáží vzpamatovat a neodstraní současnou vládní equipu, která se všemi možnými i nemožnými i nezákonnými způsoby pokouší udržet u moci, Spojené státy dají od Evropy ruce pryč.
Smutná pravda je ta, že nás, tedy Evropu, vytahují z maléru válek a bídy Spojené státy už od roku 1914. Nebýt jich, Evropa by se nikdy nestala demokratickou, a po nástupu nacismu by se stala jediným obrovským koncentračním táborem.
Zvykli jsme si být světovým rozmazleným frackem, který všechno chce, pokud možno lacino a bez práce a pokud mu to někdo narušuje, stává se jejich nepřítelem. Na závěr si můžeme trošku poopravit citát z Bible – Jan 1:1-5 B21: „Na počátku bylo Slovo. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.“

Můžeme tedy říci, že jsme slyšeli Slovo, slovo o demokracii, a záleží jenom na nás, zda jej pochopíme.