Kromě neschopnosti a nekompetence Ministerstva pro místní rozvoj ČR, bývalého ministra Ivana Bartoše a realizátora tohoto projektu problémy s digitalizací stavebního řízení ukazují pravděpodobně na zásadní systémový a společenský problém, který se možná týká i nejhlubších tajemství našeho jsoucna.

Čeká nás vlna digitalizací naší společnosti, kterou na sílu tlačí orgány EU a tím i naše současná vláda, kdy dalším na řadě po pokusu o digitalizaci stavebního zákona je celý systém našeho zdravotnictví. Důsledky zpackané digitalizace zdravotnictví ovšem mohou být daleko hrozivější než současné problémy s digitalizací stavebního řízení. Otázka zní, nakolik je současná digitalizace stavebního řízení zpackaná a nakolik jsou nynější problémy zakódovány v informační evoluci současných společenských systémů. Jeví se velmi pravděpodobné, že nekompetentnost a složitost problematiky jdou ruku v ruce i v případě tohoto nezdárně se vyvíjejícího se procesu. Při řešení složitých problémů se totiž projeví odborná neschopnost a nekompetentnost subjektů, které toto řešení realizují pod časovým tlakem.

Je nám předkládáno, že hluboká digitalizace společnosti je to nutný a zákonitý proces, který bude víceméně bezproblémový a zlepší výrazně kvalitu našeho života. Současné problémy s digitalizací stavebního řízení a obavy z blížící se digitalizace našeho zdravotnictví ve mně vzbuzují pochybnosti ohledně bezproblémovosti tohoto procesu a dále otevírají otázky, jaké mohou být kromě pozitivních změn, také negativní důsledky těchto snah.

Vývoj komplexních systémů
Degenerace a následný kolaps společností dle názoru odborníků (Bárta) způsobuje mimo jiné důvody i zvyšováním komplexity společenských systémů.

Zvyšování komplexity, tedy množství vazeb mezi jednotlivými prvky systému, je základem přírodního i společenského vývoje, ale po přesáhnutí určité meze energetické náročnosti nebo finanční nákladovosti dochází během soutěžení s méně komplexními, ale flexibilnějšími systémy, k jejich kolapsu. Tímto evoluce stále hledá stabilní, co největší míru komplexity systémů vzhledem k udržitelným nákladům v kompetitivním prostředí s méně či více komplexními systémy a žene tím systémy k větší komplexitě za vynaložení patřičného množství potřebné energie k zachování jejich funkčnosti v daném zevním prostředí.

Komplexita pravděpodobně umožňuje i přes zjevnou energetickou náročnost efektivnější zpracování informací z vnějšího prostředí vytvořením takových systémových struktur a vazeb, které umožní kromě zpracování zevních informací také přijmout, uskladnit a využít energii k odolávání trvalému tlaku entropie (neuspořádanosti). Otevírá prostor pro nové možné vlastnosti vznikajícího komplexního systému, které nelze odvodit z vlastností jednotlivých prvků (emergence), spojením prvků systému do sítě smysluplných vztahů a vazeb mezi jeho jednotlivými prvky. Tyto vlastnosti potom umožní získat další energii, nedostupnou pro předchozí uspořádání před vznikem nového systému.

Komplexita současných společností
Komplexita současné společnosti výrazně zhoršuje řízení a správu systému skrze neúměrné množství společností produkovaných informací vzhledem ke schopnosti současného systému je efektivně sdílet, sesbírat a zpracovat a tím udržet plnou funkčnost systému. Dále je otázkou, jestli mnohé vzájemné vazby v současných systémech lze nazvat smysluplnými nebo naopak komplikujícími a omezujícími funkčnost systému v rámci delšího časového období.

Toto vše vede k expanzi rychle narůstajících nákladů na údržbu řídícího byrokratického aparátu.

Komplexní společenské systémy se vyvíjejí postupnou samorganizací. Po dosáhnutí stavu, kdy se centrálně přistoupí k radikální změně charakteru sběru a zpracování informací pro zajištění eliminace disharmonického fungování určité oblasti společnosti, dochází ke krizové situaci rozkolísáním předchozího samoorganizací vzniklého systému. Naruší se z důvodů nadměrné složitosti disharmonického systému a nepředpokládaných následků centrálního jednorázového zásahu funkčnost mnoho do té doby fungujících vazeb systému a ten ztrácí svoji schopnost efektivně pracovat aspoň na předchozí úrovni.

Tato tendence by měla vést k určité ztrátě komplexity (jak velké záleží na kvalitě realizace) a tedy i funkčnosti celého systému a odvržení disharmonických a limitujících vazeb systému, což otevře cestu k nápravě nastavením nových efektivnějších vazeb v nově konstituovaném komplexnějším systému využitím zasíťovaných prvků systému a rychlým a efektivním sběrem a zpracováním informací případně i prostřednictvím samoučících a sebezdokonalujících se softwarových entit působících v konstituované informační síti, na které jsou současné rozvinuté společenské systémy již závislé. Předpokládaným směrem vývoje bude vytvoření další závislosti, a to na činnosti výše zmíněných softwarových entit.

Máme se těšit na digitalizační Černou labuť?
Jestli lze hodnotit pokračující informační evoluci vedoucí ke zvyšování komplexity a vzniku zmíněných závislostí jako pozitivní vývoj pro lidské společnosti a lidský druh, je jiná otázka.

Ale již nyní lze konstatovat, že procesy spojené s převodem informací do digitální podoby a řízení lidských společností prostřednictvím globální informační sítě a softwarových entit nebudou hladké a bezbolestné. Zvláště důsledky možných otřesů v již nyní rozkolísaném a ohroženém systému našeho zdravotnictví mohou být pro současnou kvalitu a rozsah zdravotní péče velmi dramatické.

I v případě úspěchu lze předpokládat, že může nastat emergentní jev, který zásadním způsobem dlouhodobě změní uspořádání lidských společenství směrem k centralizaci jejich řízení se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro svobodu jednotlivců i pro vlastnosti druhu Homo Sapiens.