Stalo se už zvykem, že veřejná vyhlášení paní Danuše Nerudové jsou zdrojem opravdu dobré zábavy. Což by bylo pochopitelně v pořádku, kdyby se živila třeba jako stand-up komička a nikoliv europoslankyně.

Naposledy takto „zaperlila“ zhruba před dvěma týdny, kdy v reakci na zprávu z NATO, že naše země nesplnila za rok 2025 závazek dávat 2 % HDP na obranu, obvinila na síti X vládu Andreje Babiše z ohrožení naší bezpečnosti. Jenomže jí jaksi uniklo, že v té době u nás vládl kabinet Petra Fialy. A když jí vzápětí došlo, že opět rychleji psala než myslela, příspěvek smazala. Bohužel pro ni je však internet mrška pamětlivá a co do něj někdo jednou vloží, to už nepustí. A tak se tato její myšlenková perla zachovala v několika reakcích, jako například v této od pana ministra Metnara.

Paní Nerudová se zkrátka opět neřídila pravidlem: „Když na to nemáš, nemysli. Když už myslíš, tak to nepiš. A když už to napíšeš, tak rozhodně ne na internet“. A uřízla si zase pořádnou ostudu. Jako už ostatně mnohokrát předtím a dá se předpokládat, že se jí to povede nejednou i v budoucnu. Její největší „myšlenkové perly“ jsou ostatně notoricky známy a nemá cenu je zde opakovat. Jenomže paní Nerudová není jenom političkou chrlící opakovaně výroky, nad kterými by si člověk hlavu ukroutil (takových ostatně je), ale honosí se i profesorským titulem v oblasti ekonomie. A tak se přímo nabízí otázka, jak mohl někdo takový na tak vysokou akademickou hodnost dosáhnout.

Přiznám se, že mne tato otázka poprvé napadla už před lety. Konkrétně v roce 2019. Tedy v době, kdy nebyla paní Danuše Nerudová ani zdaleka veřejnosti známá tak jako je dnes a kdy ani ona ještě nejspíš netušila, že se jednou vydá na politickou dráhu. Bylo to v souvislosti s jejím působením v čele „Komise pro spravedlivé důchody“, která vznikla za tehdejší vlády Andreje Babiše. Jejím úkolem bylo připravit návrh penzijní reformy. Výsledkem byla ovšem naprosto tragická slátanina, která sice široce popisovala komu a kolik bude na penzičku přisypáno a jak bude zaveden „nultý“ pilíř garantující důchod pro všechny, ale jaksi zapomněla na kapitolu „financování“. O jak „kvalitní“ materiál se jednalo, ostatně dokládá i to, že se jím vláda Andreje Babiše ani nezabývala.

Právě v souvislosti se závěry této Komise se nabízejí pochybnosti o profesní erudici paní Nerudové. Sice šlo o „kolektivní“ dílo, ale přeci jenom je na místě se ptát, jak se mohla pod takový ekonomický paskvil profesorka ekonomie coby předsedkyně podepsat. Vždyť obsahoval záležitosti, které kdyby je zmínil student ekonomie u zkoušky, tak věřím, že z ní vyletí. Tak jak mohou projít profesorce?

S profesorským stavem si však člověk vedle hlubokých odborných znalostí spojuje také vážnost, moudrost a určitý nadhled. Tedy vlastnosti, kterými paní Danuše Nerudová také příliš neoplývá. Často je arogantní a bez svého „černého deníčku“ s taháky neumí odpovědět ani na elementární otázky týkající se ekonomického přehledu. Tedy něco, co by „prostý“ ekonom vysypal z rukávu i když ho o půlnoci vzbudíte. Natož profesorka ekonomie. Paní Nerudová je zkrátka ostudou profesorského stavu a podle mne je naprosto na místě otázka, jak ke svému profesorskému titulu vlastně přišla.

Jaká je na ni odpověď, ponechám na úvaze laskavého čtenáře…

Psáno pro Deník TO