Otázkou na tělo je odvolatelnost politiků. Například senátor v USA může být svými voliči odvolán. U nás tato možnost neexistuje, a proto politici mohou slibovat hory doly a potom tyto sliby klidně neplnit, protože jim za to žádné sankce nehrozí.
Původním průkopníkem požadavku na odvolatelnost politiků, pokud se pamatuji, byl Petr Cibulka.

Další otázka, která jitří city politikům, je nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Současná vládnoucí skupina se snaží o to, aby splnila svůj předvolební slib, že zruší televizní poplatky. Tímto zrušením by však došlo k tomu, že by Česká televize a Český rozhlas byly mnohem více závislí na přízni vlády, neboť by vlastně byli placeni ze státního rozpočtu. Nevím, jak je to teď, ale dříve platilo heslo: Kdo platí, tak rozhoduje. Že by to už dnes neplatilo?

A jsme u další otázky, kterou se politici příliš nezabývají, a to je férovost volební kampaně v médiích. Soukromá média, ať je to už televize, rozhlas nebo noviny, ty z volební kampaně bohatnou, neboť si u nich bohaté strany platí volební inzerci. Ovšem jinak by to mělo být ve veřejnoprávních médiích - České televizi a v Českém rozhlase. Tam by měly všechny strany dostávat stejnou možnost a stejný objem prezentace, což se bohužel v posledních letech neděje. Nemyslím si, že změnou těchto médií na vydržované státem by to bylo lepší – spíše naopak. Nevím, jak to bylo dříve, ale sleduji to v posledním desetiletí. Dnes dochází k tomu, že veřejnoprávní média si vyberou 6 až 8 favoritů, údajně podle nějakých průzkumů, které se později ukážou jako nevěrohodné, a podle těch průzkumů vyberou diskutující. Je to pak například osm stran, které mají nejvyšší preference. A ostatní strany mají smůlu. Myslím si, že v demokracii by smůlu mít neměly. Možnost prezentace by měla být férová a pro všechny stejná. Proč tomu tak není, politici neřeší.

A jsme u poslední dnešní otázky pro politiky, a tou je komunikace politiků s odborníky. Tato komunikace bohužel vázne, nebo je velmi malá, a politici to neřeší. A proč to neřeší? Protože okamžikem zvolení se z nich stanou jiní lidé, samozřejmě asi stokrát chytřejší než dříve. Všemu rozumí, do všeho mohou mluvit a také mluví, a odborné názory je příliš nezajímají. S odborníky nekomunikují, nebo jenom minimálně. A výsledek je ten, že rozhodnutí politiků jsou pak často nedomyšlená, nejsou na žádoucí odborné úrovni, nejsou dobrá, a nakonec našim občanům spíše škodí, než prospívají.
Příklady problémů k řešení s odborníky:
dostavba Dukovan, modulární jaderné reaktory, rozvoj automobilismu a dálniční sítě, podpora obnovitelným zdrojům energie, klimatická krize, UI (Umělá inteligence)……