Před sto lety se v květnu r. 1921 od Československé sociálně demokratické strany dělnické její již odtržená část po svém neúspěšném pokusu o státní převrat z počátku prosince r. 1920 ustavila jako Komunistická strana Československa, hlásící se ke Komunistické internacionále řízené totalitní Komunistickou stranou Ruska (bolševiků). Od té doby jí byla takto mimostátně podřízena a stala se totalitní politickou stranou zastoupenou v parlamentu první Československé republiky. Její souvislá existence a struktura představovala zárodek pozdějšího nastolení více než čtyřicetileté komunistické totalitní diktatury v Československé republice, tedy faktické likvidace československého demokratického právního státu a počátku dlouhodobého, pružně se vyvíjejícího masového totalitního teroru.

Ve dvacetiletém období první, masarykovské Československé republiky se Komunistická strana Československa na politické scéně Československé republiky od svého vzniku soustavně projevovala jako cizorodý totalitní prvek, souvisle zaměřený proti existenci samostatné Československé republiky a proti jejím demokratickým základům. KSČ podléhala vnějšímu, exteritoriálnímu řízení totalitní komunistickou diktaturou Sovětského Ruska, později přejmenovaného na Sovětský svaz (celým názvem Svaz sovětských socialistických republik, tj. SSSR). KSČ tedy v zásadě věrně kopírovala pružný pohyb a postupné obraty totalitní Komunistické strany Sovětského svazu, tedy jí totalitně řízené ruské komunistické velmoci.

Totalitní Komunistická strana Československa si během své dlouholeté legální existence v období první Československé republiky vybudovala silný a dobře fungující organizační aparát, jenž se po druhé světové válce po přílivu nových členů stal základem jejích aktivit namířených proti totalitním Sovětským svazem již průběžně omezované státní samostatnosti a závažně limitovaným demokratickým principům poválečné Československé republiky. Po komunistickém puči z 25. února 1948 dynamicky postupujícím, masovým totalitním terorem na více než 40 let totalitně sevřel Československo, všechna odvětví jeho dosavadního státu a společnosti. Celá země se tak dostala pod nekompromisně zničující a totalitně přetvářející nadvládu KSČ.

Komunistická strana Československa legálně zavedla totalitní systém koncentračních táborů, kde věznila a zabíjela demokratické odpůrce své totalitní diktatury. Kvůli zastrašení většiny obyvatelstva pořádala okázalé soudní procesy, v nichž jí zmanipulovaná a znetvořená justice exemplárně odsuzovala aktivní demokraty k smrti a dlouhodobým trestům odnětí svobody. Ve školství, na všech pracovištích, na veřejných místech a vůbec v obytných aglomeracích zřídila systém soustavného udávání a totalitního dohledu nad chováním a životem obyvatel. Postupně zlikvidovala veškeré soukromé vlastnictví ve prospěch jí nařízeného a vedeného tzv. státního, anebo družstevního. Odpůrce svého likvidačního postupu věznila a jejich rodiny násilně přesídlovala. Veškerý život společnosti se tak po generace dostal pod její značně účinnou totalitní kontrolu.

Po komunistickém mocenském převratu v Československu 25. února 1948 Komunistická strana Československa okamžitě odstranila limitovanou demokracii třetí republiky a likvidovala její právní stát. V nastolené komunistické totalitní diktatuře se i totalitně komunistická verze tradiční ruské imperiální propagandy stala součástí povinné a soustavně vnucované ideologie pro všechny. Komunistická strana Československa jako tradiční pátá kolona Kremlu začala fungovat jako oficiální totalitní mocenské centrum země. Tak rovněž započala éra téměř 42 let trvajícího období soustavného, vícegeneračně souvislého vymývání mozků komunisticky natřenou a zarámovanou propagandou ruského, tradičně protidemokratického imperialismu. Pro ni charakteristické vykreslování demokratického Západu, a to zejména USA a NATO, jako takřka ďábelského kapitalistického imperialisty a agresora se v důsledku jeho soustavného působení účinně zahnízdilo i ve mnoha jinak vnějškově demokraticky, liberálně a příznačně i libertariánsky orientovaných myslích. Výsledně znetvořené a silně zakořeněné uvažování o světě a s ním spjatá závažná politická dezorientace se naplno ukázaly po odstranění komunistické totalitní diktatury koncem roku 1989.

Bilance dlouhodobé komunistické diktatury, uskutečňované Komunistickou stranou Československa, je otřesná: Zanechala za sebou tisíce zavražděných, statisíce vězněných a perzekvovaných, miliony zničených lidských existencí, zaostalou ekonomiku, rozšířené, totalitní komunistickou ideologií prostoupené a znetvořené pojetí světa a v neposlední řadě dodnes ve všech oblastech společnosti a státu působící tradici mravního úpadku, rozkladu a jejich cynické manipulace. Totalitní diktatura KSČ soustavně likvidovala zejména humanitní vědní obory a nahrazovala je svou marxistickou ideologickou doktrínou. V reakci na nastolení a dlouhodobé trvání její nadvlády československou společnost závažně oslabil a hluboce poškodil souvislý a významný emigrační odliv mozků na demokratický Západ, srovnatelný s pobělohorským obdobím.

Její dlouhodobé důsledky, úzce spjaté s masovostí členské základny KSČ, jsou v České republice přirozeně dodnes patrné. Dokonce i v akademické historiografii se nyní projevují v podobě okázale revizionistického ideologického proudu zaměřeného na relativizování totalitní komunistické zločinnosti, zejména na soustavné neodborné popírání dynamické totalitní podstaty a povahy komunistické diktatury v Československu hlavně při výzkumu a interpretaci každodenního života. Zde je zjevné i jeho sepětí se západními neomarxistickými akademickými trendy, obdobně neodborně a neinformovaně orientovanými na idealizaci a bagatelizaci komunistických totalitních diktatur (např. Michal Pullmann, Muriel Blaive). Dosud zdaleka neukončené vyrovnávání s totalitní komunistickou diktaturou ve společnosti se ukazuje na její nekritické adoraci a demagogické obhajobě. Promítá se i do podobně laděného vychvalování nynější ruské postkomunistické diktatury. Týká se stále existujících komunistických totalitních diktatur, a je rovněž očividné v emotivním, komunistickou éru značně připomínajícím a na ni zřetelně navazujícím, charakteristicky neinformovaném antiamerikanismu. Na politické scéně České republiky tento typ názorových orientací vyjadřuje a soustavně šíří především Komunistická strana Čech a Moravy jako nástupnická organizace totalitní Komunistické strany Československa na demokratické parlamentní scéně. Přitom nápadně přejímá její prvorepublikovou taktiku a strategii. To se v poslední době projevilo například v jejím houževnatém úsilí oslabit obranyschopnost republiky a její důvěryhodnost v NATO naštěstí pouze načas prosazeným omezením financování Armády České republiky.