„Ve snaze udržet zemi sjednocenou se Hácha v noci na 10. března pokusil zabrzdit slovenský separatismus a opatření se ukázalo jako katastrofální chyba.
Slovenská vláda byla rozpuštěna, vládní kancelář v Bratislavě obsadila česká policie, sesazený ministerský předseda, katolický kněz Jozef Tiso, byl umístěn do domácího vězení, a na Slovensku bylo vyhlášeno stanné právo. Příležitosti se okamžitě chopil Hitler. Zrušil cestu do Vídně a sdělil, že přišla jeho chvíle „zakročit, rozdrtit zbytek českého státu a obsadit Prahu“. Vůdce křičí radostí, zapsal si Goebbels.“
To je úryvek z poslední kapitoly u nás nedávno vyšlé knihy Davida Fabera MNICHOV, krize appeasementu 1938, o níž britská historička Antonia Fraser řekla: „Skvělá rekonstrukce roku, o kterém jsem si myslela velmi chybně, že vím úplně všechno.“
Po zmíněném 10. březnu 1939 dostaly události příkrý spád. Slovenský sněm vyhlásil nezávislost, a maďarští vojáci, jak bylo domluveno s Němci, obsadili Podkarpatskou Rus a jižní Československo. Když to Hácha viděl, odjel se svou dcerou a ministrem zahraničí Chvalkovským vlakem do Berlína. Hitler je přivítal výhružkou, že Wehrmacht je schopen během několika hodin překročit hranice a že Luftwaffe obsadí česká letiště. Na Háchovi požadoval, aby armádě nařídil zůstat v kasárnách.
Němci připravili dokument, který měl Hácha podepsat, o zřízení protektorátu Třetí říše. Cituji: „Göring a Ribbentrop doslova pronásledovali Háchu kolem stolu, cpali mu do rukou plnicí pero a zastrašovali ho, jaký osud Česko-Slovensko čeká… Göring bez ustání opakoval pohrůžku, že než nastane rozbřesk, polovina Prahy bude ležet v troskách. Konečně ve 3 hodiny 55 minut se Hácha uvolil podepsat. V průběhu enormního nátlaku téměř jistě utrpěl srdeční příhodu a byl tak zesláblý, že Hitlerův lékař mu dal několik injekcí, jinak by nejspíš zbytek noci nepřečkal… Hitler byl samým vzrušením bez sebe. „Je to nejšťastnější den mého života. Do dějin vejdu jako největší Němec,“ křičel.
Večer 15. března se Hácha vracel vlakem, ale jeho vlak byl zdržen, aby Hitler dorazil do Prahy dříve.
Dne 13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz komunisty Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Lékař žádal jeho převoz do sanatoria, ten však nebyl umožněn. Hácha 27. června 1945 ve věznici zemřel. K reálnějšímu pohledu na bývalého prezidenta, erudovaného právník a překladatele, který mimo jiné se zasloužil o propuštění mnoha zatčených studentů v listopadu 1939, došlo až v nedávných letech. Připomněla to i Česká pošta, která v roce 2018 vydala poštovní známku s portrétem Emila Háchy. Historici se ale stejně většinou kloní k tomu, že minimálně po zatčení premiéra Eliáše a následujících represích měl odstoupit. A rovněž teprve později bylo některými historiky opraveno datum vypuknutí 2. světové války, která nezačala 1. září 1939 obsazením Polska, ale již vojenskými operacemi 15. března, byť válka nebyla vyhlášena.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel