Před třiceti lety - přesně 21.6.1990 - opustil území Československa poslední voják sovětské armády. Toto datum by mělo být významným dnem České i Slovenské republiky.
Území Československé socialistické republiky bylo jediným územím Varšavského paktu, kde v 50. a 60. letech minulého století neměla sovětská moc své ozbrojené síly. Tento stav se změnil v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy vládce Kremlu Leonid Iljič Brežněv objasnil světu pojem omezené suverenity. Na základě „zvacího listu“ (jehož existenci signatáři celou dobu popírali) vtrhla vojska pěti států do suverénního státu, uvěznila legitimní vládu a pomohla nastolit na dalších dvacet let mrtvolný stav společnosti.
Odhaduje se, že v krátké době Sovětský svaz rozmístil v ČSSR více jak půl milionu svých vojáků. Byla obsazena rozsáhlá území, kde si okupanti vytvořili své enklávy. Největší byla v Milovicích (odkud dokonce vyjížděl denně vlak Dukla na trati Moskva-Milovice). Na celém území naší vlasti byly vybudovány posádky, a to zcela bez ohledu na mínění obyvatel země (kupříkladu v Olomouci musel být změněn územní plán dopravní tepny jen proto, že v cestě stály dřevěné baráky okupační moci).
V některých zónách byly vytvářeny i prostory pro umístění jaderných zbraní (týkalo se zejména Brd). Oblast Oderských vrchů - Libavá - byla uzavřena jako prostor pro výcvik ruských tankistů. Dodnes jsou oblasti, kde byly ruské posádky dislokovány, plné ekologických škod, ukryté vyhozené ostré munice a v neposlední řadě i pokřivených lidských charakterů místních obyvatel. Někteří naši občané měli totiž z pobytu ruských posádek celkem dobrý byznys (barterový obchod potravin a pro Rusy nedostupného zboží za naftu či tehdy málo sehnatelné barevné televize).
Po sametové revoluci i díky iniciativě Michaela Kocába začal tlak na odchod ruských vojsk z našeho území. Ještě v prosinci 1989 začala jednání o odchodu okupačních vojsk. Ruská strana - stále ještě zaujatá svými mocenskými ambicemi - argumentovala svou bezpečností, a to bez ohledu na názor suverénní země, která považovala přítomnost okupační moci za potenciální nebezpečí. I díky pochopení tehdejšího vládce Kremlu Michaila Gorbačova se nakonec jednání dostala do konstruktivní roviny. Postupně začal odjezd ruských vojsk z našeho území. Jako poslední opustil svrchované území generál Vorobjov, a to právě před 30 lety.
Dodnes jsou některá území stále zmrzačená přítomností okupantů, dodnes jsou odhalovány ekologické škody napáchané ruskými mužiky, pro něž byla ochrana přírody zcela neznámým pojmem. Odhaduje se, že jen škody z pobytu ruských vojsk dosahují částky okolo 6 miliard korun. Sovětská armáda přímo usmrtila 290 našich občanů a způsobila 577 těžkých poranění. Škody v myslích některých našich spoluobčanů jsou patrny dodnes a je otázka, zda někdy pominou.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora