Podle serveru EuroZprávy.cz, který je proevropsky naladěný a jeho selektivní informace o dění ve Velké Británii tomu nasvědčují, prozradil Václav Havel těsně před smrtí, co byla jeho největší chyba.

„Václava Havla jsem se vždycky na závěr interview ptala, jestli je něco, čeho lituje. On vždycky říkal: To přece na sebe nebudu říkat, to je na vás novinářích, abyste to zjistili,“ přiznala v Českém rozhlasu novinářka Lída Rakušanová. Jak ale dodala, nakonec jí to Havel po nějaké době prozradil. „Jednou, když už byl hodně nemocný, tak jsem říkala, že už by mi to mohl říct. A on mi řekl: Když to chceš vědět. Co považuju za největší chybu, je, že jsem z Občanského fóra nevyhodil Václava Klause,“ přiznala.

17. listopadu proběhla na ČT24 ve večerních hodinách diskuse moderovaná Světlanou Witovskou. Jejími hosty byli prezident Václav Klaus, bývalý premiér české vlády Petr Pithart a sociální demokrat Zdeněk Jičínský. Diskuse byla poměrně obsáhlá, a i v ní se ukázaly základní rozdíly v chápání politiky mezi Klausem a Pithartem. Jičínský byl kupodivu zřejmě nejobjektivnější z celé trojice. Věkem ostatně pány Klause a Pitharta převyšuje a dařilo se mu situaci poměrně výstižně popsat.

Zdá se, že Havlovi musel Klaus ležet v žaludku zřejmě od samého počátku. Ve zmiňované diskusi se Pithart a Klaus přeli o význam Havlovy teze „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a když například Klaus použil plurál (...různí Vrbové ...), Pithart na něj vyštěkl: „Neříkej Vrbové!“ A byl to právě Jičínský, který podal zřejmě nejobjektivnější hodnocení této věty (podle Klause možná „větičky“) jako výroku s poměrně značným ohlasem, ale současně dodal, že politika tak skutečně nefunguje.

Nicméně díky této diskusi jsem si opět uvědomil, že nebýt Klausovy ekonomické reformy (údajně „šokové“), dodnes bychom tu měli stovky či tisícovky státních akciovek, pro které by (podle ironie Klause) „moudrý stát“ hledal nejlepší majitele. Pithart argumentoval Škodou Mladá Boleslav a Tatrovkou. Ta první je dnes českým gigantem, ta druhá skomírá. Klaus oponoval, ostatně tak jak před třiceti lety – vybírat pro všechny údajně důležité podniky majitele z vládního rozhodnutí nechtěl a v transformaci chtěl zajistit všem státním podnikům rovné podmínky.

Havlova „největší chyba“ ale nebyla zas tak žhavá. Jak se po volbách 1990 ukázalo, většina místních sdružení Občanského fóra se rychle transformovala, stala se základem ODS a její ustavující kongres se konal již v dubnu 1991. Kdyby Havel skutečně chtěl Klause z OF „vyhodit“, zbyli by mu podobně myslící jedinci typu Pitharta, kteří po rozpadu OF založili Občanské hnutí, jež vzniklo krátce po ODS. Toto hnutí pak ve volbách 1992 nepřekročilo kvorum 5 %.

Havlova „největší chyba“ tak byla čistě teoretická možnost, o které možná exprezident mezi spřízněnými dušemi Pithartova typu mluvil, ale kterou si nemohl dovolit, protože Klausova politika nabyla v OF takové podpory, že by jeho vyhazovem jen uspíšil rozpad OF.