Lidovci přežili s přestávkou za druhé světové války ve vrcholné politice v naší zemi, jak sami říkají, Habsburky, fašisty i komunisty. Od roku 1992 se jmenují KDU-ČSL a na konci roku se pohybovaly jejich preference kolem nebezpečných pěti procent. To je zhruba na úrovni posledního volebního výsledku. Za klíčový slogan, který charakterizuje tuto stranu v celých dějinách, lze považovat prohlášení jejich předsedy Jana Šrámka: „Dohodli jsme se, že se dohodneme.“ Díky tomuto přístupu nechyběli lidovci v žádné z vlád meziválečné ČSR a po roce 1989 zasedali v osmi z patnácti vlád.

Možná, že současnou situace lze přirovnat k roku 1929, kdy v parlamentních volbách ztratili značnou část svého elektorátu, což se přičítá hlavně necitlivosti k sociálním otázkám. Po hospodářské krizi v třicátých letech došlo ve straně k soupeření dvou křídel, v němž vyhrálo Šrámkovo křídlo, které mělo obavy, že konzervativci ve straně by mohli ohrozit parlamentní demokracii, protože byli proti liberalismu a vyskytly se u nich i antisemitské výroky. Jenže ve stejné době se lidovci obávali i agrární diktatury a uvažovali o spolupráci se socialisty. Šrámek bránil ideje ČSR až do doby, než byla strana zakázaná.

Jenže i po roce 1945 se rozhořel ostrý boj o orientaci strany. Proti kompromisní politice se postavili se starší Helenou Koželuhovou mladší členové v čele s Pavlem Tigridem. Konec diskuse nastal v únoru 1948, kdy se do čela dostal příznivec spolupráce s komunisty Josef Plojhar.
Po roce 1989 se strana zbavila agentů StB, viz aféra Bartončík, a do čela nastoupil mladičký nadaný řečník Josef Lux, který se snažil získat mezi své voliče zejména střední vrstvu a na kandidátky tlačil veřejně známé osobnosti, jako byl například Petr Pithart. Po smrti Josefa Luxe v roce 1999 se zase rozhořel starý spor. Ten posléze vrcholil konfliktem mezi Miroslavem Kalouskem, v čele strany byl v letech 2003 až 2006, který tíhl spíše k pravici, a Cyrilem Svobodou, který měl blíže k ČSSD a vedl stranu v letech 2001 až 2003 a později v letech 2009 až 2010. A tehdy udělal Kalousek známý absurdní krok po problémech ve čtyřkoalici se sestavením vlády a navrhl uzavřít koalici se sociálními demokraty podporovanou komunisty. To smetlo Kalauska a do čela byl zvolen v roce 2006 Jiří Čunek, stranu řídil do roku 2009. Ten neměl vůbec žádný politický program a navíc brzy musel kvůli svým aférám z vlády odejít. V roce 2010 se strana nedostala do Sněmovny. To otevřelo cestu do vedení Pavlu Bělobrádkovi, pod jehož vedením se dokázali v roce 2013 vrátit do Sněmovny, což se do té doby žádné jiné straně nepodařilo. V poslední době odmítli vstoupit do kabinetu, v jehož čele stojí trestně stíhaný předseda.

Dne 31. března 2019 se sejde v Brně jejich sjezd, na kterém po odstoupení pana Bělobrádka má být zvolen nový předseda. Největší šance má Marian Jurečka, i když žádný konkrétní program strany nepředložil. Mezi dalšími kandidáty jsou pánové Jan Bartošek a Marek Výborný.

Napsáno pro ČRoPlus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel